K jistému vynikajícímu podnikateli, jednomu z oněch, kteří vlastní prací a pílí získali bohatství a čestné místo v průmyslu, přišel jednoho dne chudý člověk, neschopný práce, a prosil ho o podporu. Uvedli jej do velké kanceláře, kde pracovalo mnoho lidí. Po chvíli přišel šéf podniku.
INSPIRACE Z I. REPUBLIKY
Cestou se zastavil u jednoho z mnoha stolů a pozoroval úředníka, jenž nasadil do násadky nové pero, namočil je do inkoustu, nasadil na papír a v příštím okamžiku je vytrhl a zlostně odhodil do koše. Šéf se ho otázal, proč tak učinil. „Poněvadž pero špatně píše,“ zněla odpověď. Majitel závodu se sehnul, zvedl pero, zkusil je a hle, psalo bezvadně. A co následovalo? Dotyčný zaměstnanec byl okamžitě přeložen k jiné práci. Pak se obrátil k čekajícímu prosebníkovi, vyslechl jej pozorně a daroval mu větší bankovku. Udiven velkomyslným darem, pravil obdarovaný: „Po vašem předchozím jednání jsem nemyslel, že mé prosbě vyhovíte. Proč jste se rozzlobil na toho muže pro tak nepatrnou příčinu?“ Tázaný zvážněl a odpověděl: „Milý příteli, kdybych se nebyl řídil ve svém životě touto základní zásadou šetrnosti, sotva bych vám dnes mohl vypomoci. Onen zaměstnanec dnes zničil svévolně málo, zítra by byl schopen zničit mnoho. Přeložil jsem ho nikoliv proto, že mne připravil o hodnotu v ceně několika haléřů, ale proto, že jsem ztratil v něho důvěru. Potřebuji kolem sebe lidi myslící, kteří jsou tvořivou součástí mého podniku, nikoliv však jeho zmarem.“
Podle časopisu Průkopník, 1936, Zlín
