POPEKONOMIE Díky mobilům, sociálním sítím či záplavě aplikací se možná více bavíme, ale naše produktivita nevzrůstá
Bujné poprsí, sen řady dívek i dam. Dnes se nezřídka dočká naplnění na některé z klinik plastické chirurgie. To pár let před první světovou válkou ženy uháněly do krámku jistého Fischera na pražských Příkopech č. p. 27. Fischer tam prodával přípravek značky Alexa, o němž v dobovém tisku rozhlašoval, že nedostatečně vyvinuté poprsí zakrátko napraví. Za lahvičku žádal 6,90Kč polovinu týdenního výdělku průměrné pražské služky. Za stejnou cenu šly pořídit třeba tři sukně. Alexa je jen jeden z řady přípravků, které charakterizují éru rozvinuté mastičkářské industrie. Třeba v USA během ní, v letech 1810 až 1939, stouply výdaje za šarlatánské produkty v přepočtu na hlavu 114krát. Mastičkářský byznys tak rostl 22krát rychleji než celá tamní ekonomika. Přitom vlastně jen balamutil. Stejně jako se uživatelky Alexy nedočkaly plnějších tvarů, nad výdělkem splakali i ti, kterým šlo o vyléčení ledvinových kamenů, alkoholismu či rakoviny. Jak to, že pochybná industrie vzkvétala tak dlouho? Ekonom Walter Troesken z Pittsburské univerzity odpovídá, že mastičkářský průmysl obratně využíval těžko nasytitelné lidské touhy po stále nových zázračných přípravcích. Selhalli jeden, lidé už jej více nekoupili. Ale nevyvolalo to v nich nedůvěru k celému šarlatánskému průmyslu. Ženy si pak místo Alexy koupily třeba Pilules Orientales, slibující to samé, jen aby se jejich sen opět rozplynul.
Jak jsme na tom dnes? Jsou neelastická poptávka po produktech tváří v tvář jejich očividným selháním a nesmírná produktová diferenciace, jež poháněly mastičkářskou industrii, passé? Co třeba IT sféra, se všemi hardwarovými a softwarovými vylepšováky, s jejich neustále se obměňující nabídkou? John Fernald, ekonom americké centrální banky, ve své nové studii dokládá, že růst produktivity v USA zpomalil ještě před propuknutím finanční krize. Kolem roku 2003 se vrátil na úroveň let 1973 až 1995, tedy do doby před masivním rozšířením IT technologií. Přechod na internet tedy žádný dlouhodobý nárůst produktivity nezažehl.
IT sféra přesto stále chrlí nové a nové technologické hračky či aplikace. Když však zohledníme přínos a zároveň i neproduktivně strávený čas, je nejspíše daleko efektivnější třeba obyčejný email než kterákoli sociální síť. Právě sociální sítě jsou přitom doménou doby, která se podle Fernalda žádnou zásadně zvýšenou produktivitou nevyznačuje.
Nepídíme se za zvýšenou produktivitou podobně jako kdysi ženy za kypřejším dekoltem, přičemž současná IT industrie má v nabídce spíš jen šidítka? Díky mobilům, sociálním sítím či záplavě aplikací možná více konzumujeme, třeba se i více bavíme, ale naše produktivita nevzrůstá.
O autorovi| LUKÁŠ KOVANDA hlavní ekonom Finanční skupiny Roklen
