Situace: Adam s Evou jsou poměrně typickou rodinou českého manažera. Muž je zdrojem příjmu rodiny, žena v domácnosti. Čisté měsíční příjmy rodiny činí 80 tisíc korun. Adam pobírá plat ze zaměstnaneckého poměru ve výši 65 tisíc korun. Eva má příjem z bytu, který rodina pronajímá za patnáct tisíc korun měsíčně. Běžné měsíční výdaje dosahují padesáti tisíc korun, výdaje za pojistky 6500 korun, vklady do stavebních spoření činí 4500 korun měsíčně. Zhruba 21 tisíc korun ukládá Adam každý měsíc na termínovaný vklad, na kterém již naspořil dva miliony korun. Adam a Eva mají tříletého syna. Jejich cílem je udržet si minimálně současnou životní úroveň, případně zhruba sedmdesát procent současné životní úrovně v případě úmrtí jednoho z manželů nebo v případě jejich invalidity.
Martin Novotný: Abychom dokázali vybrat správné produkty pro zajištění životní úrovně, je třeba si nejdříve ujasnit, co zajišťovat. Životní úroveň rodiny stojí na Adamovu příjmu ze zaměstnaneckého poměru. Prioritou by tedy mělo být jeho zajištění. Mezi nejzávažnější rizika patří ztráta zaměstnání, smrt, dlouhodobá pracovní neschopnost, invalidita a odchod do důchodu. Riziko ztráty zaměstnání v tomto případě můžeme bagatelizovat, protože u manažera se dá předpokládat, by neměl mít problém získat v případě potřeby rychle novou adekvátní práci.
Pro správné zajištění je také nutné stanovit potenciální výši škody, kterou mohou tato rizika způsobit. Dá se vyjádřit jako rozdíl mezi současným čistým příjmem a sociální dávkou, která by jej případně nahradila.
Pracovní neschopnost
Začněme stabilizací rizika pracovní neschopnosti. Absolutní výše tohoto rizika je omezena maximálně roční délkou trvání. Pro zachování stejné životní úrovně rodiny by bylo potřeba získat denně dodatečných 1750 korun, bude-li stačit sedmdesát procent příjmů, postačí denně 950 korun. Krátkodobou pracovní neschopnost (zhruba do jednoho měsíce) se vyplatí pokrýt z vlastních rezerv. Pro případ dlouhodobé pracovní neschopnosti lze doporučit pojištění denní dávky pracovní neschopnosti s plněním od co nejvzdálenějšího dne (pojišťovny nabízejí plnění až od 29. nebo 36. dne). Dosáhnout stoprocentního zajištění životní úrovně se ovšem pravděpodobně nepovede, protože maximální výši denní dávky pojišťovny odvozují od výše příjmu pojištěné osoby. Například maximální dávka by u jedné z pojišťoven byla v tomto případě 1470 korun.
Invalidita
Stabilizace rizika invalidity je pravděpodobně nejsložitější oblastí zajištění příjmů. Absolutní výše škody způsobená trvalou ztrátou výdělečné schopnosti se počítá v milionech korun. V našem případě by to bylo více než 13,5 milionu korun (při aktivní délce života 28 let a reálném zhodnocení dvě procenta ročně). Při udržení sedmdesátiprocentní životní úrovně by bylo potřeba 7,4 milionu korun. Na našem pojistném trhu je nedostatek produktů, kterými by bylo možné riziko invalidity z jakékoliv příčiny pojistit, navíc jejich maximální výše pojistné ochrany zhruba 2,5 milionu korun není dostatečná.
Úmrtí
Stabilizace rizika smrti je o poznání jednodušší. Potenciální výše škody způsobená tímto rizikem je o něco nižší než v případě invalidity, což je způsobeno o něco vyššími sociálními dávkami a pravděpodobně nižšími životními náklady pozůstalých. Bude-li záměrem udržet nynější životní úroveň například do 25 let syna, tedy po 22 let, lze škodu vyčíslit na jedenáct milionů korun. Pro sedmdesátiprocentní životní úroveň postačí šest milionů. Současný finanční majetek by bylo možné opět použít jako rezervu pro samopojištění, a tak zbývá nalézt zajištění pro čtyři miliony korun. Řešením je kombinace variabilního či investičního životního pojištění s ročním pojistným dvanáct tisíc korun a maximální pojistnou částkou pro případ smrti, kterou lze za toto pojistné sjednat, a rizikového životního pojištění. Podmínkou je uzavření prvního pojištění alespoň do 60 let věku, aby mohl Adam využít odpočtu zaplaceného pojistného od daňového základu.
Důchod
Řešení rizika odchodu do důchodu je specifické, protože se nejedná o nahodilou událost. Pro jeho zajištění je třeba vytvořit dostatečnou výši aktiv, která nemusejí být jen finanční. Chce-li si Adamova rodina zajistit stejnou životní úroveň, potřebuje mít v době jeho odchodu do důchodu k dispozici 6,2 milionu korun (rezerva postačí na 11 let), pro 70 procent současných příjmů je potřeba 3,3 milionu korun. Za předpokladu čtyřprocentního reálného zhodnocení a doby spoření 28 let je v prvním případě nutno spořit 125 tisíc korun ročně, v druhém 70 tisíc korun ročně. Konkrétní způsoby spoření lze navrhnout až po zjištění Adamova postoje k investičnímu riziku.
Další rizika
Pro komplexní zabezpečení příjmu rodiny nelze zapomínat ani na majetková rizika. Proto by rodina měla myslet na pojištění pronajímaného bytu, pokud již není pojištěn v rámci celého bytového domu. Rozumné by bylo uzavřít také odpovědnostní pojištění za škody v občanském životě.
