Šermování o pokyn

Malé výdejny léčiv spadly do právní pasti

Právníci ministerstva zdravotnictví zkoumají možnosti jak účinně zajistit uskutečnění záměru Davida Ratha vytvořit nový typ malé výdejny léků. Ty mají podléhat liberalizovaným předpisům a jsou určené údajně především pro distribuci léků na venkově, kde by se klasická lékárna neuživila. Možnost zřízení takovéto malé výdejny o provozní ploše 24 metrů čtverečních přinesla novela vyhlášky ministerstva zdravotnictví číslo 49/1993 Sb. o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, platná od 15. června.

Má to háček.

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) však ještě pod vedením Milana Šmída, předchůdce nynějšího ředitele Michala Sojky, vydal pokyn LEK11, který stanovuje další podmínky pro zřizování těchto výdejen. Ministerstvo zdravotnictví tvrdí, že do značné míry nivelizují jeho liberalizační úsilí. Nadšení nad pouhými čtyřiadvaceti metry čtverečními provozní plochy (dosavadní výdejny, takzvaná odloučená oddělení pro výdej léčiv - OOVL - musí mít nejméně šestatřicet metrů, lékárna základního typu osmašedesát) totiž pokyn mírní připomínkou, že se do toho nepočítá hygienické vybavení pro zaměstnance (minimálně šatna a WC s umývadlem), ani prostor pro výkon administrativní činnosti a úklidová komora. Pokyn dále uvádí, že výdejna musí být umístěna v nebytových prostorech, musí tvořit provozně uzavřený celek s přímým denním osvětlením a větráním, mít oddělený vstup pro personál a pacienty. Jako doporučení SÚKL uvádí, že léčivé přípravky by měly být přijímány v samostatné místnosti a existovat by měla rovněž samostatná místnost pro úpravu léčivých přípravků.

Málo času.

Úředníci ministerstva zdravotnictví nyní přemýšlejí, nakolik je pokyn SÚKL závazný. Pokud jde o doporučení, je jasné, že právní závaznost nemají. Pokud jde o společná ustanovení obsažená ve vyhlášce, je to podstatně komplikovanější, protože některé postuláty z novely jsou s nimi v rozporu. Podle ředitele odboru zdravotní péče a farmacie Jaroslava Štrofa připravuje ministerstvo k této problematice metodický pokyn. Patrně by měl stanovit pro malé výdejny „volnější režim“. V každém případě musí úřad velmi pospíchat, protože David Rath přikládá svému záměru liberalizovat trh s léky velký význam a označuje ho za součást svého trvalého úsilí o rozšíření dostupnosti léků.

Pomsta?

Jeho dávný oponent, prezident České lékárnické komory Lubomír Chudoba, ale považuje novelu vyhlášky za špatný krok, který nesleduje zájem pacientů, nýbrž osobní zájem Davida Ratha pomstít se lékárníkům. Oba tábory kříží zbraně už dlouho, ale zvláště vyhrocené jsou jejich vztahy od ledna, kdy ministerstvo zdravotnictví prosadilo snížení obchodní přirážky pro lékárníky a distributory léčiv. Lékárnická komora už shromáždila dostatečný počet senátorů připravených napadnout tento krok ústavní stížností. Zatím však čekala na vývoj politické situace. Stínový ministr zdravotnictví za ODS Tomáš Julínek se proti snížení marže veřejně postavil a ohlásil, že pokud získá ministerské křeslo, je připraven iniciovat zrušení tohoto opatření. Mezitím ovšem začíná platit sestupná marže na léky, která fakticky problém snížené marže překrývá.

Nerovné podmínky.

S čím chce ale Česká lékárnická komora jít k Ústavnímu soudu co nejdříve, to jsou právě výdejny léčivých přípravků. Lubomír Chudoba tvrdí, že lékárníci minulý týden získali dostatečný počet poslanců (limit je dvacet pět – pozn. redakce), aby jejich prostřednictvím podali ústavní stížnost na červnovou novelu vyhlášky č. 49/19993 Sb. Ústavnímu soudu by měla být doručena v nejbližší době. Lékárnická komora ve sporu o výdejny poukazuje především na rozpor mezi volnomyšlenkářskou novelou a zákonem číslo 79/1997 o léčivech, který stanovuje pro dosud zřizované výdejny - odloučená oddělení pro výdej léčiv - přísnější podmínky.
Klíčovým argumentem odpůrců liberalizace výdejen je vznik nerovných podmínek na trhu, kdy lékárny poskytující plný rozsah služeb nebo OOVL jsou oproti výdejnám v nevýhodě, pokud jde o vyšší náklady na nájemné, nákup a servis vybavení, personální zabezpečení. Počítáme-li, že klasická lékárna na dobrém místě ve velké aglomeraci může mít celkové provozní náklady dvě stě, možná tři sta tisíc korun měsíčně, pak v „liberalizované“ výdejně na stejném místě je lze dle expertů srazit na polovinu.
Další protirathovská právní iniciativa přichází v době, kdy na Ústavním soudu čeká na rozhodnutí jiná stížnost, týkající se patrně nejkonfliktnější zdravotnické normy – zákona o neziskových nemocnicích. Podal ji Plzeňský kraj, jehož hejtman Petr Zimmermann je velkým zastánce transformace nemocnic na obchodní společnosti, a kraj šel v tomto směru příkladem.