Světem cloumá chtíč. Lidé se zálibou v umírněnosti jsou vyautováni, protože nejsou ani sexy, ani free, ani trendy. Překážejí v rozletu, ve zvýšení výkonnosti, nebo – jak zní nejabsurdnější slogan – v růstu „RŮSTU“, jenž se stal hlavním atributem moderních bůžků, ne-li přímo jejich substancí.
Mezi nejpůsobivější pokusy objasnit podmínky vzniku jevu zvaného holokaust patří teze o spojení nadkritických množství chamtivosti a fanatismu v jedné době a na jednom místě. V současnosti se nikoliv náhodou shoduje mnoho bystrých hlav, že za téměř již celosvětovou finanční krizí je opět chamtivost! Příznačně (nebo přízračně?) se k těmto kritickým, střídmost doporučujícím hlasům přidal i byvší nejnenapapanější oligarchický Otesánek, Michail Chodorkovskij. Že by skutečně mělo vězení občas na někoho výchovný účinek? Nebo jen ordinuje střídmost všem, sám skromně zůstávaje v pozadí?
SRDCERVOUCÍ UPŘÍMNOST
Česko nezůstává se svým grandiózním příkladem chamtivosti v pozadí! Na Nejvyšším státním zastupitelství pracuje v odboru přezkumného řízení paní Elena Votavová. Její styky do prostředí galerky nejsou jen subjektivním a nepodloženým dojmem novinářů, ale vzbudily vážné pochybnosti i v Unii státních zástupců, jejíž etická komise si ji chce co nejdříve pozvat. Unie kromě toho vyzvala vedení Nejvyššího státního zastupitelství, aby učinilo okamžité kroky směřující k objasnění této kauzy.
Avšak i kdyby nakrásně Unie státních zástupců došla k závěru, že jednání Votavové bylo neetické, nemusela by automaticky opustit svůj post. Mohlo by to však být dobrým vodítkem pro nejvyšší státní zástupkyni Renatu Veseckou, aby učinila rozhodnutí o jejím odchodu. Votavová totiž přiznala, že se stýkala s lidmi z podsvětí, mimo jiné s Antonínem Bělou, a přitom jako žalobkyně působila v souvisejících kauzách!
Elena Votavová všemu nasadila korunu, když v rozhovoru s Jankem Kroupou (iDnes.cz, 13. listopadu 2008, pozn. red.) přiznala, že její kauza „vypadá hrozně“ a že jí „s odstupem času a s tou sumou informací vstávají vlasy“! Nicméně chamtivost jí zastřela zbytky soudnosti a ona se dopustila výroku, týkajícího se možnosti jejího dobrovolného odchodu z Nejvyššího státního zastupitelství: „Nemůžu si to ve své situaci dovolit, musím splácet hypotéku, budu se muset nechat vyhodit. Budu muset dělat všechno pro to, aby to bylo co nejdéle, abych toho splatila co nejvíc.“
PŘIMĚŘENOST JE ŽÁDOUCÍ
Přísná měřítka by měla platit především na státní zástupce, kteří se tvrdým lobbováním legislativců před několika roky vysmekli z režimu bezpečnostních prověrek. Do té doby byla předmětem zkoumání i přiměřenost jejich majetkových poměrů, což přece jen snižovalo pravděpodobnost, že dojde k podobnému případu, a ještě k tomu přímo pod nosíkem paní nejvyšší státní zástupkyně. Historie totiž učí, že jedním z nejspolehlivějších motivů pro selhání ve funkci je opět naše stará známá chamtivost. Kdyby byli například kdysi v CIA všímavější, mohli dříve zarazit defektora Aldricha Amese, který si naprosto viditelně žil nad poměry za peníze KGB. A mnoho lidí nemuselo zemřít.
Aktuální skandál na podobné téma hýbe poslední měsíce Severoatlantickým paktem. Byl odhalen estonský defektor Herman Simm, který kreativně zužitkovával informace z NATO. Jsou ještě trochu pochybnosti, komu všemu ty tajnosti střelil a za kolik, nicméně je nepochybné, že mu to stačilo, aby si koupil přinejmenším dvě haciendy. Bylo mu už přes šedesát a ještě si chtěl užít. Takoví moulové jsou pro „verbovku“ cizích zpravodajců přímo požehnáním. Symptomatické však je, že po jejich případném odhalení s nimi všichni zacházejí naprosto bez úcty, proč taky.
Estonská aféra je mimo jiné i logickým důsledkem nedodržení slibu o rozpuštění NATO. Znovu se vynořily staré námitky proti rozšiřování NATO o nové, poněkud nevycválané členy, kteří byli přibíráni, aby se NATO konečně dostalo k samým hranicím Ruska. To je také svého druhu chamtivost, a bude mít podobně destruktivní následky. Všechny dobré a fungující věci jsou totiž přiměřené.
