Pro oběti šikany v pracovním kolektivu se zaměstnání stává noční můrou. Nadávky, ponižování, výhrůžky, nesplnitelné úkoly. Tyranem může být kolega i šéf. Dopady na psychiku oběti jsou zcela devastující.
Foto: photl.com
Zaměstnankyně v menší výrobní firmě vnímá, že šéf na ni stále častěji přesunuje ty nejnáročnější úkoly a ve srovnání s ostatními ji znevýhodňuje při plánování směn. Kdykoliv se ozve, začne ji nadřízený okatě zesměšňovat. Dokonce ji často nechá na noční směně samotnou v rozlehlém areálu, kde by bylo mimořádně obtížné dovolat se pomoci v případě přepadení, ale i poranění. Vše vrcholí, když žena přijde za nadřízeným s prosbou, aby měla některý z prosincových svátečních dní volno. Odpovědí jsou jí sprosté a sarkastické komentáře před ostatními zaměstnanci. Pracovní kolektiv se k útokům s chutí přidává. Dochází i na výhrůžky typu, že si někdo na dotyčnou v noci v areálu počká.
Zmíněná zaměstnankyně je už po krátké době psychicky zcela na dně. Stala se obětí šikany na pracovišti. „Dopady na psychiku zaměstnance jsou v podobných případech naprosto devastující. Člověk, který se nedokáže šikaně bránit, žije v obrovském stresu. Trpí jeho vnímání sebe sama, sebevědomí má na nule. Nejhorší případy končívají i sebevraždou,“ konstatuje psycholog a obchodní ředitel personální agentury Motiv P Ladislav Koubek, kterému se s výše popsaným případem nedávno svěřila uchazečka o nové zaměstnání.
Stádo v akci
Šikana ze strany kolegů se nazývá mobbying. Je-li tyranem nadřízený, jde o takzvaný bossing. „Šikanující často do svého jednání zatahuje i další lidi. Nepřímo povzbuzuje ostatní, aby šikanovali s ním. Oběť se pak stává černou ovcí. Často dokonce hlavní iniciátor neprovádí šikanu přímo, ale prostřednictvím slabších lidí, kteří by si jinak netroufli a jsou rádi, že oni sami šikanováni nejsou,“ přibližuje podobné případy Koubek.
Snadnými terči šikany jsou lidé, kteří se potýkají s finančními problémy, samoživitelé rodin, zaměstnanci v regionech, kde je nedostatek pracovních míst. Personalisté se v Česku setkávají i s takovými případy, kdy firma v lokalitě s vysokou nezaměstnaností trestuhodné chování svých vedoucích a mistrů vůči jejich podřízeným toleruje. Výjimkou nejsou ani prohlášení typu, „na nějaký zákoník práce si tady nehrajeme“. Kdo se ozve, tomu hrozí vyhazov.
Boj o dobrý flek
Motivací k útokům na kolegu je ale nekonečné množství. Každý případ je svým způsobem kuriózní. „Byla jsem během své praxe svědkem situace, kdy dva zaměstnanci firmy usilovali o jednu ženu. Jeden z nich ji získal. Sok byl jeho nadřízeným, a neváhal mu kromě zadávání nesplnitelných úkolů a neustálého ponižování dokonce číst elektronickou poštu,“ vzpomíná Jitka Schmiedová, personální ředitelka České spořitelny.
Poměrně často pak podle personalistů za šikanou stojí touha zamaskovat vlastní neschopnost či konkurenční boj mezi zaměstnanci. „Zrovna nedávno naše společnost doporučila jednomu z klientů velmi kvalitního kandidáta, který předchozí zaměstnání opustil právě kvůli šikanování,“ říká Jon Hill, Country Manager společnosti Reed Specialist Recruitment pro ČR. Agresor měl v tomto případě jednoduše spadeno na post, který ovšem místo něho získala nová tvář ve firmě. Následovalo podkopávání autority a poštvávání kolektivu proti „vetřelci“. Personální oddělení na stížnost oběti reagovalo konstatováním o přecitlivělosti.
Ozvěte se včas
Jakékoliv zlehčující reakce vedení firem na stížnosti kvůli šikaně jsou podle Hilla zcela nevhodné. Jednou z hlavních odpovědností každého zaměstnavatele je nastavení jasných a zřetelných pravidel, která na pracovišti zajistí atmosféru respektu jednoho vůči druhému. „V případě, že dojde k jakémukoli typu obtěžování nebo šikanování, musí zaměstnavatel rázně zasáhnout a dát jasně najevo, že pravidla opravdu platí,“ konstatuje Hill.
V zemích západní Evropy existují speciální organizace, které se šikanou zabývají a slouží jako externí zdroj pomoci šikanovaným. V Česku zatím podobný „zastánce“ chybí. Pomoc se tedy hledá velice těžko. Někdy může poradit právník, obecná rada ale vzhledem k odlišnosti případů neexistuje. V podstatě neřešitelná je situace, kdy své zaměstnance šikanuje šéf malé firmy. V těchto případech je asi jediným východiskem přestat pro tyrana pracovat. Jiná situace je ve velkých společnostech, kde by vedení mělo mít zájem na tom, aby kolektiv zaměstnanců fungoval, jak má. Takové firmy mívají možnosti problém řešit, ať už rozdělením zaměstnanců, kterých se konflikt týká, nebo ve vážnějších případech výpovědí pro agresora. Zcela zásadní je ovšem umět se ozvat. „Po letech praxe se kloním k názoru, že lidé se v podobných případech spíše neozývají. Nebo problém řeší, když už je příliš pozdě a mají v důsledku dlouhodobé šikany psychické problémy,“ říká Jitka Schmiedová.
Marie Mourková, HR Business Partner společnosti UniCredit Bank, radí mluvit o problému hned při prvních náznacích,
je-li to možné, tak nejprve přímo s agresorem. „Je třeba dotyčnému popsat, k čemu z jeho strany došlo. Zdvořile, leč důrazně ho požádat, aby toto chování neopakoval,“ konstatuje personalistka. Tento způsob obrany podle ní samozřejmě neplatí na všechny, mnozí jedinci si ale při náznaku odporu další útok rozmyslí.
