Menu Zavřít

Show se nekonala

14. 11. 2003
Autor: Euro.cz

Prezident Václav Klaus se moderátorem zastrašit nedal

To bylo slávy! Českého prezidenta Václava Klause zpovídal Tim Sebastian z televize BBC World, a některé domácí noviny měly o titulní strany postaráno: Václav Klaus hovořil k divákům ze dvou set zemí světa…, zněly titulky, jako kdyby český státník právě spasil republiku, anebo dokonce svět.
Pochopitelně, že se nestalo ani jedno, ani druhé. Klausovo vystoupení v pořadu Hardtalk neznamenalo dokonce ani to, co bombastické zpravodajství některých českých médií naznačovalo mezi řádky. Totiž že snad šlo o nějaké prezidentovo osobní vítězství.

bitcoin školení listopad 24

Evropská integrace.

Václav Klaus tím, že ho Tim Sebastian zpovídal, nad nikým nezvítězil. Jediným vítězem, vezme-li se v úvahu český ohlas, jsou dramaturgové pořadu BBC World Hardtalk, kterým se podařilo udělat své stanici slušnou reklamu. Seriál rozhovorů o evropské integraci totiž v okolních zemích nevzbudil ani zdaleka takovou odezvu jako v České republice. Například: Ve středu 12. listopadu „hovořil k divákům z 200 zemí světa“ ve volné sérii interview BBC o Evropě bývalý premiér Estonska Siim Kallas. Takže i on zvítězil? Pokud ano, estonští komentátoři si něčeho takového zapomněli všimnout. O den později, ve čtvrtek 13. listopadu, přibyl ke zpovídaným polský ministr zahraničí Wlodzimierz Cimoszewicz. Když jsem ukázal polským kolegům české titulky, začali se smát. Oslavovat svého ministra za pouhý fakt, že se nechá zpovídat (sice) uznávanou, ale přesto „jen“ televizní stanicí, by je prý ani ve snu nenapadlo.
Takže o čem české pozdvižení nad rozhovorem prezidenta pro stanici BBC World vlastně vypovídá? Možná o tom, že Česku stále ještě chybí sebedůvěra na mezinárodním poli. Abychom ale nebyli k českému prostředí na základě jediné mediální události nespravedliví, vznikl možná celý humbuk jen proto, že některá česká média chtěla Václavu Klausovi pomoci. Jenže - pokud tomu tak je, není to snaha naivní? O propagaci domněnky, že rozhovor s Timem Sebastianem patří k důkazům Klausovi politické velikosti, nemůže stát snad ani prezident sám. Jednak z něj činí politika, který si klade poněkud malicherné cíle, a pak odvádí pozornost od obsahu rozhovoru samotného.

Muž s nálepkou europesimisty.

Moderátor pořadu Hardtalk Tim Sebastian se začal Václava Klause ptát podle nálepky, kterou u většiny západních pozorovatelů střední Evropy má; český prezident je vnímán jako (možná poslední) nejvýraznější činný politik z bývalého sovětského bloku, který si zakládá na svém odporu nejen vůči byrokratickému Bruselu, ale i vůči konceptu Evropské unie samotnému. Neboli: producenti série evropských rozhovorů nepochybně doufali, že Václav Klaus nabídne svého druhu proti-evropskou show.
Pochopitelně, show se nekonala. Obzvláště v této době si český prezident nemůže dovolit hrát před očima evropských kolegů-politiků příliš netakticky. Václav Klaus sice připustil, že je tak zvaným eurorealistou, ale k některým svým vlastním citátům z minulosti se hlásil jen velmi neochotně. Jako například k tvrzení, že v Evropské unii panuje pokrytectví.
Kdo z diváků čekal, ať už doma v Česku, anebo jinde v Evropě, že Václav Klaus označí vstup České republiky do EU za fatální chybu, musel být zklamán. Muž s nálepkou europesimisty prohlásil, že dilema „vstoupit – nevstoupit“ v jeho zemi nikdy neexistovalo, protože jinou alternativu nežli členství Česká republika po roce 1989 neměla a nemá.
Ostatně, dobře pozorovatelným znakem, že se čekatelé na protievropské výpady do puntíku spletli, byla skutečnost, že Václav Klaus zůstal při všech „evropských“ otázkách Tima Sebastiana klidný. Svou typickou obranu vůči nepříjemným otázkám, tedy útok vůči tazateli, využil vlastně až ve druhé polovině rozhovoru; když přišla řeč na sudetské Němce, diskriminaci Romů a prodej českých zbraní do nestabilních zemí.
Dlužno ovšem říct, že Tim Sebastian Václavu Klausovi k protiútoku nahrál. Jeho otázky byly příliš obecné na to, aby český prezident musel jasně odpovědět, a navíc připustil, že se ptá na základě cizích podkladů. K otázce na osud českých Romů ho přiměla zpráva Amnesty International a George Sorose, k dotazu na prodej českých zbraní zpráva britského parlamentu. Václav Klaus se těmito moderátorovými štíty zastrašit nedal. Amnesty International neuznává, George Soros není jeho guru, a britský parlament ho „takovou“ zprávou bytostně zklamal. Neboli: k lehce arogantnímu stylu, jenž je od českého prezidenta předem očekáván, Václava Klause donutila až témata, která se Evropské unie vůbec netýkají.
Co vlastně televizní diváci viděli a slyšeli? Prezidenta malé země, jenž plynně hovoří anglicky a během půlhodinové řeči ho ani jednou nezradí slovní zásoba. Prezidenta malé země s legračně českou výslovností anglického „th“. Prezidenta, který diplomaticky hodnotí „exkluzivní spolek“, do kterého jeho země míří. A konečně prezidenta, který hájí vlastní interpretaci minulosti i současnosti proti „nepřátelským“ formulacím. Událost na titulní strany? Nikoli. Běžný Hardtalk.

  • Našli jste v článku chybu?