PALUBNÍ DENÍK Na Úřadu vlády nastal tvrdý režim. Stojí za ním jeho vedoucí Radek Augustin, mimochodem lídr Strany Práv Občanů Zemanovci v Olomouckém kraji. Augustin odvolal bývalou zmocněnkyni pro lidská práva Moniku Šimůnkovou z funkce šéfy vládní sekce pro lidská práva mimo jiné proto, že nedodržovala pracovní dobu. A jak to šéf zjistil? Je to díky tomu, že prosadil na Úřadu vlády osazení píchaček. Pravda, jsou elektronické, ale jsou to píchačky – pro úředníky dosud nevídaná věc. I když si zapomenou tašku na parkovišti v autě, musejí se odepisovat a za chvíli zase zapisovat.
Pořádek musí být. Palubní deník s tímto postupem souhlasí a dává Úřadu vlády tip na věc, která už pár let skvěle funguje ve Spojených státech amerických. Jsou to píchačky v mobilním telefonu. Zaměstnavatel tak může díky GPS snadno sledovat, kde se jeho zaměstnanec nachází. Pokud je mimo lokalitu uvedenou jako jeho pracoviště, musí v aplikaci ihned uvést, z jakého důvodu se tak děje. Dobrým nápadem by byly také úřednické stejnokroje. Anebo cokoli, čím můžete podpořit vyhazov posledního člověka, který se ve vládě staral o takovou malichernost, jako jsou lidská práva.
TROCHU ŠTÁBNÍ KULTURY Pokus udělat ze státního svátku 28. října hold prvnímu přímo zvolenému prezidentovi Miloši Zemanovi příliš nevyšel. To bylo zjevné již v den uzávěrky tohoto vydání týdeníku Euro, tedy dva dny před konáním slavnosti s vyznamenáním zasloužilých osobností a státní recepcí. Jeho kádrování rektorů na principu „kdo nevyhoví, má smůlu“ vyvolalo v akademické obci další vzpouru, v pořadí již druhou po kauze profesora Martina C. Putny.
Ne že by se Zemanův předchůdce choval ke svým oponentům s nějakým zvláštním respektem, ale dostatečnou míru vychovanosti mu nelze upřít. Možná by současnému prezidentovi mohl někdo vysvětlit, že existuje jistý rozdíl mezi jezevcem z Vysočiny a hlavou státu, jehož občany jsou shodou okolností i ti, kteří ho fakt nemusejí.
JAK UTAJIT INTELIGENCI Nový ředitel Dopravního podniku hlavního města Prahy (DPP) Jaroslav Ďuriš se pomalu zabydluje ve své funkci. Vzhledem k nedávné minulosti firmy se nabízí otázka, jak dlouho v křesle, kde se rozhoduje o lukrativních zakázkách, vydrží. Znalci poměrů v DPP mají jasno: „Do první chytré věty.“
