Doprava
Šimonovský má pravdu. Život je na prvním místě a pár usoplených stížností od řidičů na nesmyslnost novely zákona o silničním provozu na tom nic nezmění. Však ono je to přejde. Komunisté se vypořádali s nezaměstnaností, Šimonovský zamezí dopravním nehodám.
Je to okamžitý úspěch. Během letošního července zemřelo při nehodách 63 lidí, o sedm méně než v roce 1988, což je druhý nejlepší rok za bůhvíjak dlouhou dobu. Ničím jiným než novelou zákona to být nemůže, viďte. Přestože existuje něco jako Gaussova křivka a přestože k těm „pouhým“ sedmdesáti mrtvým se před osmnácti lety dospělo také. A nebylo hned potřeba každého, kdo jede stosedmdesátkou, označovat za vraha (pochopitelně kromě ministra Bublana, ten může). A každý, kdo spadl z kola, nemusel Šimonovskému platit desetitisíce. To tenkrát byla chyba, inu, neschopní komunisté.
Šimonovský má pravdu. Buzerace musí být a Německo s neomezenou rychlostí na dálnicích není argument. A to i když podobné sklony mají také v Rakousku, kde na dvanáctikilometrovém úseku dálnice A10 mezi Spittalem a Paternionem po dva měsíce povolili vyšší rychlost 160 kilometrů v hodině. Jenže to jsou jen úlety. Přece nic neznamená, že se na tom rakouském úseku stalo nejméně nehod za deset let a plynulejší provoz znamenal nižší emise skleníkových plynů. Tomu se přece říká statistická chyba…
Proč by se to mělo zkoušet obráceně? Proč se místo pruzení občanů nepokusit přijít na skutečné příčiny kolabující dopravy a dopravních nehod? Na to je škoda času. Zvláště v zemi, kde si člověk může koupit řidičák za pár tisícovek bez jakýchkoliv zkoušek. Kdepak, nejlepší je represe.
Šimonovský má prostě Pravdu. Z toho důvodu by možná nebylo hloupé aplikovat podobný přístup i jinde. Když se tak vyplácí šikanující fízlování nad občany, s politiky to přece musí fungovat neméně dobře. Nejlepší by asi bylo přesunout poslaneckou sněmovnu a senát na strahovský stadion. Pod dohledem ozbrojených složek se jim jistě budou schvalovat zákony rychleji a kvalitněji.
