ŠEST PŘÍBĚHŮ, ŠEST OTAZNÍKŮ

Výběrové řízení, pojem neznámý

Společnost ČEZ budovala optickou síť po několik let. Teprve na konci loňského roku založila stoprocentní dceru – CEZTel – která její telekomunikační síť začala provozovat. Velký rozruch vyvolalo zjištění, že bývalým vedením ČEZ byla v tichosti a bez řádného tendru na začátku letošního roku podepsána opční smlouva s francouzským koncernem Vivendi, na jehož základě by Francouzi měli získat 66 procent akcií CEZTelu. Do majetku CEZTelu měla přitom být ze společnosti ČEZ převedena celá optická síť (je otázkou, jak telekomunikační infrastrukturu od energetické účetně a právně oddělit, když obě využívají jedněch stožárů). U podpisu smlouvy měl stát dnes již bývalý předseda představenstva ČEZ Theodor Dvořák. Elektrárenská společnost měla z kontraktu podle někdejšího Dvořákova sdělení získat minimálně čtyři miliardy korun. Naplnění smlouvy s Vivendi by značně zkomplikovalo privatizaci ČEZ. I proto ministerstvo průmyslu a obchodu spolu s novým vedením firmy nyní údajně hledají cesty pro její výpověď. Smlouva měla obsahovat pasáž, která hovoří o tom, že nikdo z partnerů nebude v ČR vykonávat telekomunikační aktivity jinde než přes CEZTel. Vivendi se ale nedávno zúčastnila soutěže o telekomunikační licenci s pražskou firmou Daxta Communications, zajímá se také o možnosti privatizace Českých radiokomunikací a Českého Telecomu. To by mohly být důvody, na nichž lze výpověď stavět. V CEZTelu nyní podle informací týdeníku EURO dokončuje poradenská společnost Deloitte & Touche forenzní audit. Mělo se například přijít na to, že bývalé vedení podepsalo smlouvu o koupi majority ve společnosti Echoton (za 51 procent akcií byl CEZTel ochoten zaplatit přes 250 milionů korun). Nebylo by na tom nic překvapujícího, kdyby majitel Echotonu Vladimír Šiška nebyl donedávna ředitelem úseku pro strategické projekty v CEZTelu. „Do CEZTelu jsem nastoupil až poté, co jsem se dohodl na všech bodech kupní smlouvy. Nestandardní je na tom pouze to, že CEZTel smlouvu podepsal, ale dodnes mi nezaplatil, řekl týdeníku EURO Šiška. CEZTel poskytuje služby zejména své mateřské firmě ČEZ. Na komerční bázi se pak zabývá především pronájmem digitálních okruhů. Kapacit jeho sítě využívají i jiné energetické společnosti a také třeba telekomunikační firmy Aliatel a GTS. Generálním ředitelem CEZTelu je nově Antonín Kalda, který loni (neúspěšně) kandidoval i na post generálního ředitele Českého Telecomu. Do firmy přešel z Českého Telecomu i uznávaný odborník na optiku a přenosové sítě Josef Forman. Páteřní síť firmy tvoří optické okruhy v délce asi 2700 kilometrů a radioreléové trasy. Celková délka je cca 3000 kilometrů. Brzy by síť měla být spojena se všemi sousedními státy. V Česku chce CEZTel propojit veškerá krajská města. Mero: rychlá změna majitele. Optická síť, kterou od poloviny devadesátých let budovala akciová společnost Mero v trase svých ropovodů, má od léta letošního roku nového majitele. Prodej proběhl velmi rychle a týdeník EURO má informace, že se o něm i státní úředníci odpovědní za dohled nad společností Mero dozvěděli teprve nedávno. Mluvčí ministerstva průmyslu a obchodu Anna Stárková uvedla, že transakce proběhla se souhlasem Fondu národního majetku (FNM). Ministerstvo má v Meru výkon vlastnických práv, FNM je však stoprocentním akcionářem. Generální ředitel Mera Václav Franc tvrdí, že úřady o připravovaném prodeji informoval. „Mohu to doložit zápisy ze zasedání představenstva i dozorčí rady. V obou orgánech jsou navíc kromě zástupců FNM také lidé z ministerstva průmyslu a ministerstva financí. Franc zdůraznil, že se jeho firma zbavila pouze té části úseku telekomunikačních služeb, kterou nepotřebuje pro řízení ropovodu. „Britské firmě Sloane Park Property Trust jsme sice prodali většinu optických kabelů, přesto nám však zůstala i rezervní kapacita, řekl. Ve výpisu z obchodního rejstříku má firma Sloane Park Property Trust (SPPT) zapsané sídlo v Praze a jako její jediný akcionář je uveden advokát Jiří Hartman. Ten pro týdeník EURO řekl, že nemá s telekomunikační transakcí nic společného a že akcie prodal dříve, než proběhla. Jméno nového majitele odmítl zveřejnit s tím, že jde o obchodní tajemství. Generální ředitel pražské společnosti SPPT Jan Láznička uvedl, že tímto novým majitelem je londýnská centrála Sloane Park Property Trust. Hartman byl vlastníkem její české pobočky pouze dočasně, a to proto, že ji bylo třeba založit co nejrychleji. „Každý měsíc váhání by znamenal odchod z trhu, vysvětlil. Jan Láznička je bývalý švagr ředitele Mera Václava France. V Meru před svým odchodem do čela SPPT vedl už zmíněný úsek telekomunikačních služeb. Další ze čtyř dřívějších zaměstnanců tohoto úseku, Zdeněk Kloz, je nyní podle výpisu z obchodního rejstříku členem představenstva SPPT. Václav Franc považuje účast bývalých pracovníků Mera v SPPT za přirozenou. „Přestup některých zaměstnanců byl součástí dohody o prodeji, řekl. „Snažili jsme se tu divizi prodat několik měsíců, ale nedařilo se nám to. Nabídky byly tak nízké, že bychom nedostali zpět ani to, co jsme do rozvoje optické sítě investovali. Uvítali jsme proto, když se objevila firma Sloane Park Property Trust, uvedl. Týdeník EURO získal informaci, že se síť Mera prodávala za 500 milionů korun. Fond národního majetku odmítl toto číslo potvrdit s tím, že jde o obchodní tajemství. Franc uvedl, že to bylo „významně více než půl miliardy korun. Zdůraznil, že se síť prodala za sumu, která je téměř dvojnásobkem vložených investic. Do konce minulého roku přišla optická síť Mero na 260 milionů korun a pro letošní rok se počítalo, že se celkem investice vyšplhají na 300 milionů korun. Mero začalo optickou síť s poměrně vysokou kapacitou přenosu pokládat už při výstavbě ropovodu z Ingolstadtu. Mohlo tak už od roku 1997 nabízet vysokorychlostní datové spojení do Německa a později, když se modernizoval ropovod Družba, opačným směrem do Bratislavy. Mero tak donedávna patřilo k průkopníkům datové sítě a ještě letos na začátku roku šla přes jeho kabely do České republiky většina informací přenášených po internetu. Ředitel Franc tvrdí, že optická cesta Mera ztrácela konkurenceschopnost. „Není to žádná síť, ale jen páteřní trasa. Pokud bychom ji chtěli zaokruhovat a dovést do velkých měst nebo propojit do Polska či do Rakouska, potřebovali bychom na tyto investice ještě miliardu nebo více, řekl v rozhovoru pro týdeník EURO. Bývalý telekomunikační úsek Mera měl propojení do Prahy a další přípojky se připravovaly. SPPT nyní chce pokračovat v původních plánech. Láznička potvrdil, že chce síť postupně propojit s dalšími místy, hlavně krajskými městy. Vysvětlil, že právě tam může pro její využití najít kvalitní klienty. Hlavním cílem firmy je však rozvoj páteřní trasy. „Hodláme ji využít pro transevropské přenosy dat, vysvětlil Láznička. Jeho firma věří, že v konkurenci uspěje. Za přednost své trasy považuje položení optických kabelů podél ropovodů, jejichž bezpečnost se bedlivě střeží. „Výhodou je, že vysoké požadavky na zajištění bezpečnosti ropovodu zaručují i vysoce bezpečný a spolehlivý přenos dat, řekl. ČD–Telekomunikace: Sankce na železnici. Projekt výstavby optické sítě, která by lemovala hlavní tratě Českých drah, se zrodil před více jak pěti lety. Doposud není dokončena ani jeho základní část. Vedení železnice podepsalo 30. března 1995 nepříliš výhodnou smlouvu s ČD–Telekomunikace, s. r. o. (ČD–T). Soukromé firmě, tvořené skupinou nadšenců bez potřebného kapitálu, byla dráhou na třicet let postoupena práva spojená s výstavbou a provozováním optické sítě. Nevýhodnost spočívala v tom, že za exkluzivitu nebyla poskytnuta odpovídající protihodnota. Podle dostupných informací uzavření kontraktu nepředcházel tendr, což se na výsledku projevilo. Teprve 3. března 1999 byla smlouva upravena tak, aby více vyhovovala oběma stranám. Až do začátku letošního roku se na dráze téměř nestavělo. Bylo položeno pouze asi 50 kilometrů optických kabelů a na 400 kilometrech pak takzvané chráničky (EURO 10/2000). Síť by přitom měla mít po dobudování asi 4000 kilometrů. Určitý obrat nastal poté, co majoritní podíl v ČD–T 22. ledna 2000 koupila italská společnost Tiscali podnikatele Renata Soru. Ta zaplatila všechny dluhy a práce se postupně rozběhly. Doposud se ale skluz dohnat nepodařilo. Na konci března 2000 mělo být na základě upravené smlouvy položeno 700 kilometrů optokabelů, což podle zjištění týdeníku EURO není ještě ani nyní. ČD–T proto musí platit drahám penále. „Nesplnění termínu bylo samozřejmě sankcionováno v souladu se smlouvou, uvádí mluvčí Českých drah Petr Štáhlavský. Kolik firma platí, ne–uvedl. Nesdělila to ani ředitelka správy a řízení ČD–T Miroslava Kubátová. Smlouva (jejíž text má týdeník EURO k dispozici) říká, že by to mělo být 300 tisíc korun měsíčně. Ředitelka Kubátová nechce z „konkurenčních důvodů hovořit ani o již postavených úsecích. Informovala pouze o tom, že byl uveden do provozu „pilotní projekt na trase Praha–Kolín–Pardubice. Do konce června 2001 by podle inovované smlouvy mělo být položeno celkem 2190 kilometrů kabelů. „Měli bychom to stihnout, bude ale záležet na počasí během zimy, říká Tomislav Kantůrek, který má v ČD–T na starosti oblast výstavby (ještě v říjnu byl vrchním ředitelem Divize dopravní cesty Českých drah). Jaké služby bude ČD–T nabízet, se zatím neví. „Naším úkolem je síť postavit, vše ostatní záleží na Tiscali, prohlašuje Kubátová. Společnost Tiscali si získala renomé v oblasti internetových služeb. TransgasNet: Výhoda zpoždění. Společnost TransgasNet byla založena letos v únoru. Jejím majitelem je státní plynárenský podnik Transgas. Tato firma zatím neuvažuje, že by se její dcera měla někdy spojit s jiným partnerem, ani o jejím prodeji. „Chceme jít spíše cestou spolupráce, říká generální ředitel TransgasNetu Josef Anděl. Na trasách zajímavých pro nadnárodní tranzit dat nabízí firma vedle pronájmu optických vláken i další služby. Její síť, napojenou na globální síť Global One, využívají nyní například pro přenos dat mezi svými mezinárodními pobočkami firmy, jako je Coca–Cola či Unilever. Kromě operací spojených s přenosem v nadnárodní „vysokorychlostní datové dálnici poskytuje TransgasNet domácím zákazníkům služby spojené s elektronickým byznysem. Pro ČNB zajišťuje třeba TransgasNet komunikaci s komerčními bankami, a to přes službu bezpečné elektronické pošty CZ mail, kterou koupil v roce 1997 i se zákazníky od SPT Telecom. Transgas začal s budováním optické sítě na začátku devadesátých let. Tehdy vyměňoval původní systém měděných kabelů položených podél tranzitního plynovodu a určených pro řízení plynárenské soustavy. Někdy v roce 1995 dostal licenci na poskytování datových služeb, a mohl tak začít konkurovat dominantní skupině Českého Telecomu. Zatímco do minulého roku se soustředil spíše na zvýšení kapacity optokabelů na páteřní trase a mimo ni pronikal poměrně pomalu, letos se zaměřil na rozšíření sítě. S budováním nových přípojek počítá zhruba do konce příštího roku. S jejich pomocí chce prodloužit síť optických vláken z nynějších cca 1250 kilometrů na 2100 kilometrů. K páteřní trase, jež vede podél tranzitního a vysokotlakých plynovodů, chce připojit všechna krajská a některá okresní města. Ředitel Anděl připouští, že TransgasNet v minulých letech za konkurencí trochu zaostal. Toto zpoždění ovšem lze podle jeho mínění obrátit ve výhodu. „Síť sice inovujeme a rozšiřujeme s určitým časovým zpožděním za jinými operátory, ale můžeme ji zase vybavit moderními technologiemi pro multimediální sítě, které třeba ještě před rokem nebyly dostupné, míní. Optika u dálnic: Na obzoru pouze D1. Podél dálnic se nyní měly pokládat ochranné trubky pro optické kabely, které by konkurovaly obdobné síti Českého Telecomu. Ještě ale nebyl proveden jediný výkop. Co je toho příčinou? Ministerstvo dopravy uzavřelo na začátku letošního roku bez tendru smlouvu se švýcarskou firmou EBCom, která měla položit 600 kilometrů chrániček. Poté by je společnost mohla podle dohody třicet let provozovat – tedy pronajímat jednotlivým telekomunikačním firmám k jejich vlastnímu využití. Za to by do Fondu dopravy odevzdala jednu miliardu korun. EBCom si přitom nevybral žádné komunikace druhého řádu, projevil zájem o trasy Praha–Drážďany, Brno–Vídeň, Praha–Rozvadov a dálniční odbočku na Ostravu. Jenže dohoda, kterou bez tendru uzavřel odbor pozemních komunikací ministerstva, se znelíbila někdejšímu Peltrámovu náměstkovi Jaroslavu Vránovi. „Ta smlouva je časovaná bomba, tvrdil dříve s tím, že by její zveřejnění mohlo mít i politické dopady. Vrána tím způsobil na ministerstvu menší zemětřesení – krom jiného odvolal šéfa odboru Petra Kiliána. „Dohoda se Švýcary byla chybou, řekl nakonec ministr Jaromír Schling, jenž v úřadu Peltráma nahradil. Vše začali řešit právníci, kteří hledali cesty, jak ze závazku vycouvat. „Po expertize nakonec vyšlo najevo, že předmětný dokument neměl náležitosti smlouvy, tvrdí nyní mluvčí úřadu Michal Hala. Takže ministerstvo nemuselo dohodu ani vypovídat a Švýcaři se ocitli mimo hru. Po téměř ročním odkladu se ale projekt dálničních chrániček pro optické kabely vrátil do bodu nula. Jediná dálnice, která má v blízkém čase naději na nějaký posun, je D1 z Prahy do Brna, kde jsou již chráničky z dřívější doby. Soutěž na pokládku optických kabelů na této trase, kterou ministerstvo dopravy připravuje ve spolupráci s Ředitelstvím silnic a dálnic, by totiž mohla být vyhlášena ještě do Silvestra. „Návrh zadávacích podmínek bude přísný. Předpokládá se, že zájemce by měl být držitelem příslušné telekomunikační licence a měl by prokázat zkušenosti s provozováním optických kabelů, slibuje mluvčí Hala. Data mezi Prahou a Brnem by mohla začít cestovat již příští rok. Projekt pro ostatní dálnice je zatím v nedohlednu. Aliatel: Ubývají peníze i trpělivost. Společnost Aliatel byla založena v květnu 1996 osmi regionálními elektrorozvodnými závody (později Východočeši vystoupili a zbylo jich sedm). Záměrem bylo využít nadbytečných kapacit optických sítí akcionářů ke komerčním účelům. Nedostávalo se ale zkušeností a kapitálu. V dubnu 1998 proto byla přibrána ještě německá RWE Telliance. Němci nyní vlastní 40 procent akcií a každá z distribučních firem má 8,57 procenta. Letos na jaře se čeští akcionáři rozhodli akcie prodat. Využili nabídky kolegů z Jihočeské energetiky (JČE), kteří se v předkupní smlouvě zavázali, že podíly odkoupí. Jihočeši si je ale nechtěli ponechat a sami pro ně začali hledat kupce (ačkoliv jim akcie ostatních „distribuček stále ještě nepatří). K prodeji se rozhodla i RWE. Výběrové řízení na nového stoprocentního vlastníka Aliatelu se táhne od května a ani minulý týden ještě nebylo uzavřeno. O koupi má zájem britská Energis, ale ta se stále neshodla na některých smluvních podmínkách. „Už je to ve finále, ale ještě se musíme dohodnout na garancích za optická vlákna, zopakoval minulý týden údajně poslední problém generální ředitel JČE Jan Špika. Aliatel nemá optickou síť ve svém majetku, ale pronajímá si ji. Jak uvedl jeho šéf Jiří Hubka, zhruba 2000 kilometrů párů vláken firmě pronajaly regionální rozvodné závody, tedy stále ještě akcionáři firmy, a podobnou délku i ČEZ, dalších několik set kilometrů optické kapacity má od dalších subjektů. Energis se bojí, že po odchodu distributorů z firmy by pronájmy mohly být zrušeny, a proto žádá garance. Údajně se ale hovoří i o prodloužení některých nájemních smluv a rozšíření objemu optických kapacit pronajímaných od distributorů. Podle odhadů se jednání mohou protáhnout až do konce roku a nelze ani vyloučit, že zkrachují. Aliatel nezbytně potřebuje další kapitál, nynější akcionáři se ovšem zdráhají jej poskytnout. Pokud tyto obtíže nebudou včas vyřešeny, hrozí, že by mohl do příchodu nového vlastníka finančně vykrvácet. Firma by chtěla na liberalizovaném trhu nabízet úplné spektrum datových a telekomunikačních služeb a stát se alternativou Českého Telecomu. Síť Aliatelu má přípojné body ve 37 městech, do konce roku by jich mělo být čtyřicet. Firma nedávno jako jedna z prvních obdržela licence nezbytné pro poskytování veřejných hlasových služeb.