SHOWMAN BEZ HONORÁŘE

Kauzy obětí holocaustu vynesly právníka na vrchol slávy

Americký právník Ed Fagan je expertem na public relations. I když není nijak světoborným právníkem, z toho, co umí, dokáže pro sebe vytěžit maximum. Dnes se řadí mezi nejpopulárnější a velmi vyhledávané advokáty. Přitom ještě před pěti šesti lety po něm ani pes neštěkl.

Faganova cesta za slávou začala před čtyřmi lety. Tehdy ho tchyně upozornila na článek deníku The New York

Times o spících kontech obětí holocaustu ve švýcarských bankách. Zhruba ve stejnou dobu s Faganem na to samé téma hovořila jeho dlouholetá klientka Gizella Weisshausová. Přežila koncentrační tábor v Osvětimi a právě její rodina prý před válkou měla u jedné švýcarské banky účet. Weisshausová chtěla, aby Fagan podnikl nějaké právní kroky. Tehdy řekl: „Nevím, kdo jsou konkrétní žalobci ani kdo jimi bude, ale naprosto jistě vím, že někdo bude muset tvrdě platit. Lidé z právníkova okolí tvrdí, že toto byl přesně případ, který měl ukojit Faganovu touhu po zviditelnění se.

Fagan se začal objevovat na titulních stránkách deníků, v rádiu a v televizi pokaždé, když přišel s další žalobou proti některé z německých společností. Fagan však na takový poprask nebyl zdaleka připraven. „Byl to obyčejný chlápek, který se pustil do věci, na niž neměl, říká o něm profesor práva na newyorské univerzitě Burt Neuburne. „Vůbec nevěděl a nechápal, jak se v takové situaci chovat, chtěl se jen vymanit z toho, co do té doby dělal, a uspokojit tak své ambice, dodává.

Se stejným nápadem, jako měl Fagan – tedy s žalobami obětí holocaustu a vymáháním peněz jak od švýcarských bank, tak od jiných společností

1. přišly ještě další dvě skupinky právníků. Žaloby se nakonec spojily a na straně obhajoby měl vystupovat Fagan spolu s Melvynem Weissem a Michaelem Hausfeldem. Tito dva právníci prohlašovali, že obhajoba obětí holocaustu i všech obdobných kauz by měla být zdarma. Fagan však trval zpočátku na 25 procentech vysouzených sum, později snížil své požadavky na deset. Není divu. Fagan se totiž v té době topil po uši v dluzích, kdežto jeho partneři měli dostatečný finanční polštář v podobě obhajob společností, jako byly Texaco nebo Exxon Valdez.

Ed Fagan se narodil před sedmačtyřiceti lety v texaském Harlingenu a vyrostl se svými dvěma bratry a sestrou v San Antoniu. Jeden z bratrů, Abraham, odešel do Jeruzaléma a dal se k ortodoxním Židům. Tam se nedlouho poté vypravil i Edward s úmyslem stát se rabínem. Nakonec se však rozhodl pro návrat do Spojených států a začal studovat práva na Cardozo Law School v New Yorku. Promoval v roce 1980.

Strávil několik let jako řadový advokát u velké právní firmy, která se věnovala obhajobám koncernů, mimo jiné tabákových a farmaceutických. Na konci osmdesátých let však Fagan začal hledat něco živějšího, a tak se rozhodl založit výzkumný cestovatelský klub. Projekt nakonec zkrachoval a v roce 1994 se Fagan vrátil zpět k paragrafům. Pronajal si prostory po společnosti Standard Oil na dolním Manhattanu. Začal také svým klientům nabízet reklamu na yellow pages.

Ve stejné době se však nad Faganem začala stahovat mračna: dlužil yellow pages společnosti Nynex Corp. téměř 230 tisíc dolarů za reklamu svou i svých klientů. Fagan se nakonec musel mimo jiné vzdát skvělého sídla své právní kanceláře a pronajmout si prostory od právní kanceláře u WTO. Zdálo se, že vše zachrání jedině spor o odškodnění obětí holocaustu.

Zpočátku se Faganovi skutečně dařilo, oběti se na něj obracely čím dál častěji. Celkem jich nakonec bylo kolem osmdesáti tisíc. Dosavadní klienti měli smůlu. Nebyli pro Fagana mediálně atraktivní, a tak jejich případy začal zanedbávat. Někteří se proto obrátili na soud a spory se svým bývalým právníkem vyhráli.

Jenže Fagan nezanedbával pouze dosavadní klienty. Loni se reportérům televize ABC a listu The New York Times podařilo odhalit, že Fagan zdaleka nebyl tím hodným právníkem, který se tak ochotně chopil obhajob. Z výpovědí řady poškozených vyšlo najevo, že na řadu klientů z kauz týkajících se odškodnění doslova kašlal. Jeho sekretářka navíc vypověděla, že na záznamníku svého šéfa našla kolem stovky vzkazů klientů, kteří se dožadovali spojení se svým právníkem. Na stole také ležely stohy nezodpovězené korespondence. Mnohé oběti holocaustu se marně snažily zastihnout právníka i déle než rok. Přitom Fagan je znám tím, že bez mobilního telefonu neudělá ani krok.

Američtí právníci, kteří sedí v etických komisích, se shodují, že Fagan porušil advokátní pravidla a měl by být potrestán. To, že má někdo hodně klientů, není omluvou pro jejich zanedbávání. Teď se pouští do boje proti Temelínu. Mnozí soudí, že je to jen jeho další krok k získání ještě větší publicity. Dana Kuchtová ze sdružení Jihočeské matky, která s Faganem minulý týden jednala, tvrdí, že to tak není. „Je jasné, že mu záleží na mediální prezentaci, ale nikdy nechce být na fotkách sám. Dodává, že vůbec není tím agresivním člověkem, jak ho média prezentovala. „Působí bojovně, ale je to showman. Je razantní, typický Američan, ale na tom není nic špatného, uvedla pro týdeník EURO.

Je trochu paradoxní, že Fagan za své služby od odpůrců Temelína nechce peníze. Tvrdí, že jde o věci spojené se základními lidskými právy, a tady není namístě požadovat honoráře. U obětí holocaustu zřejmě o nic podobného nešlo.