Novela zákona o cenných papírech
Poněkud mimo centrum pozornosti projednala nedávno vláda věcný záměr dvou klíčových novel zákonů o cenných papírech a dluhopisech. Přesto například první z nich obsahuje změny přinejmenším zvláštní, které nejspíš vyvolávají u odborné veřejnosti rozpaky.
Po delší době jde o dvě legislativní úpravy na poli kapitálového trhu, které mají šanci v dohledné době projít Parlamentem, a spatřit tak světlo světa. Obě normy chce mít vláda definitivně schváleny do konce června a platit by měly od příštího roku. Zdá se však, že normy klíčového zákona o cenných papírech, jehož základ leží hlavně ve zpřísnění pravidel pro obchodníky s cennými papíry, právě brokery vůbec nevzrušuje. Z několika oslovených někteří dokonce ani nevěděli, ž e vláda věcný záměr vůbec projednávala, a trápí je zřejmě úplně jiné problémy.
Ministerský spěch
Rychlost, s jakou ministerstvo novelu zákona o cenných papírech připravilo, překvapila třeba i samotnou Komisi pro cenné papíry, jež by měla na legislativě kapitálového trhu s ministerstvem spolupracovat především. Komisař Tomáš Ježek si například nedávno postěžoval, že komise neměla bohužel dostatek času se s vládním návrhem zákona ani seznámit. Mimochodem komise pracuje po vlastní ose na novele rovněž a její šéf Jan Müller v ní navrhuje především zákaz obchodů mimo v eřejné trhy. Nezbývá než doufat, že obě strany svou práci zkoordinují.
Pojďme však k samotnému vládnímu návrhu novel zákona o cenných papírech, jehož hlavním cílem je harmonizace našeho práva s legislativou Evropské unie. Jeho podstatná část je proto věnována zpřísnění povinností pro obchodníky s cenným i papíry. To někteří vítají jako další počin k transparentnosti trhu. Druzí naopak hovoří o dalším zbytečném sešněrování brokerských firem, které jsou zatíženy přísnými požadavky už nyní v dostatečné míře.
Garanční fond pro podvedené
Nejzajímavější novinkou je zřejmě požadavek na vytvoření takzvaného garančního fondu, z kterého by se hradily ne- uspokojené nároky investorů v případě, když se obchodník z nějakého důvodu stane nesolventní. To vyvolává největší rozpaky. Náhrada klientovi by se poskytla ve výši 90 procent jeho celkově svěřených peněz, nejvýše však do částky v korunách ekvivalentní 20 tisícům ECU. Nebudou na ni mít nárok institucionální investoři, protože cílem je ochrana především drobných investorů. Garanční fond se bude tvořit z příspěvků brokerů a fond bude povinně zřízen jako právnická osoba.
„Je to obdoba garančního fondu, který funguje třeba v USA, kde je při potížích možno vyplatit klientovi půl milionu dolarů, z toho 100 tisíc hned přímo v hotovosti, vysvětluje Karel Růžička z ING Barings. Otázkou však podle šéfa Aso ciace brokerů Antonína Kubíčka například zůstává, kdo bude do fondu přispívat, jeho vznikem se rovněž podle něj zvýší náklady trhu.
Garančním fondem však výčet povinností brokerů zdaleka nekončí. Obchodníci by podle novely měli napříště například oznamovat komisi a zveřejňovat podíly na hlasovacích právech nebo na základním jmění. Komise bude oprávněna nesouhlasit s obsazo váním funkcí ve statutárním nebo dozorčím orgánu obchodníka.
Zvýší se požadavky na kapitálovou přiměřenost obchodníků, základní jmění a zvýší se požadavky na rozložení rizika brokerů (kolik smí držet ve svém portfoliu akcií či dluhopisů.) Obchodník bude povinen mít dostatečné informace o důvěryhodnosti svých zaměstnanců a tak dále.
„Na druhou stranu se obchodníkům zvětšují možnosti jejich podnikání například při správě majetku, což hodnotím pozitivně, říká Kubíček.
Neveřejné obchody veřejně
Další kontroverzní pasáží novely je požadavek na veřejné obchodování tak- zvaných neveřejně obchodovatelných cenných papírů, které by zprostředkovávali organizátoři trhů (především RM -Systém si na to brousí zuby a má už k tomu vyvinutý systém, Komise pro cenné papíry však zatím nemá pro tuto jeho iniciativu pochopení).
V době, kdy mnozí volají po tom, aby se trh zprůhlednil, aby z něj zmizel nesmyslně vysoký počet firem, které na něm nemají co dělat, je tu nápad vrátit neveřejné papíry na veřejný trh. To zní poněkud archaicky.
Na druhou stranu celkem logické jsou i argumenty, že tak bude zabezpečena alespoň minimální ochrana investorů, protože novela požaduje, aby veřejná nabídka neveřejně obchodovatelných cenných papírů byla podmíněna vydáním jednoduchého prospektu a&nb sp;aby majitelé těchto akcií (a není jich zrovna málo) měli k dispozici alespoň roční zprávu o výsledcích hospodaření emitenta.
Co dál?
Co můžeme čekat kromě zmiňovaných dvou zákonů na poli legislativy kapitálového trhu dál? Ministr financí Ivo Svoboda nedávno uvedl, že novela zákona o cenných papírech není konečná a cílem vlády je udělat zcela nový zákon o cenných papírec h a vůbec celou problematiku finančního trhu soustředit do jednoho jediného zákona.
Pozornost se nyní upírá především k Obchodnímu zákoníku, na jehož urychlené novele se shodli na semináři v minulém týdnu i přední legislativci tohoto státu (mimochodem sladění našich a norem Evropské unie považují za téměř nadlidský úkol, který se snad ani nedá stihnout). Vláda má však i ohledně Obchodního zákoníku do budoucna smě- lejší cíle. Chtěla by ho zrušit a vytvořit nový zvláštní zákon o obchodních společnostech.
