Uplatnění nacházejí hlavně při likvidaci bomb, ale začnou i střílet
Věrně slouží armádě Spojených států amerických, neznají oddechu, nejí a nespí… Přitom plní mise na nejnebezpečnějších místech světa – v Iráku a Afghánistánu. Přesto jich ještě není dost. Tvrdí to generálplukovník Rick Lynch, velící důstojník US Army, jehož 3. obrněná divize ztratila v Saddámově domovině 155 mužů. „Mohlo jich být o osmdesát procent méně, 122 jich mohlo žít, pokud bychom měli na místě správné roboty,“ řekl minulý týden na tiskové konferenci Asociace autonomních systémů ve Washingtonu DC. A dodal, že USA vlastně v terénu ani žádné roboty nemá. To mohlo znít překvapivě, že nad Hindúkušem i iráckou planinou plachtí desítky bezpilotních letounů a využití robotků pro likvidaci výbušnin je dostatečně známo. Jenže tyto stroje – často ovládané lidmi na dálku – Lynch za opravdové roboty nepovažuje: „Hovořím spíše o systému, který by měl jistý stupeň samostatnosti,“ řekl magazínu National Defense. Miliony dolarů na výzkum „warbotů“ prý nejsou rozdávány moudře a připravené systémy, které by zachraňovaly životy, zbytečně otálí v laboratořích a skladech. Stane se muž, který velel v poli a vystudoval robotiku na MIT, historicky slavnou postavou? Vypustí samostatnější bojové roboty?
Depumizace, ostraha & průzkum
Generálplukovník situaci trochu dramatizuje. Američtí vojáci už roboty – s různým stupněm autonomie – pochopitelně mají. Nejen bezpilotní létavce značek Predator, Reaper a Global Hawk (EURO 12/2008), ale i pozemní přístroje. Už loni v květnu oslavila firma QinetiQ North America dodání dvoutisícího robota Talon, který je nejdodávanějším typem. Talony nacházejí uplatnění právě v Afghánistánu a Iráku, kde pomáhají v odstraňování nástražných bomb na silnicích. Řada jich byla poničena, aby uchránily ruce a těla svých pánů. Talon může být po explozi až desetkrát opraven, což se o lidském pyrotechnikovi říci nedá. Prvně byly talony nasazeny v Bosně roku 2000, a už rok poté pomáhaly prohledávat dnem i nocí trosky Světového obchodního centra v New Yorku. Měřily i pevnost zdí v korytu řeky Hudson. „Právě zde prokázaly odolnost, adaptabilitu a nezávadný provoz navzdory opakovanému znečištění, což je dovedlo až do Iráku,“ tvrdí William Ribich, vývojářský šéf z QinetiQ.
S granátometem
Loni v červnu dodala odnož téže firmy jménem Foster-Miller americké armádě premiérového robota nové generace nazvaného MAARS (Modular Advanced Armed Robotic System). Tento mrňous je už schopen střelby: buď kulometem M240B ráže 7,62 milimetru, nebo přidaným granátometem (40 mm). Ale k humánnějšímu nátlaku na nepřítele slouží též oslnění paprskem nebo ohlušení hlasitými reproduktory. Hbité Maarsy, které mohou být vybaveny různými nástavci a doplňky, jsou ovládány na dálku. Pidirobotek poslouchá svého operátora až do vzdálenosti více než kilometru. Řízení využívá přístupu „plug-and-play“ (pro válku trochu nevhodného úsloví „zapoj a hrej“). Doktor Ribich z QinetiQ loni doplnil: „MAARS těží z cenných zkušeností, které jsme získali v Iráku díky našemu předchozímu systému SWORD. Nynější typ je připraven k vývoji nové bojové taktiky, technik a postupů, jež budou potřeba k využívání ozbrojených – ale stále ještě lidmi ovládaných – robotických pozemních prostředků.“
Téhož názoru je generálplukovník Lynch. „Velitelům se opakuje, že už mají na bojištích roboty. I proto si velení myslí, že už dalších botů není potřeba,“ zlobí se vojenský kybernetik a volá po větším počtu „bojobotů“. Výrobci jej pochopitelně podporují. A vojáci jakbysmet. „Miluji generála Lynche, protože je svému velitelskému poslání plně oddán a vidí, jak důležité je dodávat vojákům správné nástroje,“ citoval National Defense plukovníka námořní pěchoty Jamese Bradena, projektového manažera zavádění robotiky k US Marine Corps. Oba prý spolu vedli mnoho filosofických disputací o etice, ale i definici slova robot. Lynch rovněž kritizoval státní útraty na hodně vzdálené a prchavé nápady, když chybějí peníze na základní robotechnologie, jež mají chránit životy. Časopis Wired například nedávno informoval o vývoji drobných broukobotů i mušek, o skákajících autíčkách s kamerami (určených pro pouliční boj) nebo nejnověji o robotovi, který dokáže měnit svůj tvar a objem. Pochází z armádní výzkumné organizace DARPA (EURO 51/2008).
Čtyři úkoly pro bojoboty
„Všechny tyhle nápady sleduji 25 let. Ale musíme si říci: Jo, je to zajímavé, ale ne tolik zajímavé. Důležité je nyní něco jiného,“ tvrdí generálplukovník Lynch. Jaké mají dle něj roboti nejbližší využití v armádě? Jednak se mají věnovat odminovávání silnic a objektů. Za druhé mají trvale sledovat a pozorovat některé úseky či „žhavá místa“, kam nepřítel pravidelně dochází – kupříkladu opakovaně pokládá bomby. Ideálně by měl být robot vybaven zbraní. „Můžeme ty bastardy zabít ještě dříve, než výbušniny nastraží,“ hřímal Lynch. Třetí priorita: chytřejší konvoje. Armáda přesouvá obrovské náklady napříč nepřátelským územím, což by prý nákladní auta zvládala sama. „Proč nemůžeme mít chlapa jenom v prvním kamionu, aby jej další automaticky sledovaly? Podobných ukázek jsem už viděl za dvacet let nepočítaně, ale nikde nejsou využívány,“ tvrdí Lynch. A konečně čtvrtou novinkou se má stát „robotický wingman“ – skupiny tanků by prý nemusely být osazeny tolika lidmi, velitelům by pomohli „autonomnější“ a křemíkovější parťáci. Generálplukovník Lynch prý bude všemi silami prosazovat, aby se armádní technologie ubíraly tímto směrem. A emotivně uzavírá: „Pokud se nedostanou roboty do terénu, prohrajeme.“
***
BOX
Robotické priority US Army
1. Automatické odminovávání cest
2. Automatická ostraha a obrana míst
3. Autonomní konvoje ze zásobami
4. Autonomnější tanky a systémy
Pramen: National Defense
Popisky:
Kámoši jak hrom. Americký voják připravuje v afghánském Logaru robota Talon, který se specializuje na odminovávání silnic a odstraňování výbušnin.
Kyber kvéry! „Pokud se nedostanou roboti do terénu, prohrajeme,“ říká generálplukovník Rick Lynch.
