Důchod je daleko, říkávali třicátníci a čtyřicátníci. Dnešní si to nemohou dovolit
Taková míra nivelizace už víc než solidaritu připomíná loupež, poznamenal na konto důchodového systému manažer velké nadnárodní společnosti působící v České republice. Průměrný důchod nyní nedosahuje ani sedmi tisíc korun. Co je ale horší, je právě nepřiměřená míra solidarity. Z příjmu deseti tisíc korun měsíčně plyne důchod, který se hodně blíží platu (asi 6500 korun v závislosti na řadě podmínek), přitom z padesáti tisíc vyplyne státní penze asi jen 8200 korun. Při pohledu do světa je navíc vidět, že se na tom ani v budoucnu asi moc nezmění. Řada zemí se snaží státní pilíř důchodového zabezpečení minimalizovat na nejzazší míru. Rozhodování, jak se zajistit na důchod, ale není tak triviální úkon, jak se snaží namluvit reklamní kampaně, a hlavně: dobré rozhodnutí se často pozná až za desítky let. Pár dobrých rad:
1. Nejdřív bydlet
Nejdůležitější je vlastní bydlení. Finanční rozdíl je zjevný - nájem je prostě „zbytečným“ výdajem. Během několika let se dá navíc očekávat liberalizace nájemného a se vstupem do Evropské unie i růst cen nemovitostí a nájmů. Vlastní bydlení, třeba i cestou úvěrů, je výhodnější už proto, že splátky určitě neporostou stejně výrazně jako nájmy.
2. Pozor na státní podpory
Teprve pokud po zaplacení splátky hypotéky ještě zbývají volné peníze, lze začít v pravém smyslu spořit na důchod. Dovolte doporučení na úvod: Jestliže vás na prvním místě napadnou státem podporované či daňově zvýhodněné produkty, nejste na správné cestě. Záleží totiž na tom, kolik let budete spořit.
Pětatřicátníci budou muset peníze ukládat po dalších nejméně 25 let. Ačkoliv jim po celou dobu patří například v penzijním fondu státní příspěvek, rozhodně nevyrovná v tak dlouhém období ztracenou investiční příležitost oproti rozhodnutí uložit peníze do výnosnějších aktiv. Důvod je podle Zdenka Sluky, výkonného ředitele poradenské společnosti Sophia Finance, jednoduchý: „Penzijní fond je balík peněz, které tam jsou uloženy mladšími klienty na desítky let, a současně tam jsou peníze pro lidi, kteří je už dnes dostávají ve formě penzí či jednorázových vyrovnání. Tento fakt hodně omezuje investiční možnost fondů a vede k nižším výnosům.“ Především mladším proto doporučuje ukládat peníze spíše do portfolia podílových fondů. Penzijní fondy považuje za vhodné spíše pro starší klienty, pro které mohou být v případě, že navíc platí vyšší daňové sazby, i zajímavější než stavební spoření.
3. Penzijní jen do 1500
Rozhodnete-li se pro penzijní fond, vzápětí vyvstane otázka, kolik spořit. Na prvních pět set korun měsíčně připadá státní příspěvek (až 150 korun) a dalších tisíc lze odečíst ze základu daně. Dávat do penzijního fondu více než 1500 korun měsíčně (tedy maximální částka, na kterou stát vyplácí příspěvek, plus částka, ze které plyne daňová výhoda) nemá smysl. „Máte-li pak ještě nějaké peníze, které chcete uspořit na důchod, tak je lepší je ukládat do podílových fondů,“ říká k tomu Zdeněk Sluka. Ty mají oproti penzijním jinou výhodu – jejich výnosy se po půl roce nedaní.
V současnosti většina účastníků zdaleka nevyužívá maximálních možností systému. Například v penzijním fondu Credit Suisse Life and Pensions (CSLP), zdaleka největším českém penzijním fondu s více než čtvrtinovým podílem na trhu (měřeno jako podíl na celkovém objemu majetku v penzijních fondech), je průměrný měsíční příspěvek na jednoho účastníka 677 korun a tyto peníze navíc zahrnují i peníze od zaměstnavatelů. Tato částka však zdaleka nestačí k tomu, aby v důchodu představoval příjem z penzijního fondu významnou sumu. Potvrzuje to i Petr Žaluda, generální ředitel penzijního fondu CSLP: „Lidé spoří málo. K tomu, aby penzijní připojištění fungovalo jako další pilíř důchodového zajištění, je optimální hranice deseti procent ze mzdy.“
4. Opatrně se životní
První otázka, kterou si před uzavřením životní pojistky položit, musí znít: Potřebuji být pojištěn, je na mně někdo závislý? Jestliže je odpověď záporná, žádnou životní pojistku si nekupujte, jsou to vyhozené peníze. Pojistka, kterou si pro opačný případ pořídíte, by měla maximálně umožňovat zvyšování či snižování úrovně pojistné ochrany (částky, kterou by dostali pozůstalí v případě vaší smrti či invalidity). A také možnost ovlivňovat částku, kterou budete spořit.
Životní pojistky nejsou tak jednoduché jako penzijní připojištění, kde jsou si všechny fondy podobné jako vejce vejci. Rozdíly mohou být dramatické. Zatímco klasická kapitálová životní pojistka (pojištění na smrt i dožití) garantuje, že po jejím skončení dostanete předem dohodnutou částku plus zhodnocení, které ale záleží na výsledku investování pojišťovny, u flexibilní životní pojistky to už neplatí. Flexibilní pojistka zahrnuje rizikovou složku – částku pro případ vaší smrti, jejíž výše ale nemusí být spojena se sumou, kterou v rámci pojištění spoříte. Výsledek spoření není v tomto případě zaručen.
Při investičním životním pojištění - na rozdíl od klasických kapitálových pojistek - nejsou peníze uloženy do takzvaných technických rezerv (ty vytváří pojišťovna z vkladů klientů a investuje je podle pravidel daných zákonem), ale ukládány do podílových fondů, které si klient může vybrat. Pojišťovna ovšem negarantuje pevnou částku na konci smlouvy, zato ale vidíte, jak se vklady aktuálně zhodnocují. Pravděpodobně i díky průhlednosti patří tento typ životních pojistek celosvětově mezi nejprodávanější.
5. Kolik procent?
U flexibilních pojistek je na místě opatrnost v případě, že ji kupujete od obchodního zástupce. Jelikož částka na konci pojištění není pojišťovnou garantována, může vám prodejce vypočítat vysoký zůstatek s použitím nějakého „virtuálního“ ročního zhodnocení, a tak vás přesvědčit. Bývají to velcí optimisté. Než takovému výpočtu uvěříte, ptejte se, s jakým výnosem je slibovaná částka vypočtena. Při nynější úrovni výnosů z dluhopisů, které tvoří většinu portfolií pojišťoven, je odhad pět a více procent p. a. spíš z říše fantazie. Od poradce, který vám „vypočte“ pojistku s takovou sazbou, nic nekupujte. S téměř stoprocentní jistotou se klient spálí.
I životní pojistky „potrefila“ v minulých letech daňová výhoda, je možné odečíst ze základu daně až dvanáct tisíc korun ročně. To je učinilo atraktivnější, ale podle názoru Petra Sluky většinou stejně nemá smysl spořit více než právě daňově zvýhodněných dvanáct tisíc.
6. A nemovitosti!
Budoucí důchodci, kteří disponují většími částkami, by určitě neměli pominout nemovitosti. Na jejich variantu „pro chudé“ – podílové fondy složené z nemovitostí - si ale ještě budeme muset počkat. České zatím neexistují a zahraničí nesou riziko změn devizových kursů. Tím je ovšem jejich relativní konzervativnost rázem ta tam.
Řešení
Penzijní fond versus smíšené portfolio podílových fondů*
čas hodnota vkladů hodnota portfolia
v penzijním fondu podílových fondů
po 10 letech 91 tisíc korun 84 tisíc korun
po 16 letech 161 tisíc korun 163 tisíc korun
po 20 letech 214 tisíc korun 234 tisíc korun
po 30 letech 380 tisíc korun 503 tisíc korun
* Při výpočtu jsou použita kritéria: průměrný výnos penzijního fondu je 3 % ročně (investuje konzervativně), průměrný výnos portfolia fondů je 6 % ročně (portfolio obsahuje větší podíl akcií a tím i větší riziko kolísání hodnoty celého portfolia, v delším horizontu však i vyšší výnos), do obou je střádáno 500 korun měsíčně (v penzijním fondu je tak nejvyšší možný státní příspěvek - 150 korun, jeho výhoda je však kvůli nižšímu výnosu po 16 letech eliminována). Tabulka je založena na odhadu a konečný výsledek se od ní může lišit v obou směrech, můžete dostat více i méně. Tabulka nezohledňuje možnost odpočtu 12 tisíc korun ročně od základu daně u penzijních fondů.
