Severské země bývají považovány za nejotevřenější k ženám v rámci rovných příležitostí. Odvrácenou stranou trendu je ale vysoký počet znásilnění. Pachatelé často uniknou trestu kvůli přezíravosti úřadů a přežívajícímu přesvědčení, že si za sexuální napadení mohou ženy samy.
Dánsko, Švédsko, Norsko, Finsko. Země, které se v rovnoprávnosti žen a mužů často dávají za vzor. Zároveň jde ale o státy s nejvyšší mírou sexuálně motivovaných trestných činů v Evropě. Uvedla to organizace pro ochranu lidských práv Amnesty International. Pachatelé přitom často ujdou trestu.
„Je paradoxní, že severské země, jež dodržují zásady rovnoprávnosti žen a mužů, trpí šokující mírou znásilnění,“ zdůraznil ředitel Amnesty International Kumi Naidoo. Ženy a dívky se podle něj v mnoha případech bojí o znásilnění hovořit, nedůvěřují právnímu systému země a znásilnění nenahlásí na policii.
„Pokud se ženy spojí a odvážně promluví, změna bude nevyhnutelná,“ tvrdí Kristine Holstová z Dánska, která se stala obětí znásilnění. Skandinávské země vykazují některé společné znaky, kdy orgány činné v trestním řízení ignorují a popírají sexuální násilí páchané na ženách.
Například ve Finsku je vystaveno každým rokem sexuálnímu násilí 50 tisíc žen, přitom v roce 2017 bylo odsouzeno za znásilnění jen 209 obviněných, uvedla Amnesty International. Ve Švédku je obžalováno jen šest procent pachatelů, kteří byli obviněni ze znásilnění. V Dánsku bylo v roce 2017 24 tisíc žen, které byly znásilněny nebo zažily pokus o znásilnění, policii bylo nahlášeno 890 případů. Odsouzením skončilo jen 94 případů.
Složité dokazování
Znásilněné ženy uvádějí, že mají špatné zkušenosti s tím, když případ na policii oznámily. Narážejí na nepochopení u policejních orgánů. Oběti musí často složitě dokazovat u soudu, že k sexuálnímu aktu nedaly souhlas. Ženy se v mnoha případech násilníkovi nebrání. Podle odborníků se jedná o běžnou psychologickou odpověď ženy na sexuální napadení.
Problémem je i délka soudního řízení, které například v Norsku trvá dva roky. Oběti sexuálního násilí jsou délkou procesu dále traumatizovány. Ve Švédsku navíc podle nedávného průzkumu vyšlo najevo, že desetina dotázaných se domnívá, že si oběti znásilnění mohou za útok samy. Jedna z obětí uvedla, že její matka jí vyčetla, že si za znásilnění může sama svým vyzývavým oblékáním.
Naidoo tvrdí, že se ve skandinávských zemích musí změnit legislativa, aby bylo dosaženo nápravy. Amnesty International analyzovala legislativu 31 evropských zemí a pouze 8 z nich má zákony, které definují sex bez souhlasu jako znásilnění. V loňském roce se jednou z těchto zemí stalo i Švédsko.
Dále čtěte: