Silní jsou ještě silnější

Pozice upevnil ČEZ, Transgas, E.ON i výrobci tepla

Možná nikoli nejvýznamnější, ale určitě hodně důležitý. Takový byl letošní rok pro českou energetiku. Do historie se zapsal především megafúzí elektrárenské společnosti ČEZ s největšími odběrateli – distribučními firmami. O konkurentech ČEZ přesto nelze říci, že by se jejich pozice výrazně oslabila. Německý majitel Transgasu, firma RWE Gas, uplatnil tvrdou personální politiku. Německý E.ON, který ještě před rokem protestoval proti spojení firmy ČEZ s distribucí, plně ovládl dvě z osmi elektrárenských distribučních firem a o třetí usiluje. V teplárenství posílila zejména Dalkia Morava ze skupiny francouzské Veolie a fúzi svých čtyř firem připravovala také německá MVV Energie. Lidé z odvětví energetiky rozhodně v uplynulém roce nezaháleli. Vláda jim totiž připravila diskusi nad novou energetickou politikou. Výsledkem je patový stav, na politice se totiž zatím neshodla ani dvě klíčová ministerstva: průmyslu a životního prostředí.
Energetiku během roku poznamenalo také šturmování před blížícím se vstupem do Evropské unie. Vláda i Parlament narychlo schválily několik požadovaných zákonů. Jeden z nejkontroverznějších – zákon o obnovitelných zdrojích (viz strana 66) - se přitom začal projednávat až před koncem roku.
Politici zaspali i jinde. Zavedení spotřebních daní z elektřiny, plynu a tepla, které měly tyto energie prodražit už od května příštího roku, odvrátili až tento měsíc. Evropská unie nakonec od svého požadavku ustoupila a povolila Česku odklad do roku 2008.

Elektroenergetika: Příběh šéfa

Na druhou polovinu letošního roku zřejmě nebude v dobrém vzpomínat bývalý šéf elektrárenské společnosti ČEZ Jaroslav Míl. Přestože byl v čele firmy úspěšný a ještě o prázdninách se zdálo, že je jedním z nejvlivnějších manažerů v zemi, zástupci státu ho na podzim odvolali. Míl skončil v říjnu, ale mraky se začaly stahovat už dříve. Lidé z představenstva firmy ČEZ dostali počátkem září obsílku s obviněním z porušování závazných pravidel hospodářského styku. Mílovi, Josefu Sedlákovi, Františku Hezoučkému a Pavlu Hejkalovi ji předala policie. Trestného činu se měli dopustit na zasedání představenstva v září 2000, kdy jednomyslně rozhodli o výstavbě nové centrály v Praze-Michli. Policie tvrdí, že uvedení pánové porušili zákon hlavně tím, že si energetická společnost s jejich souhlasem pořídila novou budovu bez výběrového řízení. Zástupci státu zdůvodnili Mílovo odvolání váznoucí komunikací a rozdíly v názorech na strategické řízení polostátní společnosti. Je ale veřejným tajemstvím, že jim nešla pod nos přihláška firmy ČEZ do privatizace Severočeských dolů a Sokolovské uhelné. Míl na ní trval, přestože vládní instituce daly podmínkami tendru už předem najevo, že elektrárenskou firmu v dolech nechtějí. „Rozhněval si tak některé vlivné lidi,“ zhodnotil pro týdeník EURO nejmenovaný státní úředník. Od Míla se navíc odvrátil i jeho poslední zastánce – ministr vnitra Stanislav Gross. Ten se údajně zastával šéfa ČEZ do doby, než jej policisté přesvědčili o tom, že se Míl může kvůli výstavbě nové centrály dostat až k soudu.

Expanze pokračuje.

I největší kritici odvolaného generálního ředitele přiznávají, že Míl během svého působení vytvořil z ČEZ jednu z nejvýznamnějších energetických společností regionu střední a východní Evropy. Právě on přišel za dřívějším ministrem průmyslu a obchodu Miroslavem Grégrem s odvážným plánem na sloučení ČEZ s regionálními distributory. Později se mu podařilo přesvědčit akcionáře, aby vedle energetické fůze posvětili i razantní expanzi elektrárenské společnosti. Rozšířený a posílený ČEZ se tak dnes uchází o Slovenské elektrárne a je připraven vstoupit do privatizace energetických firem v Bulharsku.
Pokračují i další plány. Hnědouhelné elektrárny na severu Čech, vlastněné ČEZ již dosluhují a bude potřeba postavit nové. Elektrárenská firma oznámila, že v nejbližších letech utratí za výstavbu moderních zdrojů kolem 150 miliard korun. Stavět by ovšem chtěli i konkurenti: majitel Mostecké uhelné společnosti Appian Group a česko-slovenská investiční skupina Penta. Zatímco Appian již hovoří o 600megawattové elektrárně za třicet miliard korun, Penta dosud tak konkrétní nebyla. S plány na výstavbu nových elektráren se netají ani E. ON. Šéfové firmy dokonce tvrdí, že jsou ochotni budovat nové zdroje společně s ČEZ.
Jaroslava Míla po odchodu provizorně nahradil jeho blízký spolupracovník, ředitel pro strategii a rozvoj ČEZ, Petr Vobořil. Nový šéf přijde až v příštím roce, po výběrovém řízení. Zatím se proto pouze spekuluje o kandidátech, nejčastěji o Martinu Romanovi z plzeňské Škody Holding, Vladimíru Bailovi z Vítkovice Steel nebo o dřívější generální ředitelce Transgasu Aleně Vitáskové.

Historická megafúze.

Dubnové propojení největšího výrobce elektřiny s celou distribucí bylo skutečně impozantní. ČEZ od státu získal akcie všech distribučních společností, ale antimonopolní úřad mu uložil, že si může ponechat jen polovinu z nich. V červenci prodal německé firmě E.ON podíly v Jihomoravské a Jihočeské energetice a kupce stále hledá pro minoritní podíl v Pražské energetice. Ve hře je také majorita v severních Čechách.
ČEZ má státu za podíly v distribučních firmách zaplatit dohromady dvaatřicet miliard korun. Celkem však dá za posílení pozice na elektrárenském trhu mnohem méně. Součástí transakce byl přesun akcií společnosti ČEPS, která obhospodařuje páteřní přenosovou soustavu. ČEZ při ní pustil dvoutřetinový podíl a dostal za něj patnáct miliard.
Akcionáři polostátní firmy ČEZ jsou spokojení – fúze zhodnotila jejich majetek a se zajištěným odbytem elektřiny se mohou těšit i na tučné dividendy. Chystané sloučení přesto mělo řadu kritiků, kteří argumentovali narušením rodícího se konkurenčního prostředí. Otevřeně proti němu vystupoval Tomáš Hüner, šéf jedné z připojovaných distribučních společností - Severomoravské energetiky. Zástupci státu ho odvolali v únoru letošního roku.
Energetickou fúzi kritizoval i největší tuzemský konkurent ČEZ – německý gigant E .ON. Společnost, která ovládla Jihočeskou a Jihomoravskou energetiku, měla zájem i o další distributory. Spojení ČEZ s regionálními energetikami tento plán výrazně narušilo, avšak německý investor přesto nepřišel zkrátka. ČEZ na něj převedl své menšinové podíly v Jihomoravské a Jihočeské energetice a výměnou za tyto akcie získal původní rovněž minoritní podíly firmy E.ON v Západočeské a Východočeské energetice.

Vítězové a poražení.

Elegantní řešení nevznikalo snadno. Šéfové tuzemské pobočky E.ON podmínili výměnu akcií tím, že jim ČEZ později prodá ještě jednu distribuční společnost. Konkrétně majoritní podíl, jehož se má ČEZ z rozhodnutí antimonopolního úřadu zbavit. ČEZ odmítal a zdálo se, že z dohody nakonec sejde. Jaroslav Míl, kterému se tehdy ještě dařilo vše, na co sáhl, zvedl telefon a zavolal do německé centrály koncernu E.ON. Vzápětí nato přišel pokyn z Mnichova a čeští zástupci firmy, ač neradi, museli kapitulovat.
ČEZ má dosud pět distribučních firem, i když již v létě oznámil, že požadavku antimonopolního úřadu vyhoví a na prodej bude nejspíš Severočeská energetika. Dnes věří, že ji uhájí a zůstane mu pět rozvodných společností. Má s nimi velké plány - chce je sloučit do jediného celku. Šéfové ČEZ si spočítali, že pokud se jim to podaří, mohou ušetřit na nákladech jednu až dvě miliardy korun ročně. Plánovaná úspora nákladů má ale také druhou stránku. V nejbližších dvou letech přijde ve firmách regionálních distributorů o místo až 600 zaměstnanců. Propouštění se dotkne zejména pracovníků, kteří se starají o údržbu a rozvoj elektrických sítí.

Plynárenství: Ticho před bouří.

Jestliže elekroenergetika letos zahltila média přílivem nových zpráv, v plynárenství jako by se nic nedělo. Jedinou mediální senzací bylo dubnové odvolání generální ředitelky Transgasu Aleny Vitáskové. Německý RWE Gas, který loni získal s Transgasem podíly ve všech plynárenských distribučních firmách, převzal vedení a vystřídal řadu Čechů i na pozicích středního managementu. Zástupce koncernu RWE pro Českou republiku Vladimír Wurm považuje takové změny za přirozené. „Transgas se připravuje na otevření plynárenského trhu a je pochopitelné, že klíčová místa obsazuje lidmi, kteří už mají s tržním prostředím zkušenosti,“ uvedl pro týdeník EURO.
O přípravách na otevírání trhu hovoří také Jiří Gavor, plynárenský konzultant z poradenské firmy ENA: „Z vnějšího pohledu se může zdát, že to byl rok bez dramatických změn, ale ve skutečnosti byl rokem intenzivní práce.“ V jeho průběhu Česká republika dokonce na popud Evropské unie zvažovala možnost, že by do dosud monopolního prostředí pustila konkurenci už v polovině příštího roku. Dnes je jasné, že to nezvládne. „Příprava a schvalování legislativy si ještě vyžádá spoustu času,“ vysvětluje Gavor. Velcí průmysloví odběratelé si zřejmě budou moci své dodavatele plynu vybírat až od roku 2005 a ostatní zákazníci včetně domácností od roku 2007.

Teplo: Štěpky, bioplyn, chlazení

Značně roztříštěné teplárenství, jež se už na počátku devadesátých let rozdrobilo na desítky lokálních firem, letos pokračovalo v procesu fúzí. Dalkia Morava ze skupiny Veolia, která dosud zásobovala teplem například Olomouc či Přerov, je od února také v Ostravě. Proces slučování pokračoval i pod hlavičkou německé MVV Energie, dokončení fúze tepláren z Brna, Opavy a Studénky však zatím uvázlo na soudních sporech.
Výrobci tepla letos poprvé zkoušeli netradiční zdroje a pokusně spalovali například štěpky, bioplyn nebo slunečnicová semínka. Některé teplárny začaly poskytovat novou službu -chlazení. Plzeňská teplárenská například chladí provozy Plzeňského Prazdroje, Pražská teplárenská zase Veletržní palác.