Tři sta milionů korun určených k přilákání filmových producentů zmizelo letos během pár týdnů. I když se pobídky do rozpočtu vracejí i s nádavkem, o zvětšení jejich objemu se neuvažuje
Poté, co loni na podzim Tom Cruise natáčel v Česku velkofilm Mission: Impossible IV, dostala se Praha na pár dní do zpráv světových médií. Reklama zdarma, ještě k tomu podpořená hercovým děkovným dopisem na jeho webových stránkách.
Čas od času se v tuzemsku objeví filmové štáby se světoznámými hvězdami. Bohužel v posledních letech volí producenti jiné evropské státy. Ty, které před řadou let nasadily masivní pobídky, podobné jako v průmyslu, aby přilákaly natáčení výpravných snímků.
I když i u nás již rok funguje program podpory filmového průmyslu, díky němuž se producentům vrací dvacet procent nákladů vynaložených v tuzemsku na natáčení. Kupříkladu loni se takto rozdělilo bezmála sto osmdesát milionů korun (viz Šťastlivci s dotací). Letos bylo v rozpočtu tři sta milionů, které byly pryč v březnu. A tak nám stále unikají příležitosti. Natáčení zde v uplynulém roce zrušil jeden z největších projektů – Návrat Xandera Cage s Vinem Dieselem v hlavní roli. Praha se zase letos mohla blýsknout na pozadí fotografií s Bradem Pittem, který tu měl připravovat další ze svých trháků. Ale nebude. Filmaři dali přednost štědřejší zemi.
Nutno zdůraznit, že podpora filmům nejsou peníze vyhozené oknem. Jak stojí ve zprávě ministerstva kultury, v níž společnost EEIP propočítala ekonomické přínosy podpory filmovému průmyslu, veškeré dotace se do státního rozpočtu zase vrátí. A nádavkem něco málo navíc. „Pobídky splnily jednoznačně svůj účel a vyrovnaly podmínky pro český filmový průmysl v Evropě. Navíc se jasně prokázalo, ze celkový efekt na příjmy státního rozpočtu je pozitivní. Takže jsme s dosavadními výsledky podpory filmového průmyslu spokojeni,“ zdůrazňuje mluvčí ministra kultury Stanislav Brunclík.
Tak jako sousedi
Je jasné, že rozdávat z eráru dotace, aby se někde něco vyrobilo, není úplně fér. Když ale něco takového dělají vaši sousedi, musíte i vy, jinak o šance přijdete. Což se ostatně zemi stalo. Ještě v roce 2003 utratily zahraniční filmy v Česku přes pět miliard korun (viz Propad kvůli Maďarům), další rok přišla studená sprcha. Objem zahraničních produkcí se propadl o sedmdesát procent. A v roce 2008 stejný scénář – tentokrát poklesl o 66 procent a i v následujícím roce se ustálil na částce kolem sedmi set milionů korun. „Přesun zahraničních i domácích produkcí do jiných zemí vedl v letech 2008, 2009 a částečně i v roce 2010 k odlivu kvalifikované pracovní síly z ČR, ztrátě odbytu pro navazující odvětví, a tudíž k celkové stagnaci filmového průmyslu, který je tradičním odvětvím českého hospodářství,“ konstatuje zpráva.
I tak bylo obtížné prolobbovat pobídky pro filmaře. „Problém je, že většina politiků tento systém vnímá tak, že se něco či někdo dotuje. Ale měli by program vnímat především jako nástroj, který přinese zemi byznys a také reklamu,“ vysvětluje Ludmila Claussová z České filmové komise. To je instituce podobná CzechInvestu. Jeho úkolem je lákat zahraniční štáby, aby natáčely právě u nás a utrácely své rozpočty. Podobnou komisi mají téměř všechny vyspělé země na světě, ale na rozdíl od nich a také od CzechInvestu není ta česká zřízena státem. Naopak – založily a financují ji samy firmy z filmové branže.
Podobné je to i s českým filmovým průmyslem. Stejně jako u několika dalších odvětví mohly po revoluci podnikavé hlavy těžit z tradice a založily řadu malých a středních firem. Díky tomu bez jakékoli státní strategie vyrostl kvalitní sektor, který lze strčit do škatulky znalostní ekonomiky. Země se stala klíčovou destinací pro výrobu zahraničních filmů a dosud je vyhledávaným místem pro produkci reklam.
„Je skvělé pracovat s českým filmovým průmyslem, který je desetkrát lepší než ten náš,“ potvrdil například Peter Albaek Jensen, výkonný producent filmu A Royal Affair, který v Čechách na jaře natáčela dánská společnost Zentropa.
Bollywood v Čechách
První ročník fungování programu podpory filmového průmyslu vyhodnotila poradenská společnost EEIP jako úspěšný. Dotace dosáhla bezmála 180 milionů z téměř miliardy uznatelných nákladů, které tvůrci na natáčené snímky utratili. „Český rozpočet na nich nejenže netratí, ale do státní kasy přitečou i další peníze. Průměrně se z každé vydané koruny vrátí do eráru 1,18 koruny,“ upřesňuje Jana Chvalkovská z EEIP. A to rozhodně není tak špatný výsledek. Mělo to ale i efekt pro renomé státu. Například bollywoodský film Rockstar o mladíkovi, který se po letech setkává v Praze s dávnou láskou, vyvolal prý v Indii pozitivní ohlas. „Indická pobočka CzechTourismu na něm chce postavit celou svou reklamní kampaň. Indické cestovní kanceláře již pro fanoušky připravují výlety po stopách filmu Rockstar,“ vypočítává zpráva. Zdálo by se, že se zavedením pobídkového systému se i v Česku vrátí staré dobré časy. „Organizačně je program velmi dobře postaven a jsme rádi, že existuje. Mohl by ale fungovat ještě lépe, kdyby na něj bylo vyčleněno více peněz a kdyby peníze nebyly vázány jen na kalendářní rok, aby se o projektech nerozhodovalo vždy jen na počátku roku,“ vysvětluje Ludmila Claussová. Ale ani poté už by dle jejího názoru zahraniční produkce neutrácely pět miliard ročně jako v dobách největší slávy. Vlak už ujel, řada tvůrců se zabydlela například v Maďarsku, které má před námi šestiletý náskok. „Nicméně na takové tři miliardy ročně bychom se mohli zase vyšplhat,“ míní Claussová.
