Zatímco lídr Věcí veřejných Vít Bárta se hrdopyší tím, jak pro národ uchoval bez doplatku z vlastní kapsy terapii z 19. století, tedy amalgamové plomby, schůzka koaličních partnerů K9 potichu v rámci projednávání zdravotnické reformy posvětila znárodnění zdravotních pojišťoven. Tedy jen těch menších. Schválila totiž naprosto nestandardní recept, jak dolít další peníze do děravé kasy Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP). Jejím menším kolegyním chce sebrat z horko těžko uspořených peněz pět miliard korun a z nich v novém přerozdělovacím mechanismu zhruba polovinu poslat do ztrátové VZP. To vše v rámci zdravotnické reformy.
Představitelé dotčených pojišťoven jsou z tohoto nápadu na pokraji infarktu. „Je to trest za dobré hospodaření. Za to, že umíme nakupovat péči významně levněji než VZP,“ zlobí se například ředitel Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Jaromír Gajdáček.
Odměna pro VZP
Cílem všech plánovaných reformních změn je dostat do systému více peněz. I když napřesrok ukrojí dalších až pět miliard ze zdravotnického rozpočtu zvýšená DPH, která posílí erár, správce státní kasy Miroslav Kalousek razantně odmítl, že by pustil byť jediný chlup. Třeba formou vyššího odvodu za státní pojištěnce, který je již několik let naprosto rigidní bez ohledu na růst nákladů.
Zaměstnanecké zdravotní pojišťovny disponovaly ke konci loňského roku zůstatkem na fondu, z něhož se platí zdravotní péče, částkou ve výši patnácti miliard korun. Jakkoli tato suma zní impozantně, není zase takovou výhrou. Takové peníze totiž nevystačí ani na měsíc léčení, kdyby náhodou došly.
Teď ještě mají pojišťovny doplatit na to, že se většina z nich (vyjma Vojenské pojišťovny, jejíž hospodaření není zrovna růžové) snažila chovat i v době krize úsporně. O část peněz, jež dostane VZP, přijdou. Ta si s úsporami příliš hlavu nelámala, ostatní na ní teď musejí rozpouštět i své rezervní fondy, aby dostála svým závazkům.
VZP často argumentuje tím, že má ve svém portfoliu nadměrně drahých klientů, tedy lidí, kteří potřebují více lékařské péče. Navíc prý většina z nich patří ke státním pojištěncům, za něž erár odvádí jen mizivou částku oproti tomu, co platí zaměstnanci. A to i poté, co vybrané pojistné projde přerozdělením podle věkových skupin se zohledněním nákladných pacientů. Jednoduchá analýza, již týdeník Euro před časem publikoval (Euro 11/2011), však tento postoj vyvrací. VZP na jednoho pojištěnce ročně inkasuje 21 647 korun a vynaloží za něj o bezmála pětistovku méně. Naproti tomu u spolku ostatních pojišťoven rozdíl mezi příjmy a výdaji dosahuje pětikačky, přičemž na jednoho klienta činí roční příjem 17 768 korun. Pokud se prozkoumají salda v jednotlivých věkových skupinách klientů, zjistíme, že na drtivou většinu z nich – zvláště u vyšších ročníků, tedy typicky státních pojištěnců – VZP nedoplácí. Nebo že by se všichni staří a nemocní klienti skrývali v kategoriích muži deset až dvacet let, třicet až čtyřicet a nad pětaosmdesát? Nebo u děvčátek do pěti let a dívek od pěti do deseti let?
Poženeme to k Ústavnímu soudu
Navzdory značným příjmům se VZP podařilo prohospodařit svoje rezervy z tučných let. A teď se na ni podle receptu ministerstva zdravotnictví mají skládat ostatní pojišťovny, které třetinu úspor dosažených ke konci roku 2010 mají poslat do nového přerozdělovacího programu. A to přestože tyto peníze už jednou výše uvedeným přerozdělením prošly.
„Je to absolutně nesystémový krok. Jednorázové populistické opatření. Zalepí díry, které ale do půl roku ve VZP zase vzniknou,“ zní unisono ze zaměstnaneckých pojišťoven. Některé z nich přitom zvažují, že celý mechanismus nechají prozkoumat právníky, zda by se nedal napadnout u Ústavního soudu.
Resort zdravotnictví prezentoval názor, že jde o veřejné peníze určené na léčbu a nikdo na ně nemá nárok. Ale tak docela pravda to není. Úspory patří těm klientům, kteří dané zdravotní pojišťovně odvádějí pojistné. Navíc, jak kritici upozorňují, opatření jde naprosto proti duchu reformy, jejímž cílem má být větší efektivita systému. A tedy hlavně pojišťoven, jejichž role má být posílena tak, aby nakupovaly péči u nemocnic a ambulancí ve výhodném poměru kvalita a cena. A tedy co nejúsporněji. Teď se ale ukazuje, že ti, kteří se tak snažili chovat už v současnosti, na svou politiku doplatí. Respektive jejich klienti. „Tímto návrhem jasně dokázali, že v reformě nejde o zefektivnění systému, ale naopak chtějí odměňovat neefektivitu, jako třeba VZP, jež neumí hospodařit s tím, co od klientů vybere,“ zdůrazňuje ředitel Zdravotní pojišťovny Metal-Aliance Vladimír Kothera.
Koaliční špičky se do projednávání zdravotnické reformy minulou středu pustily poté, co se dvě hodiny bez úspěchu hádaly o tom, jestli budou mít Věci veřejné ve vládě dalšího zástupce a zda se na svůj post vrátí Radek John. Poté, co se Vítu Bártovi podařilo ubránit svého bílého koně, tedy bezplatné amalgamové výplně, shodly se na hrubých obrysech změn ve zdravotnictví motivovaných snahou získat do systému více peněz. Podstatu reformy lapidárně vyjádřil šéf sněmovního klubu ODS Zbyněk Stanjura, který uvedl, že v příštích třech letech by měla spoluúčast pacientů vzrůst o pět procent z nynějších sedmnácti (více viz Recept na léčbu).
Recept na léčbu
1. Nadstandardy – od příštího roku by si pacienti mohli legálně připlácet za lepší péči, respektive za dražší materiály. Seznam výkonů, které spadnou do kategorie nadstandardu, mají připravit odborné lékařské společnosti.
2. Regulační poplatky – cena za den pobytu v nemocnici vzroste na 100 korun, naopak za léky se bude platit 30 korun za celý recept, nikoli za položku, jako je tomu nyní.
3. Léky – ty, za něž pojišťovny hradí méně než 50 korun, si mají pacienti platit z vlastní kapsy. Zároveň se zrychlí řízení o cenách a úhradách léků. Pojišťovny budou o ceny léků soutěžit v elektronických aukcích a vytvářet pozitivní seznamy léků, které mají lékaři pacientům předepisovat.
4. Zdravotní pojišťovny – posílí se role managementu a správních rad s akcentem na kvalitu ekonomického fungování pojišťoven, omezí se politický tlak na rozhodování pojišťoven. Pojišťovny budou smět zakládat dceřiné společnosti, které budou provozovat komerční zdravotní připojištění.
