Kapitola X
Con-man * A Cool Milion * Hus a byznys * Havel a Pavel * Pomsta Grossovi
Con-man
Mezinárodní zápasy dvou pražských fotbalových klubů Slavie a Sparty už dávno nejsou pouze událostí sportovní, ale i společenskou. Majitelé klubů a sponzoři zvou na zápasy, které vždy přenášejí televize, vysoce postavené byznysmeny, ale hlavně politiky. Vládní i opoziční. Když v zemi probíhá velké státní výběrové řízení, hodí se, když účastník tendru může s příslušným ministrem či vysoce postaveným úředníkem, který je členem nějaké meziresortní výběrové komise, leccos probrat. A také nezapomenout na malé a povinné všimné. (Nejde o korupci, ta se odehrává jinde a mezi čtyřma očima.) Tato setkání většinou předem a pečlivě zařizuje takzvaný con-man, tedy confidence-man. Za odměnu dá dohromady jakékoli lidi, vybírá peníze jménem různých politiků od kohokoli za cokoli. Například na jistém podzimním utkání bylo vidět, jak dva už trochu podnapilí spolumajitelé jedné velké společnosti (účastníka významného tendru) v přítomnosti con-mana předávali jistému důležitému politikovi všimné v podobě dvou velkých a plných igelitových tašek. Popovídali si, potřásli rukama a pak politikův podržtaška odnesl ona dvě těžká zavazadla. To je styl a úroveň lobbování v České republice roku 2005.
A Cool Milion
Pokud by někoho zajímalo, jaký osud čeká podnikatele, kteří se do byznysu vrhají čistými ideály a nehodlají konkurenty porazit úplatky, odpověď poskytuje krutá pikareskní satira amerického spisovatele Nathanaela Westa A Cool Milion, kterou napsal začátkem třicátých let. (Stav budování amerického kapitalismu v té době zhruba odpovídal současným poměrům u nás.) Popisuje osud mladého a chudého, ale zato statečného mladíka, který zkusí štěstí a je odhodlán prosadit se ve velkém světě byznysu. Pro tuto cestu si zvolí hodnoty, jako jsou statečnost, selský rozum, šetřivost, pracovitost, odvaha, síla, etika. A nechce nikoho okrást. Jak ale dopadne? Je okrádán, podveden, zmlácen, zmrzačen. Nakonec ho někdo zabije. Před smrtí už má paruku, umělé oko, umělý chrup a dřevěnou nohu.
Hus a byznys
Jeden z mnoha pražských předvánočních firemních večírků se odehrával v Betlémské kapli. Šlo akci soukromé společnosti, kterou její majitel budoval podle zásad podobným zásadám Westova hrdiny. Je světlou výjimkou raného českého kapitalismu. Zřejmě nebyla náhoda, že pro večírek svého podniku vybral právě tyto historické prostory. Husovo poselství se vrací v podobě amerického protestantského bohatství, jehož povrchní odlesk v Česku mnoho podnikatelů slepě, ale špatně napodobuje. Už zapomínají, že slova, která Jan Hus v pražské kapli kázal před šesti sty lety, dala úspěchu anglosaského byznysu základ.
Havel a Pavel
Bývalý prezident Václav Havel, který býval symbolem boje proti komunistům a estébákům a milicionářům, poskytl Lidovým novinám rozhovor. Na otázku, zda lustrační zákon není nespravedlivý, odpověděl: „Párkrát jsem proti němu vystoupil, protože mi přišel nedobrý. To není nic proti lustracím jako takovým. Ale technicky to není dobře promyšlené. Samozřejmě že ti, proti kterým byl především namířen, se musí smát. Ti přece v žádné státní správě nejsou. Ti jsou ve sféře ekonomické, vedou ohromné podniky a vydělávají měsíčně miliony. A že někdo nechce někoho na základě lustračního zákona úředníkem na obecním úřadě, to je směšné.“ S tím musíme souhlasit, protože je směšné srovnávat obecního úředníčka například s Václavem Junkem či Mariánem Čalfou.
Redaktorka Lidových novin se ptala dál: „Ano, třeba Miroslav Štěpán má prosperující firmu a určitě netouží po tom, aby se stal vedoucím odboru na ministerstva dopravy. Ale není lustrační zákon především symbol? Nebo se máme na symboly vykašlat?“ Exprezident odpověděl takto: „Na symboly se rozhodně vykašlat nemáme. Ale nevím, jestli zrovna tohle je nejšikovnější symbol. Třeba někdejší významný nomenklaturní činitel Miroslav Pavel je šéfem vydavatelství Economia, vydává Hospodářské noviny, nikdo ho nemusel lustrovat, protože působí v privátní sféře, a přitom má daleko větší vliv než celá rota státních úředníků.“ S tímto výrokem se dá také souhlasit, avšak je nepochopitelné, proč dává Václav Havel rozhovor také novinám, které Pavel řídí? Asi proto, aby se jeho noviny více prodávaly, více vydělávaly a aby si zvýšily prestiž tím, že exprezident jim poskytne velký rozhovor. (Mimochodem týdeníku EURO Václav Havel nebyl ochoten za sedm let jeho existence poskytnout žádné interwiev.)
Pomsta Grossovi
Začal privatizační proces státní společnosti Aero Vodochody. O koupi tohoto výrobce vojenských letounů se přihlásilo třináct zájemců. Meziresortní privatizační komise úředníků do druhého kola pustila deset uchazečů. Tři vyloučila. Důvody vyřazení byly různé. Vypadlo i celkem zajímavé a silné konsorcium, kde hlavní roli hrála významná nízkonákladová letecká společnost z Malajsie Air Asia a známá česká společnost Pamco, která obchoduje se zbraněmi. Zato na seznamu nechali slovenskou firmu na výrobu toaletního papíru.
Majitelem firmy Pamco je Pavel Musela, přítel bývalého premiéra a předsedy ČSSD Stanislava Grosse. Ať důvody vyřazení tohoto konsorcia byly jakékoliv, na místě je otázka, jak by Muselovo konsorcium v soutěži dopadlo, kdyby byl Gross stále u moci.
