V souvislosti s českým sklem stále rezonují světově proslulá jména jako René Roubíček, Stanislav Libenský, Bořek Šípek či Rony Plesl. Umění dávat sklu formu má v Čechách pevné základy, a to nejen v oblasti nápojového skla a užitného designu. Umělecké instalace, interiérové designové prvky i sklo určené pro architekturu se řadí ve světovém kontextu k tomu nejlepšímu.
Bohatá sklářská historie sahající až do středověku je tak pro současný design skvělým podhoubím. Na přelomu 19. a 20. století, kdy se každá evropská země chtěla pochlubit svými tradicemi i uměním, se produkty českých skláren objevují na světových výstavách, kde vzbuzují velkou pozornost. První i druhá světová válka pro rozvoj sklářství sice nebyly příznivé, ale největší změny nastaly až po roce 1945. Zestátnění skláren vedlo k postupné centralizaci a ke sloučení podniků. Historie jedné z nejzásadnějších tuzemských skláren se tedy začala psát v roce 1945, kdy spojením pětapadesáti menších provozů vznikl národní podnik Borocrystal. Ten se dále rozrůstal tak, až se v roce 1953 etabloval ve státní oborový podnik Borské sklo. Významným krokem bylo fyzické sloučení provozů do velkoryse vybudovaného novoborského areálu v roce 1967. O rok později přijal podnik nové jméno – Crystalex.
O udržení kvality a záchranu řemesla v tomto období se zasadily také výtvarné instituce, sklářské školy i samotní designéři. Po roce 1989 ovšem české sklárny čekala privatizace a došlo i k částečnému rozštěpení Crystalexu na jednotlivé sklárny.
Kvalita a jedinečnost ale všechny režimy přežila, a tak je české sklo stále žádaným artiklem. Dobrým příkladem je proslulá sklárna Moser založená před sto šedesáti lety, jejíž klasické řady nápojového skla mají výsadní postavení na královských dvorech i vybraných tabulích. Jméno této tradiční značky je navíc spojeno s těmi nejzvučnějšími jmény, jako byl například René Roubíček. Od roku 1893 se navíc může pochlubit ekologickou a pro zdraví sklářských mistrů šetrnou výrobou výhradně bezolovnatého křišťálu. Všechny výrobky navíc vznikají ručně a každý kus je originál.
Pokud jste se někdy zajímali o historii sklářství, nejspíš budete znát název Nový Svět. Harrachovská sklárna je spjatá s inovacemi hraběte Buquoye a první zmínka o sklárně se přičítá k roku 1712. S rodinnou sklárnou to rozhodně neměl jednoduché současný majitel, pravnuk zakladatele Jiří Rückl, který si rodinný podnik musel od státu v roce 1992 odkoupit, aby mohl v tradici starší než sto padesát let pokračovat. Rod těchto věhlasných sklářů první sklo tavil dokonce už dávno předtím, než se začal věnovat prvotřídnímu broušenému křišťálu. K zásadním změnám ve sklárně Rückl došlo před nekolika lety, kdy do podniku vstoupil investor a mecenáš českých značek Martin Wichterle.
České sklo se stále hlásí o slovo i v zahraničí. Velkým úspěchem bylo získání prestižního ocenění na Milan Design Award v roce 2018. V rámci týdne designu se podařilo získat české společnosti Lasvit hlavní cenu, kterou si vysloužila souborem svých skleněných Monster, na jejichž výrobě se podílela zvučná jména jako Alessandro Mendini, Daniel Libeskind, Vladimír Kopecký nebo René Roubíček. Lasvit sice vznikl relativně nedávno, v roce 2007, ale navazuje na tradiční pojetí řemesla.
Kreativním ředitelem je designér Maxim Velčovský, jehož práce jsou součástí sbírek Victoria & Albert Museum v Lausanne i v dalších světově významných muzeí. Svůj příběh prostřednictvím skla vypráví také projekt Bomma, samostatná divize firmy Bohemia Machine, za kterou stojí již zmiňovaný Martin Wichterle. Léta produktům Bomma dávala podobu designérská dvojice Olgoj Chorchoj, současnost patří mladým designérům Jakubu Pollágovi a Václavu Mlynářovi, pod jejichž taktovkou vzniklo například svítidlo Transmission či policový systém Zig-Zag. Výčet těch nejvýraznějších značek, jejichž doménou je sklo, by určitě nebyl kompletní bez Preciosy reprezentující naše sklo po celém světě, s níž se pojí jméno Ronyho Plesla, vedoucího ateliéru UMPRUM v Praze.
Nenapodobitelná hra světel, barev, stínů a odlesků skla Moser
