Potkáte nebezpečné murény, ale i rybky, které vám vyčistí zuby Nezasvěcení považují potápění za velmi riskantní sport. Kdo ale respektuje jeho zásady, zůstane živ a zdráv. A uvidí věci, o kterých se mu ani nesnilo. Přístrojové potápění se stává pomalu stejně masovým sportem jako halový fotbálek.
Potkáte nebezpečné murény, ale i rybky, které vám vyčistí zuby
Nezasvěcení považují potápění za velmi riskantní sport. Kdo ale respektuje jeho zásady, zůstane živ a zdráv. A uvidí věci, o kterých se mu ani nesnilo.
Přístrojové potápění se stává pomalu stejně masovým sportem jako halový fotbálek. Jenomže tam, kde nestačí nazout kecky a přetáhnout vytahané triko přes hlavu, kde je náhle pro panikáře v sázce život, kde o zdraví rozhoduje najednou drahý komplet techniky z vlastnoručně sestavených dílů, tam i rekreační potápění získává příchuť nebezpečného dobrodružství. A ještě když se začnou v duchu bilancovat zprávy třeba od Jadranu, kde každoročně zemře několik českých potápěčů. Jenomže právě přístrojové potápění činí dostupným to, co jsme dosud byli zvyklí vídat tak leda v dokumentárních snímcích francouzských oceánografů.
Trnitá cesta k moři
Imre se stejně jako osm lidí, kteří teprve včera na Sinaj přiletěli z Evropy, natřásá a kodrcá na terénní Toyotě. Jede se podél pobřeží, silnice skončila už dávno. Všude jen rozježděné stopy v tmavším písku, občas to víc drncne přes výběžek korálu. Na dvou autech jedou lidé, menší náklaďáček veze potápěčskou výbavu. Cílem je jedna z nejznámějších potápěčských lokalit na jihu sinajského poloostrova - Ras Mohammad. S očividnou úlevou slézají potápěči z džípů. Třaslavé jízdy bylo i pro milovníky „tvrdé“ turistiky dost. Ihned se všichni dávají do skládání výstroje, tlakových lahví. Když mají všichni dýchací automatiky, vztlakové vesty i vzduchové lahve sestavené a překontrolované, spustí Imre: „Poďme, urobíme brífing, igen?“ Imre je Maďar, mluví ovšem slovensky a anglicky a dnes povede pod vodu jihosinajské podmořské rezervace Čechy. Krátce mluví o programu zhruba padesátiminutového ponoru, důrazně opakuje zásady bezpečnosti, prstem označí dvou nebo tříčlenné týmy, jejichž členové se od sebe dole nehnou. Všímá si toho, že někteří potápěči začínají být trochu nervózní - mluvilo se i o proudech, dekompresi a žralocích - a tak zavelí: „Do gumy!“ S odlehčeným úsměvem se potápěči začínají soukat do neoprénových obleků.
Tuňáci, sasanky a ropušnice
Jakmile se poprvé od plicní automatiky po ponoření rozeběhnou bubliny právě vydechovaného vzduchu k hladině a zalehnou uši, rozeběhne se rázem osmero stopek. Každý potápěč měří čas strávený pod vodou. Zatím má ale každý 200 barů vzduchu. Kolem se začínají míhat hejna korálových ryb, párek jehlic, kvetou sasanky a šarlatem září korál. Dál od břehu a ve větších hloubkách jsou k potkání malé skupinky dvoumetrových tuňáků. Do ramene tu potápěče šťouchne i dobrácký, ale přitom jedenapůlmetrákový napoleon. Ryba jako sud. Číhají tu ošklivé a jedovaté ropušnice i překrásní perutýni se závojíčky na každém z ostnů, z nichž je každý jedovatý jako dospělá kobra. Šest metrů pod hladinou Imre vytrvale chřestí malou plechovou kastanětou. To svolává své potápěče k sobě. Jakmile se většina přiblíží, začíná s malým představením: vyndá dýchací přístroj z pusy a otevře ji naplno. Jako by zíval. Ihned má v ústech jednu, dvě rybky. Motají se střelhbitě mezi zuby, kolem jazyka. Živě ožďubávají i rty. Jsou to rybky-čističi. Dva nejodvážnější ze skupiny se pokoušejí o totéž. Jen jeden přilákal jednu rybku, ale na zřejmě dost pečlivě vyčištěných zubech její pozornost dlouho neudržel. Ponor se po osmi minutách blíží nejhlubšímu bodu. Ve dvaadvaceti metrech se trochu projevuje podmořský proud. Většina potápěčů ho postřehla a Imre vede skupinu tak, že nikdo pomalu nemusí hnout ani ploutví a přesto všichni jedou nade dnem jako by se dívali na posuvný pás s podmořskými tajemstvími.
Co se skrývá na dně
Znovu Imre chřestí. Opírá se ploutvemi proti proudu a míří stranou. Všichni plavou za ním. Dno tady vypadá jinak, než dosud všude kolem. Imre zamává rukou a ukazuje hned pod sebe. Kdo je mu v tu chvíli nejblíž a sleduje jeho gesto, zalapá i přes přístroj po dechu. Muréna. Dobře třímetrová dravá ryba. Postrach moří a oceánů. Živoucí dobrý důvod k tomu nestrkat v teplých mořích nikdy ruce do děr! S odporně zubatou a zamračenou tlamou děsí podmořské návštěvníky. Kdo se odváží blíž, uvidí, že přes polovinu svého těla chrání v labyrintu malých porcelánových dutin a podivně pravidelných otvorů. Před lety právě zde ztroskotala nákladní loď a v jejím nákladu nyní murény pohodlně bydlí. Ta loď vezla záchodové mísy.
___
Kolik vás to bude stát
Základní kurz (4-5 dní) - 205 USD, půjčení výstroje - 18 USD, ponor - 13 USD, ubytování, snídaně a 10 ponorů - 336 USD, lodní safari (1 den) - 90 USD, letenka Praha-Sharm El-Sheikh - 11 000 Kč
Praktické informace najdete na www.dahabdive.com
FOTO: ARCHIV
