Chybějící zeď a nová analýza působí rozruch
Po měsících všemožného vytáčení, proč nelze plně vyhovět rakouským požadavkům a řádně posoudit takzvanou nulovou variantu dostavby Temelína, náhle leží obsáhlá studie na stole. Ke všeobecnému překvapení ji na objednávku nevládní organizace V havarijní zóně JETE zpracoval jeden ze čtyř členů stálé vládní komise pro posuzování vlivů této elektrárny na životní prostředí profesor Josef Říha.
Říhova metoda multikriteriální analýzy, která zkoumala nejen ekologické a bezpečnostní, ale především ekonomické parametry i s jejich společenskými a sociálními dopady, dospěla přesně k tomu závěru, kterého se obratní vyjednávači na české straně nejvíc obávali: ze všech posuzovaných hledisek je nejvýhodnější takřka dokončenou Jadernou elektrárnu Temelín zastavit. Nepřipustit zahájení komerčního provozu a zařízení natrvalo zakonzervovat.
Sám Říha se ovšem domnívá, že zveřejnění této analýzy bude jen plácnutím do vody. Kdekdo se bude snažit zpochybnit správnost volby sedmi různých scénářů a devatenácti kritérií, na jejichž základě jsou tyto scénáře posuzovány. Jsou totiž zranitelnější než analýza samotná, protože je nevolil úředně uznávaný Říha, ale nevládní sdružení. Avšak právě zadání mohlo být předmětem širokých diskusí, kdyby se česká strana melkského procesu, který svými protesty koncem roku 2000 vyvolali Rakušané, nesnažila nulovou variantu všemožně retušovat. „Už jsme měli analýzu nulové varianty skoro hotovou, jako nadstandardní přístup oficiální české komise k rakouským požadavkům.U nás však nebyla odborná ani politická vůle se nulovou variantou zabývat. Na pokyn Státního úřadu pro jadernou bezpečnost jsme v komisi komplexní analýzu nulové varianty nahradili posouzením stavu, kdy reaktor bude muset být z nějakých provozních důvodů na delší čas odstaven,“ vzpomíná Říha.
Supertrubka místo zdi.
Temelín se stal jedním z nejcitlivějších bodů české zahraniční politiky. A kroky Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) ji ovlivňují více, než bychom kdy byli schopni domyslet. Předsedkyně SÚJB Dana Drábová s tímto efektem ovšem počítá: „Jsem si vědoma toho, že svými vyjádřeními někdy šlapu politikům do jejich narýsovaných kruhů,“ řekla novináři Marku Kerlesovi. A vysvětlila: „Pokud ale chci zůstat odborníkem, který si chce udržet pozici v odborných kruzích, tak nemohu postupovat jinak.“
Naposledy Dana Drábová rozšlapala politikům kruhy oznámením, že žádná zeď mezi potrubími s párou a vodou, kterou na základě německých bezpečnostních norem požadují Rakušané, se stavět nebude. Stalo se těsně poté, co v Rakousku byly vyhlášeny mimořádné volby. A Temelín byl znovu naservírovaným soustem pro volební kampaň. Týdeník EURO se Dany Drábové zeptal, zda na její vystoupení reagoval někdo z politiků. „U nás ne. A v Rakousku se daly očekávat. Trochu za to mohou i novináři - na třiceti řádcích se jim nepodařilo zdůraznit, že místo zdi nabízíme něco lepšího: monitorovací systém v kombinaci s použitými omezovači švihu,“ říká Drábová. Vysvětluje, že zeď by byla jen politickým gestem, které SÚJB nemůže investorovi, společnosti ČEZ, nařídit. A co kdyby se pro výstavbu zdi rozhodl sám ČEZ? „Vážně bychom zvažovali, jestli to nezakážeme. Zeď by mohla způsobit omezení bezpečnosti tím, že by znemožnila předepsané kontroly a údržbu zařízení, “ odpovídá Drábová.
O tom, že německé bezpečnostní normy jsou ze všech nejdokonalejší, v jaderné komunitě nikdo nepochybuje. Má snad něco SÚJB či Dana Drábová osobně proti zdem, které tyto normy nařizují? „Zdaleka ne! My bychom je taky požadovali, kdybychom schvalovali úplně novou výstavbu,“ vysvětluje Drábová. „V Temelíně však už musíme respektovat zvolené uspořádání. Proto tam chceme francouzskou supertrubku, čili potrubní monitorovací systém, který v každém okamžiku zaznamená, jak se zařízení chová. To není opatření proti gilotinovému přestřihnutí trubky, to je zařízení, které takovému přestřihnutí bude umět předcházet. Tím způsobem přeneseme vysokou bezpečnost z jaderného ostrova v kontejnmentu i do nejaderné části,“ vysvětluje předsedkyně SÚJB .
V kombinaci omezovačů švihu a monitoringu spatřuje SÚJB bezpečnější opatření než pevnou zeď mezi potrubími. A Drábová věří, že se jí o tom podaří přesvědčit rakouské experty, s nimiž se má sejít nad hodnocením plnění bruselského protokolu, tak misi Mezinárodního úřadu pro jadernou bezpečnost, která má přijet do Temelína v listopadu.
Ve veřejném mínění však chybějící zeď už nadělala svoje. Snaha ošidit posouzení nulové varianty se však na rozdíl od zdi bude vysvětlovat mnohem hůř.
Nula od nuly pojde.
„Vypracovávat posouzení vlivu na životní prostředí u již stojící stavby je velice nestandardní. My jsme přišli už do kontaminované elektrárny. Palivo bylo zavezeno a byl tu jaderný ostrov,“ vysvětluje další ze čtyř členů oficiální vládní komise Miroslav Martiš, aby mohl vynést zásadní argument: „V takovém stavu by bylo nesmyslné posuzovat rekultivaci na zelenou louku. Bourání by způsobilo víc škody než užitku. Proto jsme zvolili jedinou nulovou variantu a ne variantní řešení,“ obhajuje Martiš.
To, co komise předložila, však „jaderný“ poradce ministra životního prostředí Dalibor Stráský za posouzení nulové varianty nepovažuje. Dlouhodobá odstávka je vlastně jen jedním z provozních stavů a zdůvodnění, že nelze uvažovat o zakonzervování elektrárny, protože je dosud nedefinoval SÚJB, považuje Stráský za blábol poplatný grégrovské éře na ministerstvu průmyslu
Nicméně se zakonzervováním a nikoli s bouráním počítá studie zpracovaná Martišovým kolegou z komise Josefem Říhou. Zadavatelé z občanského sdružení V havarijní zóně JETE mu připravili sedm různorodých variant. Přitom obě pasivní varianty, které počítají s okamžitým zakonzervováním, skončily v Říhových propočtech na základě zvolených kriterií příznivěji než aktivní nulové varianty. Oč delší provoz braly varianty v úvahu, o to hůře v analýze dopadly.
Martiš by si ovšem nemohl vzít na svědomí zastavení stavby, v níž se prostavěné miliardy čím dál více blíží ke stovce. Ekonomové však znají pojem „utopené miliardy“. Jihočeský krajský zastupitel a představitel sdružení V havarijní zóně JETE Vladimír Halama s nimi nepočítá a uvádí propočet, že třicetiletý provoz elektrárny přinese další ztrátu 78 miliard.
„To, co se odráží v této multikriteriální analýze, jsou ekonomické problémy energetické politiky. My jsme však posuzovali vliv na životní prostředí jednoho projektu. Tato analýza nehodnotí ani environmentální, ani bezpečnostní kritéria,“ upozorňuje Martiš a domnívá se, že komisi v tomto ohledu nelze nic vyčítat.
Josef Říha však před časem prohlásil: „Nulová varianta v dokumentech melkského procesu je de facto variantou dočasného přerušení provozu, jenom jedna ze souboru posuzovaných reálných variant.“ A upozorňuje, že při posuzování variant na základě různých scénářů může být úloha silně kontroverzní, především vzhedem k ekonomickým, bezpečnostním a sociálním kritériím. S těmito kritérii však komise nepracovala. Multikriteriální analýzou nulové varianty Říha potřebu variantního řešení doložil.
Kde jsou souvislosti?
Závěr posouzení vlivů na životní prostředí zní velice pozitivně. Vládní komise říká, že vliv Temelínu na životní prostředí je „nízký, nevýrazný a přijatelný“. Nejlépe byl vyhodnocen vliv na hydrologii, nejhůře vliv na přírodu a krajinu. Vlivy na ovzduší a klima jsou mezi tím.
Multikriteriální analýza naproti tomu vychází k JETE skepticky. Její zpracovatel se však v závěru svého hodnocení dovolává, že dokončení rozhodovacího procesu musí být korigováno širšími celospolečenskými souvislostmi.
Kde je však ta autorita, která ony souvislosti dodá? Ve veřejném projednávání? Stavba obyčejného obchodního domu přiláká vždy více připomínek, než se zrodilo při schvalování dokumentu, vytvořeného vládou posvěcenou komisí, při grandiózně uspořádaných slyšeních ve třech zemích. Komisi dorazily jen čtyři písemné podněty z České republiky, čtyři z Rakouska a 322 převážně cyklostylovaných dopisů z Německa.
Miroslava Martiše mrzí, že ekologické organizace nevzaly práci jejich komise vážně. Vezme naopak komise vážně varování z analýzy, zpracované navíc jejím členem?
Při nedostatku připomínek trochu zaráží, že ani po roce nebyly v dokumentu opraveny hrubé věcné chyby, na něž upozornil Dalibor Stráský. Zabírají tři stránky, vyberme tři: Komise tvrdí, že do 100 kilometrů od Temelína není zdroj ionizujícího záření - přehlédla radioaktivní rybníčky v 15 km vzdálených Mydlovarech. Do dokumentu pronikly nesprávné, několikrát vyvrácené údaje o spotřebě elektřiny. A zcela mylně byly interpretovány závěry takzvané Mertlíkovy komise o Temelínu. Navíc bylo ve větě „Dostavba JETE není ekonomická a současně je nepotřebná“ poslední slovo nahrazeno třemi tečkami. Náhodou?
