Peking nabízí k pronájmu 176 ostrovů. Levně a až na 50 let
Představa o tom, že by někdo mohl vlastnit, byť na omezenou dobu, někde celý ostrov, zůstává pro většinu lidí pouhým snem. V Číně, kde se za posledních 30 let mnoho věcí změnilo, se nyní něco podobného může stát skutečností. Státní oceánografická správa (State Oceanic Administration – SOA) vydala 12. dubna seznam prvních 176 čínských ostrovů určených k dlouholetému pronájmu. Plán jejich rozvoje je součástí nové, 12. pětiletky, která byla letos odstartována.
Jen v jurisdikci východočínské provincie Če-ťiang, oblíbené turistické destinace, se nachází přibližně 2900 ostrůvků dosahujících velikosti 500 až 1000 metrů čtverečních. Více než 90 procent lze zařadit do kategorie pustých, leží však většinou v subtropickém, a některé dokonce i v tropickém pásmu. Teď mohou dostat šanci. Možná některý z nich čeká zajímavá budoucnost, díky níž se na mapě Číny zviditelní. Ostatně skalnatý a kdysi velice nehostinný Hongkong byl pouze jedním z několika set ostrovů rozesetých mezi deltou Perlové řeky a Jihočínským mořem. Nepatřil mezi největší, a už vůbec ne mezi nejúrodnější, když jej v roce 1842 zabrala na základě vítězství v opiové válce Velká Británie. Však také kapitán Sir Charles Ellion, který vybral právě Hongkong, nebyl od Londýna za tuto volbu tehdy pochválen.
Jüany a vize nutné
Nabízené ostrovy leží roztroušené v pobřežních provinciích Liao-ning, Šan-tung, Ťiang-su, Če-ťiang, Fu-ťien, Kuang-tung, Kuang-si a Chaj-nan, přičemž rozlohou mnohdy nepřesahují velikost fotbalového hřiště. Ani jeden nefiguruje v žádném teritoriálním sporu. Formuláře žádostí o pronájem ostrůvků jsou k dispozici od konce dubna.
Příležitost mají i cizinci a zahraniční firmy, žádné extra problémy a ani právní překážky je nečekají. Nicméně podle Lu Cchaj-sia, ředitele jednoho z odborů SOA, musí žádost adresovat centrální vládě. Podle nového zákona si firma anebo jednotlivec může pronajmout některý z nabízených ostrovů maximálně na 50 let. Ovšem nesmí to být pouze pro soukromé účely. Součástí žádosti musí být totiž investiční plán rozvoje území, které by „mělo sloužit lidem“, přičemž okruh možností je vymezený. V úvahu připadají například projekty týkající se turistického ruchu. Čínské úřady přitom vzhlížejí třeba k Maledivám, kde vyrostla řada luxusních turistických resortů. Není pochyb o tom, že o klienty z řad rozrůstající se střední vrstvy by nebyla nouze. K dalším možnostem patří zemědělství, ale také výroba, doprava a podobně.
Souhlas s projektem udělí místní vláda společně s úřadem pro životní prostředí. Nicméně nový dočasný majitel tím v žádném případě nezískává právo zásadně měnit fyziografickou podobu ostrova. Nemůže jej bez konzultací a povolení ani svévolně pojmenovat, i když řada z nich je doposud evidována pouze pod číselnými kódy. Společně s plánem rozvoje bude muset schvalující komisi předložit detaily svého záměru. Sdělit, o jak velkou plochu ostrova má zájem, a v případě, že by měl v úmyslu stavět, jak daleko od pobřeží nové budovy vyrostou, jak hodlá vyřešit kanalizaci a nakonec i odvoz, případně zpracování odpadků.
Úděl robinsonů
Výše pronájmu ostrovů by neměla být horentní, má se pohybovat od 14 jüanů za hektar ročně (36 korun), ale může dosáhnout až 240 tisíc jüanů (624 tisíc korun). Úřady ve vypočtené částce zohlední několik faktorů, jako například celkovou plochu ostrova, úroveň jeho rozvoje a také vzdálenost od pevniny. I když začal platit zákon upravující využívání neobydlených ostrovů teprve v březnu loňského roku, zájem o tato teritoria ze strany podnikatelů existoval v Číně již dříve. Na konci roku 2010 odhalily úřady přes 30 nelegálních projektů, které žily bez jakýchkoli povolení svým vlastním životem. V jednom případě byla nařízena dokonce demolice patnácti vil postavených na ostrově Ersha v jižní provincii Kuang-tung. Podnikatel Ču Žen-min si koupil oficiální cestou malý ostrůvek ve zmiňované provincii Če-ťiang již v roce 1996. Po svém dědečkovi zdědil umělecký talent a měl v plánu vybudovat zde muzeum. Nicméně vše bylo mnohem složitější, než si původně představoval. Na ostrově nebyla pitná voda, samozřejmě ani žádná elektřina a ani cesta. V létě jej ohrožovaly tajfuny a v zimě nepříjemný chlad. Podobné pocity má také pětatřicetiletý Čchen Siao-sien z provincie Wen-čou, který si před sedmi lety pronajal ostrov Ču-jü o rozloze 80 tisíc metrů čtverečních. Podnikatelé dostali v Číně poprvé možnost pronájmů v roce 2003. „Mé investice přesahovaly jeden milion jüanů (2,56 milionu korun) a mizely tak rychle jako písek ve vodě. V průběhu pár vteřin byly pryč,“ svěřil se pro The Economic Times. Také profesor Tchang Chung-sen z univerzity v provincii Če-ťiang potvrzuje, že zatímco v úvodu byl zájem ze strany podnikatelů velký, developeři postupně vystřízlivěli. Uvědomili si, na kolik vlastně pustý ostrov přijde a jak velké částky musejí vynaložit na zavedení elektřiny, vody a na dopravu. Noví nadšenci budou muset velice pečlivě zvažovat, zda má jejich plán perspektivu a zda se jim případné nákladné investice vyplatí. O zájemce však zřejmě ani tentokrát nebude nouze. „Jakmile jsem uslyšel tu novinku o seznamu neobydlených ostrovů, hned jsem volal dobře informovanému známému, abych se poptal na detaily,“ uvedl pro China Daily Čchien Jün-siao, manažer zahraniční obchodní společnosti se sídlem ve městě Wen-čou v provincii Če-ťiang. „Vidím v tom příležitost, jak vydělat,“ dodal. Čchien se chce nyní soustředit na správnou volbu svého nového byznysu: „Na prvním místě zvažuji vybudování jachtklubu. Připadá mi to jako nejatraktivnější způsob, jak přilákat co nejvíce klientů. Ve Wen-čou je spousta bohatých podnikatelů.“
Nabídka se rozšíří
Seznam 176 nabízených ostrovů však zdaleka není definitivní. Koncem roku na něm podle vyjádření zástupců SOA přibudou další. Čína přesně ani neví, kolik jich celkem má. Jisté je jenom to, že jsou z 90 procent neobydlené. Poslední a prozatím jediné „sčítání ostrovů“ proběhlo v roce 1988, bylo jich 6961 a zaevidovány byly pouze ty s rozlohou větší než 500 metrů čtverečních. Letos se uskuteční nová inventura a právě ta by měla být hotova do konce roku. Podle oceánografů však za posledních několik let pár ostrovů z mapy Číny zmizelo. Staly se z nich levné zdroje písku a nakonec i oběti projektů získávání půdy z moře. V tom lepším případě byly připojeny k pevnině.
