Evropský soudní dvůr
Evropský soudní dvůr (ESD) v nedávném rozsudku ve prospěch německé daňové správy poskytl výklad pojmu „sídlo hospodářské činnosti“. Tento judikát je důležitý pro všechny nadnárodní společnosti působící v EU.
Vrácení DPH.
V případu C-73/06 šlo o to, zda společnost má sídlo hospodářské činnosti na území Evropské unie, a tedy nárok na vrácení německé DPH na základě žádosti podle osmé směrnice. Ta (č. 79/1072/Evropského hospodářského společenství - EHS - ze 6. prosince 1979) upravuje vrácení DPH osobám povinným k dani, které sice nejsou usazené v tuzemsku, na území společenství však ano. Vrácení DPH osobám povinným k dani, které nejsou usazené na území společenství (tedy zde nemají ani sídlo, ani stálou provozovnu), upravuje třináctá směrnice (č. 86/650/EHS ze 17. listopadu 1986).
Planzer Luxembourg Sàrl (PLS) byla přepravní společnost založená podle lucemburského práva a registrovaná k daním v této zemi. Jediným akcionářem PLS byla mateřská společnost se sídlem ve Švýcarsku. Jeden z jejích jednatelů měl bydliště ve Švýcarsku, druhý v Itálii.
Případ PLS.
PLS neměla v Lucembursku žádné zařízení, sklad nebo majetek ani parkovací místa pro své nákladní vozy. Provozní rozhodnutí, například rozdělení a organizace jízd nákladních vozidel a kontakt se zákazníky, vykonávala mateřská společnost ve Švýcarsku. Veškeré dodávky PLS byly výhradně pro mateřskou společnost v tomto státě. Na druhé straně PLS měla v Lucembursku pronajaté kanceláře a oba jednatelé byli v této zemi přítomni určitou část své pracovní doby (průměrně tři dny za týden). Hlavní manažerská rozhodnutí, týkající se nákupu nákladních vozů, a určitá část administrativy, například vedení účetnictví, vydávání faktur a výpočet mezd, byly vykonávány v Lucembursku, kde byla také registrována nákladní auta. PLS byla v Lucembursku registrována k DPH i přímým daním a řádně podávala svá daňová přiznání.
PLS požádala v Německu podle osmé směrnice o vrácení DPH, kterou zaplatila v ceně pohonných hmot. Německo vrací DPH z pohonných hmot na základě žádosti podle osmé směrnice, ale neumožňuje nárok na vrácení takto zaplacené daně z přidané hodnoty dle třinácté směrnice.
Náležitosti žádosti.
Žádost na základě osmé směrnice musí obsahovat potvrzení podle vzoru v příloze B, které má mimo jiné uvádět povahu činnosti, adresu provozovny a identifikační číslo společnosti pro DPH. Ke každé své žádosti PLS připojila osvědčení vydané lucemburskou daňovou správou, podle kterého byla registrována jako plátce DPH v této zemi. Německá daňová správa však odmítla DPH vrátit, protože PLS dostatečně neprokázala, že její vedení sídlí v Lucembursku. Dle německé daňové správy bylo naopak sídlo hospodářské činnosti PLS ve Švýcarsku, neboť odtud byla fakticky řízena.
Dvě otázky.
V této souvislosti byly ESD předloženy následující předběžné otázky. Za prvé - lze s potvrzením subjektu podle vzoru v příloze B osmé směrnice spojovat závazný účinek nebo nevyvratitelnou domněnku ohledně usazení společnosti v členském státě vydání? A za druhé - v případě záporné odpovědi na první otázku - má se pojem „sídlo hospodářské činnosti“ vykládat tak, že se jím rozumí místo, kde společnost sídlí? Nebo je třeba pro účely tohoto výkladu vycházet z místa, kde se přijímají rozhodnutí ohledně jejího hospodářského řízení? Nebo se tento pojem vztahuje k místu, kde se přijímají rozhodnutí o obvyklé každodenní provozní činnosti?
Odpověď ESD.
ESD na první otázku odpověděl, že potvrzení v zásadě umožňuje dva předpoklady: Dotyčná společnost je osobou povinnou k DPH v členském státě, jehož daňová správa příslušné potvrzení vydala, i to, že je v této zemi usazena. Daňové správě členského státu vracejícího DPH není nicméně zakázáno, aby se při pochybnostech o skutečné hospodářské existenci provozovny, jejíž adresa je uvedena v potvrzení, o tom ujistila prostřednictvím jiných správních opatření.
Sídlo hospodářské činnosti společnosti.
Pojem sídlo hospodářské činnosti společnosti vyložil ESD jako místo, kde jsou přijímána zásadní rozhodnutí o jejím celkovém řízení a kde jsou vykonávány funkce její ústřední správy. ESD dále uvedl, že pro určení místa hospodářské činnosti je nutné vzít v úvahu soubor činitelů, mezi nimiž se v první řadě nachází sídlo společnosti - tedy tam, kde má svou ústřední správu, setkávají se tam její řídící lidé a kde se rozhoduje o obecné politice firmy. Další prvky, například bydliště hlavních řídících osob a místo konání valných hromad, uložení správních a účetních dokumentů a hlavního chodu finančních činností, zejména bankovních činností, mohou rovněž být zohledněny.
Skutečnost, že společnost je zapsána do obchodního rejstříku některého ze členských států Evropské unie a bylo jí v této zemi vystaveno osvědčení o daňovém statutu, tedy nezbytně neznamená, že v ní má sídlo hospodářské činnosti za účelem vrácení DPH.
