Jeden z nejvýraznějších autorů sci-fi literatury dvacátého století Clifford D. Simak vydal v roce 1952 román s názvem Město. Popisuje v něm, jak lidstvo v roce 2200 vyřešilo problémy s výrobou a distribucí energie a přesunulo se z měst do malých samostatných venkovských sídel. V knize lidé žijí v souladu s přírodou, dnes bychom řekli, že se řídí pravidly udržitelného rozvoje. Možná by nám román mohl být inspirací, protože hledáním optimálního receptu, jak učinit venkov pro mladou generaci opět zajímavým a plnohodnotným místem pro život, se nyní zabývá celá Evropa.
Nejen zemědělství.
V klasickém pojetí fungoval venkov jako potravinářská základna společnosti s vysokým podílem lidské práce. Dnes se ale s výjimkou příměstských oblastí vylidňuje. Od roku 1990 se v Česku snížil počet pracovníků v zemědělství z půl miliónu na 140 tisíc. Řada z nich nemá plnohodnotné uplatnění, takže nezaměstnanost je na venkově vyšší než ve městech. Absolventi zemědělských škol se obtížně uplatňují na trhu práce. Obyvatelstvo venkova stárne, mladí odcházejí do města za prací a lepším vybavením.
Alternativní pracovní příležitosti na venkově prakticky nejsou. Současné mimoprodukční funkce zemědělství, především udržování krajiny, nemohou být postaveny na tržních mechanismech a zatěžují veřejné rozpočty. Nepotravinářská produkce, například výroba biopaliv, dosud nemá rozvinutý trh. Úloha zemědělství jako hlavního ekonomického faktoru stabilizace venkova se v celonárodním měřítku dále snižuje.
Aby nenastal kolaps celého venkova, musíme hledat a podporovat taková odvětví, v nichž lidé na venkově naleznou uplatnění. Jde o rozvoj drobného podnikání, řemeslné výroby, cestovního ruchu a oborů spojených s využitím nejnovějších komunikačních technologií. Zlepšovat kvalitu života na venkově lze i důsledným využitím přírodního a kulturního dědictví.
Peníze evropských fondů.
Jak se dostat z problému, který řeší celá Evropa? Jedině přílivem peněz, jež získáváme změnou Společné zemědělské politiky EU. Místo podpor produkce dostanou zemědělci podporu na podnikání, při kterém dodrží stanovené zásady. Výsledný efekt přinese zlepšení životního prostředí, stále bezpečnější potraviny a peníze pro programy rozvoje venkova.
Na fungování od roku 2007 se připravuje nový Program rozvoje venkova, financovaný z Evropského zemědělského fondu (EAFRD). Z peněz Evropské unie by v jeho rámci mělo být na sedmileté období uvolněno 350 až 400 miliard euro. To je obrovská výzva pro obce, mikroregiony a kraje, které mohou nabízené programy a peníze propojit se standardními systémy financování a svými rozvojovými plány. Vedle toho musí existovat nástroje národní politiky rozvoje venkova jako účelové programy státní pomoci pro vymezené oblasti.
Ministerstvo venkova.
Problém je, že venkov v podmínkách České republiky není kompetenčním zákonem výslovně svěřen žádnému resortu. Proto navrhuji, aby s účinností od roku 2006 byl kompetenční zákon změněn a rozvoj venkova byl přímo zahrnut pod ministerstvo zemědělství. Logické by bylo převést pod jednu „střechu“ regionální politiku a územní plánování z ministerstva pro místní rozvoj. Vždyť je nástrojem mimo jiné pro ochranu zemědělského půdního fondu, plánování krajiny a zalesňování. Sloučení by přineslo jak finanční úspory, tak zjednodušení byrokracie.
Ministerstvo zemědělství a venkova by mělo gesci za nový fond EAFRD (dosud nebyla stanovena) a odpovídalo by za komplexní rozvoj venkovského území ve všech jeho souvislostech. Nakonec už nyní zodpovídá ministerstvo zemědělství na základě usnesení vlády za využití veškerých prostředků úzce zemědělsky orientovaného fondu EAGGF, z něhož zmíněný fond EAFRD vychází.
S využitím peněz na rozvoj venkova máme velké zkušenosti a funkční zázemí. Spolupracujeme na podpoře venkovských obcí a mikroregionů z národního Programu obnovy venkova, využívali jsme program SAPARD na podporu venkovských mikroregionů. Dosavadní praxe svědčí o tom, že obce a mikroregiony jsou ke spolupráci se zemědělci velmi vstřícné.
Bylo by vhodné, kdybychom při přípravě a modelování podpor venkovu projevili alespoň z části takovou předvídavost, jako ukázal v roce 1952 Clifford D. Simak.
