Série korupčních skandálů kolem úplatků na dálnicích mizí doztracena

Je jaro 2007 a tehdejší novopečený generální ředitel Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) dostává na stůl dodatek smlouvy o pronájmu budovy, kde jeho úřad sídlí už od roku 2004. Jak říká, neviděl na ní nic divného. Když stejnou smlouvu o šest let později drží v rukou policie, tvrdí opak. Podpis Alfreda Brunclíka zafixoval cenu nájmu, která je podle policie nevýhodná, a také stanovil, že ať dá ŘSD kdykoli výpověď, lhůta začne běžet až v roce 2022. Budova, kde dodnes ŘSD úřaduje, stojí na pražském Kačerově a patří od počátku firmě s nedohledatelnými vlastníky.

Podezřelé pronájmy

To prý ale v roce 2007 nikdo nepovažoval za špatné a neodporovalo to zákonu. „ŘSD už tři roky v té budově sídlilo a chtěl jsem ho stabilizovat, protože nás čekaly miliardové investice do silnic. Budova měla veškeré zázemí a neměli jsme v ní žádný problém,“ vzpomíná Brunclík dnes. K dobru bývalého ředitele lze přičíst, že omezil inflační doložku, takže původní nájem lehce poklesl.

„Z mého pohledu to mělo být velmi brzy nevýhodné spíš pro pronajímatele než pro nájemce. Ale to je otázka hodnocení manažerského rozhodnutí, a ne trestného činu. Bavme se, jestli jsem to manažersky udělal dobře, nebo špatně, ale jakmile mě někdo začne obviňovat z úmyslného trestného činu, tak musím kategoricky říct: dost,“ zlobí se.

Paradoxní na celé věci se škodou v hodnotě 358 milionů je, že Alfred Brunclík je stíhán sám. Vedle dalších jmen v ní figuroval i jeho předchůdce Petr Laušman, a to kvůli podpisu údajně nevýhodné smlouvy. Jeho čin už ale k soudu nedoputuje, protože byl promlčen. Naopak Alfred Brunclík dostal obvinění již podruhé. To první totiž dvakrát soudy vrátily s tím, že nemají, laicky řečeno, co soudit.

Proti druhému s právníky podal stížnost, ale městské státní zastupitelství ji zamítlo. Po dvou a půl roku tak stojí kauza na začátku.

Drahý odpočinek

Když bývalý ředitel mluví o svých kauzách, velmi často se zaštiťuje jednou větou: Na ŘSD přišel prý jako odborník s úkolem utrácet smysluplně skoro sedmdesát miliard ročně na výstavbu dálnic a silnic prvních tříd.

Zabýval se podle svých slov strategickými plány a věci, ze kterých ho nyní policie viní, byly prý v té době drobnosti. A že u nich figurují firmy s nedohledatelnými vlastníky? To, jak říká, tehdy nikdo neřešil, neupozorňovaly prý na to ani kontroly, jež přicházely z ministerstva. Tak tomu bylo u pronájmu dálničních odpočívadel. Hlavní větev kauzy skončila letos v červenci po třech a půl roku, když ji státní zastupitelství odložilo. Brunclíkovo jméno tam nefigurovalo.

Neúspěchem pro policii skončilo i vedlejší vyšetřování, kde Alfred Brunclík už obviněn byl. V obou kauzách šlo v podstatě o totéž. Obvinění šéfové ŘSD (Brunclík kvůli odpočívadlům Klimkovice a Vrážné na D47) stáli za smlouvami s prostředníky, kteří následně s tučným ziskem pronajali dálniční odpočívadla petrolejářským firmám. Škody šly do stovek milionů korun.

Policie vycházela z toho, na kolik si stát mohl přijít, kdyby odpočívadla pronajímal přímo. Nájemci, jak už bylo kolem ŘSD obvyklé, opět zůstali skrytí za anonymními firmami. Dokonce se spekulovalo o tom, že to jsou sami vedoucí ŘSD. Například stát za společnostmi Monstera a Montegar. V hlavní kauze padala podezření z braní úplatků. Exředitel Laušman si měl přijít na 15 milionů a víkendový byt v Harrachově, bývalý výkonný ředitel Michal Hala na dva miliony.

Důvody, proč vyšetřování muselo skončit, jsou dva. Buď byli všichni muži opravdu nevinní, nebo policie odvedla špatnou práci. Odpověď dá soud v právě zahájeném jednání. Stanul u něj i Rostislav Kotrč, jeden z vyšetřovatelů kauzy. Právě on podle obžaloby advokátům vyzradil identitu klíčové utajované svědkyně a tím vyšetřování zmařil.

Na svou část vyšetřování ohledně odpočívadel Klimkovice a Vrážné má Alfred Brunclík ještě jednu verzi: Pronájem odpočívek nebyl v kompetenci generálního ředitele, a tudíž ho nikdo nemohl stíhat. „Řešit statisícové položky, když se musím zabývat desítkami miliard z rozpočtu, to byla marginální záležitost. Důležité bylo, že se tak dělo v souladu se zřizovací listinou a na základě veřejné soutěže. Jestli tam byl nějaký prostředník, je otázkou politiky firem, co si pumpy zřizovaly. Neměly takovou politiku, aby měly přímé smlouvy o pronájmu,“ říká dnes.

Pohled od Haly

V kauzách kolem ŘSD je důležitých několik jmen. Jednak jsou to neprůhledné firmy Monstera a Montegar, které se ziskem pronajímaly odpočívadla, a jednak jméno Michala Haly. Hala byl výkonným ředitelem ŘSD, který pod sebe soustředil velkou moc a údajně měl stát za neprůhlednými firmami. Vyšetřování to ale neprokázalo. Tak kdo tedy za firmami stál? Ptát se Alfreda Brunclíka nemá moc smysl. „Já čtyřicet let pracuji jako stavební inženýr, byl jsem skoro u všech významných staveb – metro, silniční okruh kolem Prahy, páteřní síť, tunel Mrázovka, kolektory. Nakonec mě čtyři roky bombardujete tím, kdo je nějaká Monstera. O Monsteře jsem nic nevěděl,“ říká rozmrzele.

Stejné je to i s dotazem na jeho někdejšího kolegu Michala Halu. „Tu otázku chápu, ale mrzí mě. Byl bych rád, kdybyste se ptali na jiné lidi, kteří byli důležitější a významnější v naplňování našich cílů,“ odpovídá.

Přesto. Halovo jméno figuruje snad v každé kauze ŘSD. On byl tím, kdo měl na starost stěhování organizace do budovy na Kačerodoprava vě. On byl tím, kdo připravil dodatek o pronájmu na stůl Alfredu Brunclíkovi, on měl stát za pronajímáním odpočívadel. U soudu nakonec ale bude pro údajné držení dětské pornografie. Našla se prý na disketách v prostorách, kam měl Hala přístup. Byť se u něj nenalezlo žádné zařízení, které umí diskety přehrávat, je to nakonec jediná kauza, kvůli které jde před soud. Vzhledem ke zmaru při vyšetřování je to dost vypovídající.

Nic to ale nemění na tom, že Hala, dnes odkázaný na finanční pomoc svých blízkých, byl svého času prominentem ve státních službách. Podle Brunclíka se Hala velmi dobře orientoval ve vnitřním fungování ŘSD. A nejen to. „My jsme se po jistou dobu doplňovali.

Měl velmi dobré zázemí vytvořené svojí příslušností k sociální demokracii, stýkal se se špičkami ČSSD. Já jsem cítil jeho postavení jako velmi silné,“ vzpomíná.

Pak se ale s Halou začal potýkat. A to kvůli vyjasňování kompetencí. Hala jich totiž poměrně dost soustředil pod sebe, když před Brunclíkovým příchodem připravil novou organizační strukturu ŘSD. „V roce 2009 jsem nakonec prosadil organizační změnu, kdy se jeho funkce rozdělila a ta původní zrušila. On odmítl nabídku zúčastnit se tendru na jednu z těch nově vzniklých funkcí a rozešli jsme se,“ říká bývalý ředitel. Nebyl to ale úplný Halův odchod. Dál mu běžela smlouva na budování truck center.

Poslední zásek

Aby nebylo vyšetřování málo, policie viní Alfreda Brunclíka ještě z nevýhodného pronájmu billboardů. Údajné celkové škody jdou opět do stovek milionů. Případ vlastně uzavírá Brunclíkovo působení u ŘSD; datuje se do jeho posledního období, tedy roku 2010. Podle policie pronajal reklamní plochy levně, respektive pod cenou, kterou mělo samo ŘSD v tabulkách. Kromě jeho jména figuruje v kauze i Tomáš Jílek, bývalý šéf personálně-správního úseku ŘSD. „Z mého hlediska ty smlouvy měly sloužit k tomu, aby usnadnily zlikvidování billboardů.

Sice jsem je prodloužil o pět let, ale měly zrušovací doložku, která rezonovala se snahou parlamentu rušit billboardy u silnic. Navíc ve smlouvách byl požadavek, aby firmy poté všechno gratis zlikvidovaly a aby měly billboardy bezpečnostní prvky,“ říká bývalý ředitel. Následně ubylo všeho všudy 200 poutačů.

Levnější cena za pronájem těch zbylých tomu prý odpovídala. Navíc kdyby smlouvy zrušil, ŘSD by podle něj přišlo o peníze. A že jich mohlo být víc? „Na smlouvu musejí být dva. Oni by vyšší částku nepodepsali a já jsem nové firmy a nové billboardy nechtěl. Tady se zajistil vylepšený příjem státu po dobu, než se měly paušálně rušit, a oni z toho udělali kauzu, že jsem měl okrást stát,“ zlobí se.

Nakonec ale i jeho kariéra ve státních službách skončila. A to dost nešťastně. Coby motorkář utrpěl v květnu 2010 těžký úraz, až do konce roku byl v pracovní neschopnosti. V té době nastoupil na ministerstvo dopravy Vít Bárta. Po rozmachu staveb přišlo kvůli finanční krizi šetření a škrtání. Bárta po Brunclíkovi chtěl seznam staveb, na nichž se dá šetřit. Brunclík ho měl. Šlo přibližně o čtyři a půl miliardy korun, které naplánovali uspořit už s předchozím ministrem Gustávem Slamečkou. Seznam, ač v pracovní neschopnosti, dotáhl do konce a předložil ministru Bártovi. Ten v něm ale viděl chyby a naschvály a Brunclíka odvolal. Když mu oznamoval konec 24. srpna 2010 na poradě v sídle ministerstva dopravy, Brunclík při odchodu ve dveřích minul nenápadného muže. Byl to nastupující ředitel Jiří Švorc, jehož už měl Bárta vybraného.

Švorc nakonec vydržel ve funkci zhruba rok a také si vysloužil trestní oznámení. Od té doby se šéfové ŘSD střídají rychle. Včetně těch pověřených řízením úřadu jich za posledních pět let sedělo v křesle osm. Alfred Brunclík se zpětně vidí jako pěšák, který nepatřil do žádné party, a proto je lehké se do něj trefovat. S ohledem na práci policie to ale vypadá, že kromě vší smůly měl také velkou dávku štěstí.

---

Čtěte také:

Řebíčkův muž z ŘSD je nevinný, říká protikorupční policie

Exšéfovi ŘSD Brunclíkovi hrozí žaloba za nevýhodný pronájem billboardů