Úplně to samé platí i v politice. Ke každému politikovi musí sedět jeho image, názory i rétorika. Obsah musí souznít s formou. Jakmile tohle neladí, nepůsobí politik autenticky a tudíž ani důvěryhodně. Pamatujete ještě na nebožtíka Stanislava Grosse? Tolik jsme mu věřili, než to začal myslet upřímně. Nebo takový Radek John: celé to perfektně fungovalo, dokud lidé nepochopili, že to celé fakt myslí vážně.
Naši politici jako by na tohle staré dobré pravidlo poslední dobou nějak zapomněli. Značka nového šéfa TOP 09 Miroslava Kalouska fungovala, dokud sliboval, že nám nedaruje ani nejlacinější zubní plombu, zatímco páchání dobra nechával svému fíkovému listu Karlu Schwarzenbergovi. Ostatně že šetření myslí fakt vážně a taky upřímně, to podtrhl i nošením košile s krátkým rukávem pod sako. Nechtěl prostě zbytečně utrácet za dlouhý rukáv.
Co však Kalousek převzal od knížete otěže dobra, je to ohledně důvěryhodnosti spíš peklo. Už chybí jen to, aby začal chodit zahalený v tibetské vlajce a nocoval s lidičkami ze žižkovské Kliniky. Žádné překvapení, že preference TOP 09 padají. Nový vrchní umělec už se prostě neshoduje se svým původním dílem.
Podobně nefunguje ani Alexandra Udženija. Z neznámého důvodu někoho v ODS napadlo, že strana, považovaná mnohými stále za zlo, potřebuje právě teď ze všeho nejvíc zlou ženu. Což by v případě Udženiji celkem dobře i fungovalo, kdyby ovšem se zlem ve tváři nezkoušela hájit demokracii, s níž si jí nikdo nikdy nespojil. Snad v ODS zapomněli, že téhle převážně pražské a vzdělanější straně vždycky fungovali solidně vyhlížející politici. Když totiž vytáhla zlého muže Kubu…
Pro ilustraci zavzpomínejme: Václav Klaus, než začal teatrálně měřit teplotu na Kvildě a demokratickou a bohatou EU přirovnávat k Sovětskému svazu. Nebo Mirek Topolánek, než propadl pózování nahý v nesprávný čas na nesprávných místech.
Anebo solidní starší gynekolog Bohuslav Svoboda, svého času pražský primátor ODS, kdo dokázal být populární i v době, kdy se ODS stala synonymem politické mafie. Lékaři s motýlkem lidé věřili, že chce léčit i ODS, i když venku pořád ještě řádili Hrdlička s Janouškem.
Přesná trefa
Ostatně největší lekci z pochopení důležitosti osobní politické značky všem stále dává prezident Miloš Zeman. Mnozí se upřímně zhrozili, už když viděli jeho i jeho vládu při nástupu do funkcí v roce 1998, byl to zlý flashback do komunistických 70. let. A hrozíme se dodnes, jen je nás málo. Zeman se svým stylem i obsahem dvakrát přesně strefil do své doby: poprvé v 90. letech, kdy se stal premiérem, a nedávno znovu při prezidentské volbě.
Autentičnost a z ní vyplývající důvěryhodnost politiků bývá omezená a časem projde úplně stejně, jako se zkazí jídlo. Václav Havel měl svůj ideální polistopadový moment, dnes by ho ale zřejmě Zemanovi příznivci ukamenovali. Případně by vyslyšeli svého hrdinu z Hradu a vzali na něj kalašnikov.
Autentickým politickým stylem i obsahem se do své doby perfektně strefil i šéf ANO Andrej Babiš. Nebo Tomio Okamura, než všem převedl, že je horší medicína než nemoc, jíž přichází léčit. Málokdo ale stejně v názornosti trumfne Jiřího Paroubka. Že nadchází konec, všem demonstroval, když začal veřejně cvičit jógu. Prostě to nešlo k jeho tělu.
Čtěte další komentáře autora:
Na Hradě přituhuje, Zeman se inspiruje v Zimbabwe
Bojuj s korupcí jako stát, podporuj ji
