Dnes známe mnoho volebních systémů, od plně většinových po zcela proporční, a je viditelné, že každý má své plusy a minusy. Vždy však platí, že pro každou zemi je dobré mít stabilní vládu s vysokou mírou odpovědnosti za své konání, aby jí mohl být vystavován za její vládnutí u dalších voleb účet. Nás systém je hodně proporční a generuje pestrobarevné vládní koalice, které řeší jednu vládní krizi za druhou a jednotlivé strany si různě přivlastňují úspěchy a na druhé hází neúspěchy vládnutí. Takže nic moc.
Považujete zvýhodnění úspěšných stran v Českém volebním systému za správné?
Bylo by tak u nás z hlediska fungování demokracie vhodné spíše posílit bonifikaci vítěze voleb, než ji oslabovat a posilovat malé partaje a drobit Sněmovnu v co nejméně funkční těleso. V době tisíckrát ostrakizované opoziční dohody se o to pokusili ruku v ruce Václav Klaus a Miloš Zeman, což tehdy neprošlo u Ústavního soudu a neprošlo by to s vysokou pravděpodobností ani dnes.
Postupovat opačně je však holý nesmysl. Mimochodem jediná významnější země, v níž mizerně prosperují populistické partaje z pravého i levého okraje politiky a různí exoti, je Británie s jednokolovým většinovým systémem.
Malé partaje by se měly spíše snažit najít cestu, jak oslovit dvacet a více procent voličů než na protibabišovské vlně zkoušet vytřískat něco, co je krátkodobě výhodně pro ně, ale této zemi to fakt nepomůže.
Čtěte další texty Pavla Párala
