Po firmě British Energy má potíže PowerGen
Britské energetice dochází šťáva. Třetí největší dodavatel elektrické energie v zemi, společnost PowerGen, musela minulý týden zavřít čtvrtinu svých elektráren, jejichž kapacita by umožnila zásobit elektřinou celé hlavní město Londýn. PowerGen, jež je v rukou německého gigantu E.ON a zaujímá deset procent britského trhu s elektrickou energií, vyzval britskou vládu, aby zakročila proti klesajícím cenám, které prý neumožňují energetickým společnostem přežít.
Zpráva o potížích PowerGenu přichází několik týdnů poté, co se největší producent atomové energie ve Velké Británii, společnost British Energy, ocitla na pokraji krachu (EURO 41/2002). Britská vláda ovšem zasáhla a půjčila British Energy do listopadu 627 milionů liber, aby společnost měla čas na vypracování záchranného plánu. Blairův kabinet tak učinil navzdory protestům Belgie, která podala Evropské komisi stížnost, v níž obvinila Velkou Británii z porušování volné soutěže a z nadržování. Evropská komise dosud o stížnosti nerozhodla.
Vedení obou energetických společností nyní přichází za vládou se stejnými argumenty: od roku 1998 klesly ceny elektrické energie o 40 procent, a tyto ceny mnohdy nepokryjí ani výrobní náklady. Ostatně - vývoj cen dal v minulém týdnu těmto varovným hlasům zapravdu – ceny za jednu megawatthodinu klesly na historické minimum. PowerGen podle firemních zdrojů dostával za jednu megawatthodinu 13 – 15 liber, přičemž výrobní náklady v jeho plynových elektrárnách činí 18 liber za jednu megawatthodinu, a ve starších naftových elektrárnách dokonce 40 liber. Generální ředitel společnosti PowerGen Paul Golby prohlásil, že britská vláda by neměla pomáhat pouze British Energy, ale měla by jakýsi záchranný projekt rozšířit na celé odvětví.
Vláda musí obhájit vlastní liberalizaci.
Političtí protivníci labouristů označují současnou situaci za ironický obraz vlády Tonyho Blaira. Ta totiž v minulosti vydávala britský trh s energiemi za pravý model liberalizovaného, konkurenčního trhu, který by měla převzít i kontinentální Evropa. Lobbovat za „práva“ energetických společností se v minulosti pokoušeli i někteří opoziční poslanci z řad konzervativců. Kromě jiného žádají, aby kabinet předložil jasnou strategii, kam se má energetický trh ubírat a v jakém tržním rámci se bude pohybovat. Šéf PowerGenu Paul Golby zdůrazňuje především „nastolení řádné rovnováhy mezi palivy“. Což v překladu znamená, že by vláda měla zavřít šest jaderných elektráren typu Magnox, které patří k nejstarším na světě a které podle PowerGenu (a samozřejmě i podle British Energy) nemohou za současné situace přežít. Tyto elektrárny, patřící společnosti BNFL, pomáhala britská vláda svými investicemi na počátku devadesátých let zachránit – řada analytiků ovšem považuje tyto vydané peníze za ztracené.
Ačkoli si jednotlivé energetické společnosti tvrdě konkurují, nyní se zdá, že jsou spojeny a lobbují za jednotnou věc: ke kritikům nestabilního trhu se na konci minulého týdne přidaly také američtí vlastníci tří největších uhelných elektráren ve Velké Británii, firma Texas Energy Group. Její společnost TXU Europe, která má v Británii pět milionů zákazníků, se dostala do finanční tísně a její americký „rodič“ zatím odmítá poskytnout 450 milionů liber potřebných k udržení zákazníků a k dlouhodobé stabilizaci. Některé informace potvrzují, že Texas Energy Group je připravena firmu TXU, která nyní inkasuje za megawatthodinu 19 liber, zatímco ke zisku potřebuje dvaadvacet liber, prodat.
Politická hra energetiků
.
Většina analytiků, kteří se v posledních dnech vyjadřovali v britských médiích, ovšem míní, že ani zavřením čtvrtiny elektráren PowerGen svoje potíže nevyřeší. Na britském trhu je totiž stále o mnoho více elektřiny, než je třeba. Současný výkon všech fungujících elektráren ve Velké Británii činí 67 500 megawattů, přičemž i v těch nejkrušnějších zimách země potřebuje asi 55 306 megawattů.
Problém nadbytečných kapacit je nejpodstatnější příčinou současné krize i podle úředníků vládního energetického regulačního úřadu Ofgem. Deník Guardian cituje nejmenovaného analytika Ofgemu, který říká, že trh funguje dobře. „Pouze někteří investoři na počátku devadesátých let špatně odhadli situaci a nyní nejsou ochotni zavřít dostatečný počet elektráren.“ Tento úředník tvrdí, že věc se napraví, až se majitelé „postaví tváří v tvář realitě“. Ostatně i někteří analytici ze City se nechali slyšet, že energetické společnosti nyní hrají politické hry, pomocí kterých chtějí vystrašit vládu a dohnat ji ke změnám, které by jim umožnily znovu nastolit čas „pohodlných zisků“.
Tak či onak, kabinet Tonyho Blaira už brzy čeká rozhodnutí, jak naložit s British Energy. Půjčka 627 milionů liber vyprší na počátku listopadu a ve hře je mnoho. Pokud vznikne dojem, že vláda jakkoli ustoupila, o pomoc se přihlásí také všechny ostatní energetické společnosti. Když vláda nezasáhne a energetický trh se za nějaký čas přirozeně neusadí, kabinet ohrozí své renomé z roku 1997, kdy reformu energetického trhu realizoval - a na níž si tak zakládá.
Možná se bude nadprodukce hodit.
I přesto, že dilema vypadá složitě, v tuto chvíli zdá se, že je to spíše vláda, kdo se cítí být silnější. Velké Británii totiž nehrozí podobná krize, jakou loni zažila americká Kalifornie. Kalifornii chyběly kapacity a tamní elektrárny nedokázaly dodávat tolik energie, kolik bylo jí bylo zapotřebí. Dodavatelé energie nemohli ale především reagovat na zvýšené náklady zvýšením cen, neboť ty byly hájeny regulačními omezeními. Blairovu vládu může v jistém smyslu těšit ona britská 22procentní energetická nadprodukce a zcela otevřený maloobchodní trh, který je pravým opakem někdejší kalifornské situace. A konečně: britský vládní energetický úřad Ofgem má ze zákona pravomoc „předat“ zákazníky jedné společnosti, která například zkrachovala, společnosti jiné. Čili v případě, že v následujících dnech nebo týdnech oznámí bankrot třeba TXU, Ofgemu nebude činit potíže zajistit dodávky elektrické energie jejich klientům jinde. Ostatně, v britském ekonomické tisku se již pár týdnů rozvíjí myšlenka, že německý E.ON si na pět milionů zákazníků TXU brousí zuby, a je ochoten – s výhledem masivního propouštění - firmu koupit. Na druhou stranu britská vláda ví, že ani takovéto nákupy a koncentrace vlastnictví nemusejí situaci vyřešit. Při rozhodování o British Energy bude mít kabinet na mysli jistě i to, že oněch 22 procent nadprodukce není bezedných a zemi může čekat ještě ekonomická krize spojená s válkou v Iráku.
