První republika (1918–1938) - Druhá republika (1938–1939) - Válečné období (1939–1945) - Poválečné Československo (1945–1948)
Tomáš Garrigue Masaryk (ve funkci 1918 – 1935)
Často označovaný jako prezident Osvoboditel byl prvním prezidentem Československé republiky. Jeho obratný lobbing v západní Evropě a zejména ve Spojených státech u prezidenta Woodrowa Wilsona přispěl ke vzniku Československa. Jeho zásluhy uznalo v roce 1930 Národní shromáždění přijetím ústavního zákona ve znění: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát“. Zákon nezrušili nacisté ani komunisté.
VIDEO: Archivní záběry zachycující prezidenta Masaryka během návštěvy Zlína v roce 1928
Edvard Beneš (ve funkci 1935 – 1938 a 1945 – 1948)
Edvard Beneš byl ve funkci mimo jiné v období Mnichovské dohody a začátku tzv. druhé republiky. Během druhé světové války stál v čele exilové vlády v Londýně. V roce 1948 přijal demisi nekomunistických ministrů a pověřil Klementa Gotwalda sestavením nové vlády. Beneš až příliš spoléhal na sliby Stalina i českých komunistů.
Emil Hácha (ve funkci 1938 – 1945)
Emil Hácha stál v čele protektorátu Čechy a Morava, s jehož vznikem byl výhrůžkami donucen souhlasit. Zejména na začátku války se stavěl proti germanizaci a zasazoval se za propuštění vězněných Čechů. V roce 1945 byl zatčen, zemřel ve vězeňské nemocnici na Pankráci.
Socialistické Československo (1948–1989) – Československá republika (do 1960) – Československá socialistická republika (1960–1990)
Klement Gottwald (ve funkci 1948 – 1953)
První komunistický prezident Československa. Gottwald stál za pučem v únoru 1948. Za jeho vlády proběhla násilná kolektivizace zemědělství a došlo k mnoha politickým procesům. Vyneseno bylo přes 230 rozsudků smrti například nad dr. Miladou Horákovou nebo bývalým komunistickým funkcionářem Rudolfem Slánským. Zemřel krátce po pohřbu Stalina, což vyvolalo řadu konspiračních teorií o jeho možné otravě. Po smrti bylo jeho tělo nabalzamováno a vystaveno v Národním památníku na Vítkově.
VIDEO: Moskevská loutka Klement Gottwald
Antonín Zápotocký (ve funkci 1953 – 1957)
Antonín Zápotocký byl v době první republiky odsouzen za organizování generální stávky na Kladensku. Během druhé světové války byl během pokusu o přechod do Polska zatčen a deportován do koncentračního tábora Sachsenhausen. Jedním z nejkontroverznějších kroků jeho vlády byla měnová reforma z roku 1953, jež znehodnotila většinu úspor obyvatel Československa. Známý je také jeho vánoční projev, kdy ještě jako premiér, dětem vysvětluje, že z Ježíška se stal Děda Mráz.
Antonín Novotný (ve funkci 1957 – 1968)
Do funkce byl zvolen díky podpoře sovětského vůdce Nikity Chruščova. Během vlády byl často terčem posměchu kvůli své nízké inteligenci. V roce 1960 konstatoval „vítězství socialismu“. Později prosadil novou ústavu, která mimo jiné změnila název státu na Československá socialistická republika. Novotný byl známý svým odporem k sebeuplatnění slovenského národa.
Ludvík Svoboda (ve funkci 1968 – 1975)
Veterán druhé světové války z východní fronty. Jako první komunistický prezident byl zvolen tajnou volbou a ne aklamací. Svoboda se svojí autoritou postavil za reformní snahy Alexandra Dubčeka. Po událostech srpna 1968 Svoboda podpořil zvolení Gustáva Husáka do funkce Generálního tajemníka ÚV KSČ. Po nástupu Husáka k moci se Svobodův vliv zmenšoval a marginalizoval.
Gustáv Husák (ve funkci 1975 – 1989)
V padesátých letech byl vězněn, kvůli obvinění z tzv. buržoazního nacionalismu a opakovaně mučen. V 60. letech byl plně rehabilitován. Za jeho vlády byly v období normalizace opět utaženy šrouby totality. Po listopadu 1989 jmenoval „vládu národního porozumění“ a abdikoval.
Česká a Slovenská Federativní Republika (1990–1992) – Česká republika (od 1993)
Václav Havel (ve funkci 1990 – 2003)
První polistopadový prezident, disident, dramatik a spoluzakladatel Charty 77 a Občanského fóra. Měl zásadní vliv na prozápadní a demokratické směřování ČSFR a později Česka. Značné kontroverze vyvolal podporou bombardování Jugoslávie, pro které se později vžil termín „humanitární bombardování“. Jako jeden z mála evropských státníků podpořil v roce 2003 americkou invazi do Iráku. Podobně jako u Masaryka byl přijat zákon o Havlových zásluhách o demokracii.
Václav Havel během oslav výročí Sametové revoluce. Snímek je z roku 2009.
Václav Klaus (ve funkci 2003 – 2013)
Jeden ze symbolů volného trhu a kupónové privatizace. V 90. letech spoluzaložil ODS. Spolu s Vladimírem Mečiarem stál u rozdělení Československa. Klaus proslul jako kritik boje s globálním oteplováním, odpůrce multikulturalismu a euroskeptik. V lednu 2013 vyhlásil amnestii, která se týkala kontoverzních podnikatelů jako například Františka Chvalovského, Tomáše Pitra nebo manažerů zkrachovalé Union banky.
Miloš Zeman (ve funkci 2013 – 2023)
Zeman, někdejší předseda ČSSD a premiér ČR se stáhl z vrcholné politiky po své neúspěšné prezidentské kandidatuře v roce 2003. Před parlamentními volbami v roce 2010 vznikla strana Strana práv občanů – Zemanovci v jejímž čele krátkou dobu stál. Pěti procentní hranici pro vstup do sněmovny ovšem nikdy nepřekročila. V roce 2013 se Zeman stal prvním přímo zvoleným prezidentem, když ve druhém kole porazil Karla Schwarzenberga. Při volbách v druhém volebním období porazil Jiřího Drahoše.
Petr Pavel (ve funkci od roku 2023 – dosud)
Bývalý profesionální voják. Dosáhl hodnosti armádního generála. V letech 2012–2015 byl náčelníkem Generálního štábu Armády České republiky, v následujících třech letech působil ve funkci předsedy vojenského výboru NATO. V prezidentských volbách v roce 2023 porazil Andreje Babiše.
