Si Ťin-pching, nejoblíbenější ze všech čínských vůdců od dob Mao Ce-tunga

Potírá korupci, je nakloněn tržním reformám a časopis Time ho v roce 2009 zařadil mezi stovku nejvlivnějších lidí na světě. Jeho vůdcovské heslo zní: čínský sen. Si Ťin-pching, prezident země, jejíž ekonomika je druhá největší na světě. Seznamte se.

Stal se nejmocnějším vůdcem, jakého Čína měla od éry Teng Siao-pchinga a možná i samotného Mao Ce-tunga, zhodnotil současného prezidenta v roce 2014 týdeník Economist. S tím, že pokud by Si Ťin-pching svou moc využil k reformě mocenského systému, mohl by Číně nesmírně prospět. Jenže jak podotkl, dojmy z jeho vlády jsou smíšené.

Prezidentův čínský sen

Čung-kuo meng – v překladu čínský sen. To je prezidentské motto. Jaký je to sen? Něco jako ráj nastane v roce 2049, slibuje čínský vůdce a myslí to vážně. V kostce je to představa o vedoucím postavení čínského národa ve světě. Založená na silném hospodářství a samozřejmě i silné ideologii. Té, kterou razí Si Ťin-pching. Političtí anaji charakterizují jako nacionalistickou variantu marxismu.

Číňané jsou podle ní dědicové unikátní civilizace a výjimečného osudu a právě to je opravňuje k privilegovanému postavení ve světě. Domoci se ho mají přesně sto let po Maově revoluci a založení Čínské republiky. Má to být doba, kdy komunistická strana vyřeší všechny problémy a Čína se stane ve všem všudy rozvinutou zemí. Tak to alespoň stojí v knize Vládnutí v Číně, kterou napsal osobně prezident Si. Mimochodem prodalo se jí milion a čtvrt kusů.

Na dračku jdou i knihy jeho citátů, jen vloni jich vyšlo nejméně sedm. I to je doklad toho, jak v Číně sílí prezidentův kult. Si Ťin-pching dokázal záhy po nástupu do nejvyšších politických funkcí – generálním tajemníkem Komunistické strany Číny se stal v roce 2012, o rok později prezidentem – koncentrovat ve svých rukou více moci než jeho předchůdci.

Si Ťin-pchingova válka

Tažení proti korupci vyhlásil prezident v roce 2012, o funkci už kvůli úplatkům přišly desítky tisíc lidí. V loňském roce podle serveru BBC bylo potrestáno na 280 tisíc funkcionářů a prakticky není dne, kdy by státní čínská média nepřinesla zprávy o vyšetřování nebo potrestání úředníků kvůli úplatkářství, zneužití moci nebo dalších korupčních praktik. Sinologové ovšem upozorňují, že není možné zjistit, kolik lidí bylo odstaveno kvůli korupci, a kolik je spíše obětí mocenských bojů.

„Zapomíná se na to, že Komunistická strana Číny není monolitní, v podmínkách kapitalistického hospodářství neví dost dobře, co se sebou. Dnešní generální tajemník a prezident Si Ťing-pching, zdá se, reprezentuje konzervativní proud, jehož zastánci si myslí, že dále poženou rozvoj tržního hospodářství a zároveň přitvrdí v oblasti politického a ideologického dozoru a neotřesitelnosti moci strany,“ uvedla v rozhovoru pro E15 sinoložka Olga Lomová, profesorka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.

Tržní pětiletky

Čínská ekonomika loni vykázala nejnižší růst za poslední čtvrtstoletí. Prezident, kterému obyčejní Číňané říkají strýček Si, proto na nedávném zasedání parlamentu představil nový pětiletý plán, jeho začátkem je letošní rok. Do konce desetiletí by Čína měla proti roku 2010 zdvojnásobit velikost ekonomiky a příjmů na hlavu. K tomu podle prezidenta potřebuje dosahovat růstu minimálně 6,5 procenta ročně, přičemž Si doufá, že to bude celých sedm procent. Tak ostatně zní oficiálně platné heslo čínského vedení.

Momentálně hrubý domácí produkt na hlavu dosahuje zhruba osm tisíc dolarů, což je kolem pětiny úrovně vyspělých zemí světa. Přispět k růstu mají i ekonomické reformy. Znalci vnitřních politických poměrů Číny potvrzují, že cokoli důležitého z Pekingu vyjde, nese prezidentův podpis. To platí i o ohlášených změnách, které ovšem v žádném případě nemají razantně oslabit státní ekonomický sektor. A už vůbec ne roli komunistické strany.

K Siovu soupisu sedmera „západních nebezpečí“ patří mimo jiné tržní neoliberalismus, občanská společnost či univerzálnost lidských práv. Cílem reforem má být „mírně prosperující společnost“ – zdvojnásobení průměrného ročního příjmu na hlavu a usídlení šedesáti procent populace ve městech. Prvlytici ním milníkem na vítězné cestě k ráji je rok 2021, kdy uplyne sto let od založení Komunistické strany Číny.

Čína dominantní

Si Ťin-pching veřejně neříká, jak konkrétně si představuje světovou dominanci Číny, hýří jen vágními poznámkami o čínském příchodu. Vloni při návštěvě Paříže se například chopil někdejší Napoleonovy věty, že Čína je „spícím lvem“, a prohlásil: „Lev se už probudil, jde však o klidného a civilizovaného lva.“ Ne všichni tomu věří.

Si usilovně pracuje na modernizaci armády. Jeho reforma zahrnuje snížení počtu vojáků ze současných 2,3 milionu mužů na dva miliony a přeměnu velitelské struktury pocházející z dob studené války. Pod Siovou vládou Čína důrazněji prosazuje své nároky v teritoriálních sporech ve Východočínském a Jihočínském moři. Čínské námořnictvo investuje do ponorek a letadlových lodí, letectvo vyvíjí „neviditelné“ stíhačky.

Zrozen ke kariéře

Otec čínského prezidenta Si Čung-sün patřil k zakladatelům komunistického odboje v severní Číně. V šedesátých letech byl ale označen za kontrarevolucionáře a rehabilitace se dočkal až s návratem Teng Siao -pchinga k moci. Stal se místopředsedou vlády i Všečínského shromáždění lidových zástupců.

Kulturní revoluce tak byla pro dnešního čínského vůdce smůla i štěstí zároveň. Jako patnáctiletý byl poslán na převýchovu do provincie Šan-si. Do svých dvaadvaceti let tam údajně žil v jeskyni, pracoval na poli a podílel se na výstavbě přehrady. Do Pekingu se vrátil v roce 1975 a jeho kariéra už bez zádrhelů rostla. Vystudovaný inženýr chemie a samozřejmě komunista postupoval z jedné politické funkce do druhé.

Do stálého výboru politického byra Komunistické strany Číny, prakticky nejužšího vedení země, usedl v říjnu 2007. A záhy poté, v březnu 2008, byl zvolen viceprezidentem. Generálním tajemníkem strany se stal v listopadu 2012, v této funkci současně převzal velení armády. V březnu 2013 se na zasedání čínského parlamentu stal prezidentem.

Přezdívku strýček Si má díky své schopnosti oslovit obyčejné lidi. Tu si s nimi dává plněné knedlíčky, jindy místo prezidentské limuzíny jede mikrobusem. Ano, v současnosti už je Si Ťin-pching nepopiratelně nejoblíbenějším ze všech čínských vůdců od dob Mao Ce-tunga.