Nový Sherlock Holmes více cestuje, převléká se do dámských šatů a dokáže si před publikem zatančit valčík s věrným přítelem Dr. Watsonem. Pokračování detektivního dobrodružství si tak udrželo nastavený komerční standard a humor, který diváka nezklame, ale ani výrazně nepřekvapí.
Foto: Warner
Robert Downey Jr. se vrací jako Sherlock Holmes, aby se konečně utkal se svým úhlavním nepřítelem Jamesem Moriartym (Jared Harris) a zachránil svět, kterému hrozí kvůli plánům šíleného profesora zánik. Z detektiva se tak stává dobrodruh, jenž se vydává na strastiplnou cestu po Evropě ve společnosti svého přítele Dr. Watsona (Jude Law) a charismatické cikánské věštkyně Sim (Noomi Rapaceová). Úspěšný filmový vzorec tak postupně dává divákovi indicie k řešení nikoli záhady, ale plánované katastrofy, kterou nemůže odvrátit nikdo jiný než uvedená trojice.
Robert Downey Jr. nezklame diváky různorodostí svojí postavy a viditelnou radostí, se kterou si s ní pohrává. Jude Law se pro změnu pere s pevně formovanou vlastní postavou Dr. Watsona a nově nabité role manžela. Přesto v něm naštěstí zůstalo dostatečné množství jeho chlapeckého „já“, jenž je divácky dost vděčné. Jared Harris jako Moriarty důstojně herecky soupeří se svými kolegy, přesto by si jeho postava zasloužila o špetku větší charisma a víc osobních démonů. Noomi Rapaceová působí ve filmu spíš jako nešťastný ženský doplněk, který nikdo nepustí ke slovu. Ve většině záběrů tak jen něco přežvykuje, pije nebo vzorně stojí. Díky jednoduché zápletce zbylo místo na další postavy, jako je například bratr detektiva Mycroft Holmes (Stephen Fry), kterého si diváci zamilují pro jeho otevřený aristokratický charakter.
O hudbu ke snímku se postaral Hanz Zimmer (Gladiátor), který pro opravdu stěžejní momenty filmu zkomponoval dramatické i chytlavé hudební pasáže, jenž leckdy předčí sílu samotného záběru.
Snímek natočil britský režisér Guy Ritchie. Jeho zřejmá snaha mermomocí navázat na úspěch předchozího snímku o legendárním detektivovi se bohužel trochu minula účinkem. Rozhodl se přidat víc postav, vedlejší nepodstatný děj a hlavní hrdiny hodil do víru akce. Pokus ale celkově působí jako talíř, na němž je jídlo vrchovatě přelito omáčkou tak, že nic jiného není vidět. Divák má tak před sebou porci, která zasytí jeho oko, ale mozek zůstane hladový.
Hodnocení Vládi Baráka: 60 %
