Šílenec z Wall Street

Jim Cramer, který halasně uvádí televizní pořad pro drobné investory, se stal téměř idolem

Je zamračený pátek v polovině října, a ještě než se začne obchodovat na Wall Street, hyperaktivní, červenolící Jim Cramer kráčí prostorami firmy TheStreet.com sídlící na Wall Street číslo čtrnáct. Zcela ho zaujaly poslední zprávy: Federální úřad pro potraviny a léky (FDA) zabavil tisíce údajně vadných infuzních pump vyrobených společností Baxter International. Firma tvrdí, že se problémy snaží řešit co možná nejrychleji. Cramer však ze svého „mozkového trustu“ pěti lidí, jimž je něco přes dvacet, páčí informace, kteří konkurenti jsou schopni vypálit Baxteru rybník.
„No tak, sem s tím,“ halasí padesátiletý Cramer a vytahuje si přitom data o akciích z palety obrazovek televizní stanice Bloomberg, které má na tapetě svého počítače. „Musíme se k tomu dostat!“ haleká. S vyhrnutými rukávy vyskakuje ze židle, dožaduje se průzkumů a snaží se dovolat na obchodní přepážky na Wall Street a významným manažerům. Je sotva devět hodin ráno, ale vy už víte, že James J. Cramer bude o té záležitosti s pumpami mluvit, vyměňovat si okamžité zprávy a zaměřovat se na ni celý den.
Cramer získal zkušenosti v osmdesátých letech jako makléř firmy Goldman, Sachs & Co. Potom následovalo čtrnáct let práce ve vlastním hedgeovém fondu Cramer Berkowitz s majetkem ve výši 450 milionů dolarů, kde po zaplacení poplatků jeho průměrný roční výnos dosahoval 24 procent. Vydělal si tak dost velké peníze na to, aby dal shonu na Wall Street navždy sbohem. S čistým jměním, které podle něho činí 50 až 100 milionů dolarů, by člověk řekl, že se Cramer bude opalovat někde v Karibiku se sklenicí daiquiri v ruce.
Místo toho vstává ve všední dny ve 3.45. Když si prohlédne on-line přehled zpráv, projde vzkazy a rychle pošle e-maily do televizní produkce, cvičí ve své domácí tělocvičně ve městě Summit v New Jersey až do půl šesté, kdy volá obchodníky a makléře a píše svůj první článek na internet. Později Cramer odveze autem svou mladší dceru Emmu do školy a vydá se na cestu na Wall Street, která mu zabere 75 minut. Až mu skončí pracovní den, obvykle kolem sedmé hodiny večer, jeho šofér bude mít najeto 75 kilometrů, Cramer bude mít naklepáno na klávesnici šest webových sloupků, odvysílaný rozhlasový pořad a hrtan unavený po natočení neskutečného večerního pořadu televizní společnosti CNBC Mad Money (Drobné peníze), v němž odpovídá na dotazy diváků.
Při zběžném pohledu nic z toho nedává valný smysl. Na americkém trhu panuje nedůvěra a hrozí, že letos to bude od roku 2000 již čtvrtá ztrátová sezona, a nemovitosti jsou pořád oblíbeným tématem na koktejlových sešlostech. Cenné papíry proto nepředstavují právě rostoucí odvětví. (Cramer obchoduje s cennými papíry pro jeden charitativní trust. Sám už žádné nevlastní, kromě vlastního podílu 15,4 procenta ve společnosti TheStreet.com, kterou spoluzaložil a jež má hodnotu zhruba patnáct milionů dolarů.)
Proč je tedy Cramer tak aktivní? Cítí obrovské informační vakuum. „Člověk prostě nemůže mít ke všemu neutrální postoj,“ uvádí, „jinak by se musel nechat vyšetřit.“ Vidí, že se žalostně málo lidí věnuje nestydatému a agresivnímu obchodování s cennými papíry, které je prošpikované bombastickými hláškami typu „Připravte se na tanec!“ a „Pádla do rukou!“, a provozuje showmanství, díky němuž se Mad Money staly kultovním pořadem, který každý večer sleduje 384 tisíc diváků.
Zvířecí zvuky a létající židle na obrazovce nevyvádějí Cramerovy věrné stoupence z konceptu. „Pro mě za mě, mohl by být převlečen za klauna,“ říká Philip Mason, student práv a autorizovaný účetní revizor z Houstonu, který je nadšeným divákem Cramerova pořadu, a dodává, „vynikajícím způsobem zkoumá cenné papíry a dává mi náměty, když se mně samotnému moc nedaří.“

Odejít s plnými kapsami.

Pro Cramera je současné dění na hony vzdáleno době, kdy měl hedgeový fond. „Když jsem si vzal vaše peníze,“ vzpomíná, „vlastnili jste mě. Bez ohledu na třináctý dodatek americké ústavy o zrušení otroctví. Chtěl jsem zbohatnout – to byl můj závazek.“ Vyčerpaný Cramer vybral hotovost ze svého fondu koncem roku 2000, v němž jeho fond přetrumfl akciový index Standard & Poor's 500 o 38 procentních bodů.
Přestože mu jeho staří kamarádi ze studentských novin Harvard Crimson pomohli v roce 1979, kdy spával na podlaze v bytě své sestry v Greenwich Village, získat místo v časopise The American Lawyer (Americký právník), Cramer nakonec podlehl naléhání svého otce, aby se přihlásil na práva. „Myslel jsem, že bych se možná mohl stát prokurátorem,“ vzpomíná a krčí rameny.
V roce 1981 začal Cramer studovat práva na Harvardu. Tam se znovu oživil jeho dlouho dřímající zájem o cenné papíry. Jako dítě ve Filadelfii se učíval nazpaměť dálnopisné symboly z obchodních stránek, které rozkládal po podlaze celého obývacího pokoje a spravoval fiktivní portfolio. Když studoval práva, začal fušovat do neznámých cenných papírů, jako Standard Press Steel, American Agronomics a Bobbie Brooks. „Vydělávala jen ropa,“ uvádí Cramer. Přesto se domníval, že trh čeká velké zotavení, a plně využil studentských půjček, aby získal peníze na investice.
Zároveň s tím, jak narůstal Cramerův makléřský účet, zvyšovala se i jeho posedlost trhem. Každou neděli večer nechával na svém telefonním záznamníku tipy na akcie. Vzpomíná, že to vypadalo asi takhle: „Nazdar, tady je Jim Cramer. Právě teď nejsem doma. Podívejte se na akcie PEOPLExpressu, má dobrý obchodní model…“ Cramer využil své proslulosti a tři roky pracoval u firmy Goldman jako makléř ultrabohatých investorů. Pak strávil téměř čtrnáct let ve svém hedgeovém fondu, který otevřel v roce 1987 a kde si běžně vydělával přes deset milionů dolarů ročně.
Vraťme se do roku 2005. Je 10.50. Cramer se podívá na hodinky, vyskočí ze židle a už je v půli cesty ke dveřím. „Produkční mě zabije,“ naříká, „pumpy! Musíme o nich zjistit, co se dá. Dávejte mi náměty!“ volá naposledy na svůj mozkový trust a cestou k východu si navléká sako.
Při jízdě na sever podél řeky East River neztrácí Jim Cramer čas. „Jen si projdu několik e-mailů,“ tvrdí a vytahuje přitom štosy průzkumů a uklízí noviny, časopisy a telegramy rozházené po jeho mobilní pracovně. Jakmile rádiová karta zachytí signál, na monitoru mu naskočí zprávy od jeho mozkového trustu o několika investičních námětech: Baxter, Occidental Petroleum, Afrika. Ano, Afrika. Protože je otrávený z rozpočtového deficitu USA a z toho, co považuje za neústupnost šéfa Fedu Alana Greenspana, pokud jde o zvýšení úrokových sazeb, Cramer se zaměřuje na Afriku a hledá tam velké příležitosti. Po letech, kdy u společnosti Goldman a ve firmě Cramer Berkowitz dělal z bohatých lidí ještě bohatší, nyní chce pomáhat drobným investorům. „Snažím se lidem ukázat, co bych udělal, kdybych se věnoval své staré profesi,“ objasňuje. Přitom je už v polovině svého aktuálního on-line sloupku: „Chci vás udržet ve hře, chci, abyste se nenechali odradit.“
Cramerovy průniky do tipování akcií přes televizi a tisk se však podepsaly na jeho pověsti. V roce 1995 na něho zaměřila pozornost burzovní komise SEC, protože neoznámil, že jeho fond vlastní tři druhy akcií, které doporučil ve sloupku jednoho časopisu.
Vydělává tedy Jim Cramer opravdu lidem peníze? Když si poslechnete jeho četné kritiky, rozhodně to tak nevypadá. Alan Abelson, dlouholetý sloupkař finančního týdeníku Barron's, prohlašuje, že Cramerova někdejší skupina šesti „super“ cenných papírů připomíná jeho deset vybraných tipů z roku 2000, které nakonec splaskly v průměru o 90 procent. „Z dnešního pohledu,“ dodává Abelson, „by se deset nejlepších doporučení pana Cramera z února 2000 vzhledem k jejich smutnému osudu a k tomu, že značný počet z nich už není mezi námi, dalo označit spíše než za ,vítěze v Novém světě’ jako ,vítězové na onom světě’.“ Avšak Cramerovi nadšení obdivovatelé na něho nedají dopustit. Sedmadvacetiletý newyorský policista Damon Plonczynski říká, že když se před pěti měsíci rozhodl, že se naučí investovat, začal se dívat na CNBC. „První, co jsem zapnul, byl Jim Cramer,“ vzpomíná, „a hned mě přitáhl k cenným papírům. Motivuje člověka k tomu, aby se sám připravoval.“ Plonczynski lituje, že se nedržel Cramerových doporučení týkajících se cenných papírů z oblasti vnitrostátní bezpečnosti a zemního plynu. „Dal bych si pár facek,“ přiznává se.
Na druhé straně spektra hodnocení stojí Douglas A. Kass, prezident hedgeového fondu Sea Breeze Partners Management a občasný host v pořadu Mad Money. „Je více tržních subjektů, na něž máme různé názory, než těch, na které máme stejný názor,“ uvádí Kass, „ale obvykle se jeden od druhého učíme.“ Kass tvrdí, že ho Cramer přesvědčil, aby kryl krátkou pozici své firmy ve vztahu k akciím společnosti Time Warner na jaře 2003, kdy se jedna akcie obchodovala za dvanáct dolarů. Od té doby se cena těchto akcií zvedla o padesát procent.

Cramerův efekt.

Necháme-li svědectví stranou, Cramerův seznam týdenních tipů z pořadu Mad Money si podle výpočtů BusinessWeeku od března, kdy se pořad začal vysílat, polepšil po třech měsících o 7,1 procenta. To je téměř trojnásobek přírůstku indexu S&P, který činil 2,5 procenta, a sedmkrát více než skrovných 0,9 procenta, o něž si polepšil index Dow Jones. Koncem prvního dne obchodování poté, co Cramer prozradí své vybrané tipy, obvykle v pondělí, mají v průměru o 2,2 procenta vyšší hodnotu, kdežto v indexech S&P a Dow Jones jsou o 0,1 procenta níže. Ode dne, kdy je vybral do pořadu, do 18. října patří mezi významné vítěze společnost Google, jejíž akcie prudce stouply o 35,7 procenta od konce dubna, kdy je Cramer doporučil, a cena akcií firmy Apple Computer se zvedla od 11. dubna o 24,5 procenta.
„To nemá nic společného s tím, zda má pravdu, nebo zda se mýlí,“ tvrdí newyorský generální prokurátor Eliot Spitzer, Cramerův přítel z dob studií práv na Harvardu. „Jde o to, zda věří tomu, co říká. Je to chlapík, který má skutečně trh rád. Nikomu z lidí, které znám, nezáleží náležitém fungování trhu tak jako jemu.“ Jak cenné jsou ale tipy Jima Cramera, které se prozradí po zavření trhů a výrazně si polepší předtím, než je průměrní investoři mohou koupit následujícího rána? Vezměme si Conexant Systems, padlého anděla mezi výrobci polovodičů, s jehož akciemi se kdysi obchodovalo za cenu 30 dolarů za kus. Dne 19. září ho Cramer označil za tip týdne, když skončil na hodnotě 1,63 dolaru. Příštího dne se s ním začalo obchodovat za 1,94 a dostal se až na dva dolary, což je skok o 23 procent. Obchodovalo se přitom s 82 miliony akcí – tedy devítinásobkem denního průměru.
Profesionálové „Cramerův efekt“ pozorně sledují. „Hýbe trhem,“ konstatuje Gregg Goldstein, analytik jednoho manhattanského hedgeového fondu, který začal pořad Mad Money pozorněji sledovat, když jeden vlivný brazilský odborník věnoval Cramerově televizní analýze latinskoamerických společností celou studii. „Skutečně proniká do všech oblastí – mezi mé přátele, spolupracovníky, klienty. Všichni vědí, kdo je a co říká,“ uvedl v ní.
Pořad Mad Money, který se vysílá v 18 a 21 hodin a o půlnoci na obou pobřežích USA, nebyl pro CNBC tak riskantní, jak by se mohlo zdát. V prvním vysílacím čase, v 18 hodin, se na Cramera dívá v průměru 184 tisíc lidí, o 86 procent více než na pořad Bullseye, který nahradil v březnu. Celkový počet Cramerových diváků vzrostl z 338 tisíc v květnu na 384 tisíc v říjnu.
Ještě není poledne a Cramer zavaluje houf analytiků a novinářů nepřerušeným tokem myšlenek a úvah. „Líbí se vám akcie Baxteru?“ ječí do mikrofonu na jednoho analytika. „Co finanční společnosti?“ „Chci, aby se víc prozkoumala společnost Miller Petroleum. Chci to tady zaplavit vším, co o téhle společnosti není pravda. Peru je opravdu příští Chile.“ Brzy nato Cramer pochoduje v plandavých kalhotách vestibulem. Protože do začátku natáčení pořadu Mad Money zbývá 75 minut, je čas jít do maskérny. Při nanášení pudru pod oči mžourá. V krejzlíku z papírových ručníků trčících mu z límce vypadá jako cirkusový klaun. „Jsem rád, že jsem předpověď Comcastu skončil se ziskem,“ říká, zatímco pásek s předpovědí běží nahoře na televizní obrazovce. Jako obvykle – což potvrzuje pohled rozzlobené maskérky – Cramer nezavře ústa. „Refco byla falešná stopa,“ brblá,. „to není na dlouhodobou investici.“
I když jeho pracovní den už má třináct hodin, zdá se, že Cramer pracuje stejně neúmorně jako v dobách své hrůzovlády ve firmě Cramer Berkowitz, kde často házel po spolupracovnících láhve s vodou a rozbíjel klávesnice. Svému partnerovi Jeffu Berkowitzovi dokonce řekl, že nemá co pohledávat na školní hře své dcery, když se Intel chystá oznámit své výsledky.
Nadýchne se a vykládá o dopadu své posedlosti na svou rodinu. Po katastrofálním roce 1998, kdy se firma Cramer Berkowitz téměř potopila, fond získal pro klienty čistý zisk 47 procent v roce 1999 a 28 procent o rok později. „Dobýval jsem trh, když se všem ostatním vedlo zle, a přece jsem byl zkroušený víc než dřív,“ vzpomíná. Jeho starší dcera mu nechtěla být nablízku, protože mu měla za zlé, že je pořád přivázaný telefonem ke svým investorům. „Udělal jsem jen to, že jsem jí řekl: Buď zticha. Nech tatínka na pokoji. Tatínek musí obchodovat.“ V roce 2000 dala Cramerova manželka Karen svému muži ultimátum: buď zpomalí, nebo bude mezi nimi konec. Byla partnerkou v jeho hedgeovém fondu. On ji pořád láskyplně nazývá svou „obchodní bohyní“ za to, že jej přesvědčila, aby prodával před propadem v roce 1987 a nakupoval při panice v říjnu 1998. (Pro tento článek se odmítla vyjádřit.)
K obratu došlo těsně před Dnem díkůvzdání v roce 2000, když Cramer cestoval se svým otcem do Las Vegas. Poté, co si celé hodiny Cramer svého otce nevšímal, protože volal pokyny do svého fondu, najednou se k němu otočil a oznámil mu, že už mohou jít na večeři. Jeho otec vybuchl. „,Je ti šestačtyřicet a děláš tohle?'“ vypráví Cramer, „nestaráš se o nic než o fond. Jak můžeš být takový ubožák?“ Cramer tvrdí, že ho tato příhoda donutila přehodnotit život. Později se nechyl vyplatit z fondu a předal plnou kontrolu Jeffu Berkowitzovi. „Snadno nabyl, snadno pozbyl,“ říká Cramer a tleskne. V současnosti je jeho hlavní prioritou, aby odvezl ráno dceru do školy. „Nikdy nevynechám,“ ujišťuje, „to přísně dodržuji.“ O víkendech se Cramer stará o velká rajčata a čili papričky ve své zahradě a miluje noční výpravy na okouny, když je na svém venkovském sídle.
Avšak v téhle chvíli je ve studiu potřeba Jim Cramer v podobě šílence posedlého cennými papíry. Produkční Krakower přechází sem tam a cpe se praženou kukuřicí. Cramer usrkává čaj. Štáb dává dohromady to, co zbylo ze židle, kterou rozmlátil předcházejícího večera. Jedna její noha rozbila skleněnou tabuli na stěně studia.

Na plný pecky.

Začíná odpočítávání před začátkem pořadu. Kamery běží. Cramer stiskne tlačítko a shora zařve strašidelný hlas „dům bolesti!“ jako narážka kameramanům, aby běželi doprava. Z Cramerovy konzoly se zvukovými efekty jak z kresleného filmu zazní řev býka. „Tak, domácí hráči, dávejte pozor: takhle vypadá samotné dno!“ huláká do megafonu. „Začněte nakupovat, protože cenné papíry půjdou nahoru!“ radí a dodává, „Fed už skoro skončil svou práci a zabil ekonomiku! A Greenspan se těší, jak si brzo odpočine v domově důchodců.“
Cramer vysvětluje, že vhledem k tomu, že poměr mezi obyčejnými investory a profesionály, kteří prodali cenné papíry nakrátko – což je jeden z jeho oblíbených odstrašujících ukazatelů, dosáhl pětiletého maxima, čas je zralý k nakupování. Aby to vyjádřil názorně, pouští své efekty na plné pecky – od palby ze samopalu přes padající bowlingové kuželky až do štěkající psy a k tomu hrůzný klip s mužem který se řevem letí ze skleněné budovy.
Po reklamní přestávce se divákům, kteří vydrželi na telefonu zhruba hodinu, konečně podaří si s Cramerem popovídat. „Spojíme se teď s Ashley z Georgie,“ oznámí Cramer. „Přeju ti šťastnou ruku, Jime,“ zazní z telefonu, „hodně jsem investovala do ropy a v posledních deseti dnech to bylo moc špatné. Lámu si hlavu: dostaneme zase na frak?“ Cramer signalizuje beze slov vzestupnou tendenci akcií tím, že stiskne tlačítko s pokynem k nakládání kamionu. Stěnu zasáhne další židle, když Cramer postupně odpoví na 25 telefonátů při své bleskové partii, při níž diváci mají několik sekund na to, aby se zeptali na jeho názor na cenné papíry. „Investovat do Citibank je jako investovat do hodiny etiky v nedělní škole!“ sděluje jednomu divákovi. „Schwab!“ Čtyřikrát uhodí pěstí do tlačítka s nápisem Kupovat. „Vyjadřuji se jasně?“
Pořad končí v klidnějším tónu, když je na 105 sekund na horkém křesle po telefonu generální ředitel společnosti I-Flow. „Pane,“ ptá se Cramer, „máte šanci získat tržní podíl po zabavení výrobků Baxteru? Cožpak neprodáváte výrobky v podobných situacích?“ Ředitel zdrženlivě souhlasí a Cramer dává společnosti I-Flow polovičatou podporu: „Je to O. K., ale není to žádný hit.“ Přesto už na diskusních fórech na burze panuje rozruch. „Cramer se tvářil pozitivně na IFLO (sic), takže příští týden to možná bude mít jasně kladný dopad,“ uvádí jeden broker v 19.09. „Tyhle pumpy,“ mumlá si Cramer pro sebe a kroutí hlavou, když ochraptělý, brunátný a propocený odchází ze studia.

JAK NAKUPOVAT AKCIE PODLE CRAMERA Po 25 letech hraní na burze Cramer vytvořil 25 investičních pravidel, která by se měla dodržovat. Tady je jejich ukázka:
- Vlastněte jen ty nejlepší; nedržte příliš mnoho akcií.
- Nekupujte všechno najednou; hamižnost je hřích.
- Hotové peníze a vyčkávání jsou dobré alternativy.
- Nikdy nedotujte špatné cenné papíry dobrými.
- Není pravda všechno, co někdo řekne v televizi.
- Když vysoce postavení lidé odcházejí ze společnosti, něco není v pořádku.
- Vyhledávejte zhroucené akcie, ne zhroucené podniky.
- Býci a medvědi vydělávají peníze, prasata jdou na porážku.

IMPÉRIUM INVESTORA Cramer vytvořil multimediální koncern jednoho muže umožňující fanouškům téměř stálý kontakt.

• WEB: Zakladatel, komentátor a vlastník 15,4 procenta investiční webové stránky TheStreet.com. Počet návštěv měsíčně: 40 až 50 milionů.

• TELEVIZE: Uvádí pořad CNBC Mad Money (Drobné peníze). Počet diváků jednoho pořadu: 384 tisíc.

• ČASOPISY: Každý měsíc píše sloupek The Bottom Line (Poslední řádek) pro časopis New York. Náklad: 437 200 výtisků.

• ROZHLAS: Uvádí pořad Jim Cramer’s Real Money (Reálné peníze Jima Cramera), který celostátně vysílá WOR Radio Network. Počet posluchačů: 355 tisíc týdně.

• KNIHY: V dubnu vydal třetí knihu, která má stejný název jako jeho rozhlasový pořad. Předchozími tituly byly Confessions of a Street Addict (Zpovědi člověka závislého na Wall Street) a You Got Screwed! (Napálili vás!). Celkový počet zatím prodaných výtisků: 300 tisíc.

Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek

PŘEKLAD: Jiří Kasl