DVAKRÁT DO STEJNÉ ŘEKY nevstoupíš, praví letitá poučka. Ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr se jí však zjevně neřídí. V děčínské Destě totiž působil dokonce třikrát. Víckrát to už ani není možné, protože Desta dostala v minulých letech takové rány, že už se z nich nevzpamatuje.
Do děčínského podnik, který se orientuje na výrobu vysokozdvižných vozíků, poprvé přišel v roce 1962 z Vagónky Studénka. Stal se tehdy jedním z nejmladších generálních ředitelů v socialistickém Československu. Vydržel zde do roku 1970, pak byl údajně za své postoje v roce 1968 perzekuován. Grégr rád připomíná, že už během tohoto kralování poprvé Destu zachránil. Tehdy totiž RVHP vymyslela, že se výroba motorových vysokozdvižných vozíků přesune do Bulharska. Grégr však nechal v Destě okopírovat americký stroj a díky svým známým tak pro ČSSR zachránil výrobu vozíků. Pak byl vyhozen a stíhán, protože propagoval v socialistickém podniku kapitalistické způsoby řízení. Z čtyřměsíční vazby mu pomohl osobní zásah tehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody.
Podruhé, v roce 1990 Grégr do Desty vstoupil triumfálně: na ramenou dělníků. Po krátké přestávce v čele českého ministerstva strojírenství se Grégr v prosinci 1990 do Desty vrátil potřetí. Podnik vedl do roku 1996. Odešel z něj poté, co byl zvolen poslancem Parlamentu České republiky.
Počátkem devadesátých let Desta ročně produkovala tři tisíce vozíků. „V roce 1991 jsme měli objednávky na 4500 strojů, ve skutečnosti jich Desta vyrobila jen 2000, a to se čtyřmi a půl tisíci zaměstnanci. To byla více než dvojnásobná přezaměstnanost. Naší filozofií bylo podnik zeštíhlit a postavit ho právě na tuto produkci. Ale to Grégr nikdy nepřipustil, vzpomíná tehdejší výrobní ředitel Pavel Kotrch, který z funkce odešel v roce 1992. Současný šéf resortu průmyslu totiž zvolil opačnou strategii: místo zeštíhlování megalomanství. Grégr odmítal propouštět nadbytečné pracovníky, naopak k sedmi závodům přikoupil další čtyři. Jeho někteří bývalí spolupracovníci ze sedmihlavého managementu říkají, že Grégr odmítal diskutovat a nesnesl jakýkoliv odpor. O Grégrově direktivnosti svědčí také to, že během tří let se v nejužším vedení vystřídalo zhruba pětadvacet lidí. „Byl jsem v Destě tři roky a za tu dobu se z nás stali nepřátelé. Odešel jsem poté, co jsem pochopil, že Grégrovy názory jsou fantasmagorie, uvedl jeden z ekonomických ředitelů Desty.
„Grégr zbytečně utrácel miliony, vložil zcela bezúčelně dvě stě milionů korun do vývoje. Také založil společný podnik v Číně, který později s velkou ztrátou zkrachoval, pokračoval Kotrch. Podnik do konce roku 1997 prodělal šest set milionů korun, závazky časem narostly téměř k miliardě. Cizí zdroje nafoukla například emise pětiletých obligací v roce 1995 za 220 milionů. Ta měla nastartovat provozní financování, to se ale nepodařilo. Firma postupně ztrácela konkurenceschopnost.
V roce 1999 tehdejší vlastník Desty ČZ Strakonice rozhodl o rozdělení podniku na dvě části. Do Desty CZ byla soustředěna výroba a vývoj. Desta Nova, jíž na krku zbyly nemovitosti, v srpnu téhož roku zbankrotovala. Desta CZ vstoupila počátkem letošního roku do likvidace.
Ministr průmyslu dnes tvrdí, že potíže Desty vznikly až po jeho obchodu. To je možné, ale podnik se obvykle nedostane na buben během pár měsíců. Grégrovi bývalí spolupracovníci říkají, že v jednom je šéf průmyslu nepřekonatelný: vždycky ví, jak lidi přesvědčit. Vyprávějí, jak Grégr čelil jejich revoltám. Odešel do dílny, svolal jako za starých časů aktiv dělníků, stoupl si na bedýnku a plamenně k nim hovořil. Dělníci mu pak vždy nadšeně zatleskali a nešetřili obdivem. O pár měsíců či let později řada z nich vyhledala úřad práce.
