Průmyslová produkce nestojí jen na výrobě pneumatik a televizních obrazovek
Zahraničněobchodní statistika vyvolala v průběhu roku 2002 na finančních trzích nejedno pozdvižení. Prudké meziroční zlepšovaní obchodní bilance sloužilo v první polovině roku jako argument ke spekulativnímu posilování české koruny. Ve stejnou dobu, kdy Česká národní banka ve snaze zamezit posilování koruny (a ve snaze změkčit dopady tohoto posilování na ekonomiku) radikálně snížila úrokové sazby, exporty a saldo zahraničního obchodu začaly vykazovat prudké zhoršení. Jednalo se o druhou polovinu roku, počínaje přesně červencem, a kombinace nízkých úrokových sazeb a prudce se zhoršujících výsledků zahraničního obchodu vedly k poklesu atraktivity české koruny. Ta zejména koncem roku 2002 a v prvních dnech letošního roku začala poměrně prudce oslabovat. V polovině letošního ledna ovšem Český statisticky úřad přišel s razantní revizí údajů za období od července do listopadu. Vzkaz pro veřejnost i pro tvůrce hospodářské politiky zní: „Pokud jste se obávali rostoucího schodku obchodní bilance, tak na tyto obavy zapomeňte.“ Revidované údaje dávají spolu s prosincovými výsledky jasnou zprávu: propad exportů nebyl ve druhém pololetí tak fatální, jak naznačovaly původní údaje, a saldo zahraničního obchodu nejenže se ve druhém pololetí nezhoršilo, ale stále pokračovalo v poměrně slušném zlepšování. Navíc: spolu s opravou údajů o exportu přišla první revize HDP za loňský třetí kvartál ukazující, že nejen vývozy, ale celá česká ekonomika jsou v lepší kondici, než se původně tvrdilo.
Úspěch.
Vezmeme-li v úvahu všechny negativní faktory, jimž musela česká ekonomika v roce 2002 čelit, jsou čerstvě publikované odhady HDP a výsledků zahraničního obchodu signálem v podstatě úspěšného vývoje. V korunách vyjádřené exporty sice v průběhu roku 2002 mírně poklesly a růst ekonomiky zpomalil, ovšem v podmínkách souběžného působení prudkého posílení české měny, tristního stavu světové ekonomiky a srpnových povodní nejsou aktuálně reportované výsledky vůbec špatné. Pro státní kasu to znamená, že zatím nemusí nijak závratně revidovat svůj předpoklad, že česká ekonomika letos poroste o solidní tři procenta či snad i o něco více. Centrální bance ubyla starost ohledně zhoršujícího se schodku běžného účtu platební bilance a údaje o HDP zároveň naznačují, že ČNB snad zaujme trochu optimističtější postoj ohledně možností dalšího růstu ekonomiky. To by znamenalo, že tvůrci měnové politiky nemusejí zvažovat další snížení úrokových sazeb, neboť ekonomika podle všeho takový stimul momentálně nepotřebuje. Konečně, zlepšený obraz vývoje exportů je v souladu s údaji o růstu průmyslové výroby a tržeb. Ukazuje se, že průmysloví výrobci dokázali přečkat všechny výše uvedené pohromy poměrně dobře. Na počátku nového roku taková zpráva vyvolává naděje ohledně postupného zlepšení situace na trhu práce. Odbory ji nepochybně použijí také jako argument ve snaze vyjednat vyšší mzdy, což ovšem může vyvolat vrásky na čele nejen jejich zaměstnavatelů, ale také tvůrců měnové politiky.
Lacinější nákupy.
Povodně, silná koruna, slabá vnější poptávka. To byl ve zkratce rok 2002 z pohledu tuzemských výrobců. Jak je možné v takové konstelaci zaznamenat výrazné zlepšení obchodní bilance? Celoroční schodek zahraničního obchodu zaznamenal v roce 2002 74,5 miliardy korun, což kontrastuje se 116,7 miliardy za rok 2001. Úspěch roku 2002 pramení ze skutečnosti, že silná koruna měla především příznivý dopad na směnné relace. Přeloženo do normálního jazyka to znamená, že silná koruna vedla k výraznému zlevnění dovozů do České republiky, přičemž ceny, které inkasovali naši exportéři (vyjádřené v korunách), tak rychle nepadaly. Dále, růst průmyslové produkce ukazuje, že ačkoliv pro některá odvětví zpracovatelského průmyslu znamenalo prudké posílení koruny opravdovou ránu (kožedělný a textilní průmysl jsou v tomto smyslu s oblibou zmiňovány, a většinou plným právem), řada odvětví zpracovatelského průmyslu meziročně zvyšuje výrobu. V listopadu 2002 se tímto úspěchem mohlo pochlubit deset ze čtrnácti odvětví zpracovatelského průmyslu, tedy jasná většina, a to navzdory skutečnosti, že listopad 2002 měl o jeden pracovní den méně než stejný měsíc roku 2001. Neplatí tedy s oblibou citovaná teze, že tuzemská průmyslová produkce je postavena jen na výrobě pneumatik a televizních obrazovek, ačkoliv gumárenství a elektronika jsou co do růstu výroby samozřejmě v rámci zpracovatelského průmyslu momentálně lídry.
Nové trhy.
Je zřejmé, že řada odvětví se snaží zdokonalit své výrobky a jejich propagaci, snížit náklady bolestivou cestou snižování počtu pracovníků, a hlavně: snaží se najít nová odbytiště doslova po celém světě. Za celý loňský rok v korunách vyjádřené vývozy meziročně klesly o 1,4 procenta. V případě Německa, které je stále naším hlavním trhem (směřuje tam 36,5 procenta všech vývozů z České republiky) dovozy spadly o 5,7 procenta, což ovšem zároveň znamená, že vývozy do zbytku Evropské unie byly mnohem úspěšnější a v průměru vzrostly o 1,8 procenta. Pokud obdobně odečteme propad vývozu do Německa od celkových vývozů z České republiky, zjistíme, že vývozy do „zbytku světa“ v průměru musely vzrůst o 1,1 procenta.
Nic fatálního.
Samozřejmě vývoj exportů mohl být mnohem růžovější, kdyby koruna v průběhu první poloviny roku 2002 tak neposílila a pokud by růst západoevropských ekonomik (zejména Německa) byl alespoň o něco silnější. Výše předložený optimismus je spíše jen kontrastem předchozích obav ohledně zhoršování salda zahraničního obchodu. Obav, jež byly založeny na nesprávných exportních statistikách. Na počátku roku 2003 lze konstatovat, že oživení západoevropských ekonomik zatím zůstává jen v oblasti nadějí, jež se snad naplní alespoň v průběhu druhé poloviny roku. V prvním pololetí, kdy na cenovou konkurenceschopnost tuzemských vývozců může též se zpožděním stále ještě působit loňské posílení koruny, lze čekat meziroční zhoršování obchodní bilance. Spotřební výdaje českých domácností by zároveň měly nadále růst - alespoň vývoj spotřebních úvěrů a mzdová vyjednávání tomuto očekávání nahrávají do karet. Tento faktor nemůže být sám o sobě pro zahraniční obchod fatální, k dalšímu zlepšení obchodní bilance ovšem jistě pomoci nemůže. Konečně, minimálně současná situace nasvědčuje tomu, že saldo obchodu s ropou a plynem bude celkovou obchodní bilanci meziročně tlačit k vyššímu schodku, tedy vliv této významné položky (minerální paliva) bude zcela opačný, než jaký byl v průběhu loňského roku. Schodek obchodní bilance se letos může vyšplhat ke 100 miliardám korun (samozřejmě v situaci, kdy scénář vývoje možného konfliktu v Iráku zůstává neznámý, je jakýkoliv odhad salda zahraničního obchodu značně nejistý). I kdyby však deficit překonal hranici 100 miliard, neměl by představovat zásadní riziko pro rovnováhu ekonomiky a pro kurs koruny.
Pozitivní scénář.
Z pohledu koruny jsou čerstvé revize a předpokládaný scénář vývoje v roce 2003 v podstatě velmi pozitivní. Ekonomika je silnější, než se zdálo, a předpokládaný vývoj obchodního salda by koruně neměl podrazit nohy, neboť oživení světové ekonomiky by automaticky zlepšilo vyhlídky pro české exportéry. Koruna může ve druhém pololetí posílit směrem k úrovni 30,00 za euro. Záležet bude hodně na vývoji kursu eura vůči dolaru, protože momentální globální síla eura automaticky působí jako faktor proti posilování koruny vůči jednotné evropské měně. Uvedené posílení koruny vůči euru by ovšem v porovnání s rokem 2002 nebylo nijak dramatické. Navíc by bylo podpořeno posílením exportů, takže by nemuselo vyprovokovat protiakci ze strany centrální banky. Koneckonců silnější než původně odhadovaný růst ekonomiky po změkčování měnových podmínek nevolá.
Česká ekonomika zaznamenala v uplynulých letech významný příliv investic a s nimi spojenou tvorbu nových kapacit. S trochou nadsázky ji lze přirovnat k automobilu s plnou nádrží a s nastartovaným motorem, schopným dosahovat velmi solidních výkonů. K tomu, aby se plynový pedál dostal blíže k podlaze, musí posílit především západoevropská ekonomika. Potom česká ekonomika, onen pomyslný automobil, může dosáhnout velmi slušnou akceleraci. Na závěr lze snad jen připomenout, že roli hlavního řidiče a konstruktéra hrají v této alegorii zahraniční investice. Česká republika na prahu Evropské unie zůstane pro dlouhodobé investory snad i nadále atraktivní: pevně v to doufejme.
