Šéf NBÚ pod tlakem veřejného mínění rezignoval
Považujete skandál kolem NBÚ za ohroženi bezpečnosti státu?
- 1) ano 67,6 %
- 2) ne 20,6 %
- 3) nevím, nemám názor 11,8 %
Ještě štěstí, že se v Česku policejní odposlechy neztrácejí. Jinak by se totiž diváci České televize ani nepobavili. Když odvysílala předminulý víkend první díl telefonického rozhovoru šéfa Národního bezpečnostního úřadu (NBÚ) Jana Mareše s Vladislavem Větrovcem, známým z kauzy stíhaného konkurzního soudce Jiřího Berky, měla veřejnost šanci přesvědčit se o jejich neformálním vztahu. Mareš mimo jiné Větrovcovi „radil“, jak se napojit na úřad prezidenta republiky (více na stranách 32 až 36). Ředitel úřadu se minulé pondělí pokusil celou situaci vysvětlit premiérovi Paroubkovi, ve středu pak na svou funkci rezignoval. Náš dotaz pro účastníky Manažerského barometru proto směřoval k tomu, zda je skandál kolem úřadu možno považovat za ohrožení bezpečnosti státu. Více než 67 procent odpovídajících se domnívá, že bezpečnost ohrožena byla. První respondent upozorňuje, že podobné aféry stojí české voliče velké peníze: „Skandály v NBÚ vrhají špatné světlo na všechny bezpečnostní služby v rukou státu, zejména policii, BIS a další. Je zajímavé si uvědomit, jak hrozivě rostou částky spojené s těmito skandály. Zatímco částky spojené s financováním kampaní ODS byly v řádu milionů, dnešní 'Unipetroly', PGRLF, armádní zakázky a další se počítají v miliardách. Za vlád ČSSD je stále více ve všem cítit mafiánské praktiky a se všemi aférami jsou vždy propojeni politici z vládnoucí garnitury a lidé jí dosazení. Zcela evidentně se také neměří stejným metrem, včetně snah o 'zametání' křiklavých případů, viz právě Unipetrol, machinace se státními pozemky. To vše se má před volbami uplatit vůči veřejnosti populistickými gesty typu pastelkovné, pár stovek v úpravě daně z příjmu (po předchozím razantním zvýšení DPH), neadresnými sociálními dávkami. Málokdo si však v tomto kolotoči uvědomuje, že růst ekonomiky, kterým se ráda ohání ČSSD, je hluboko pod možnostmi vycházejícími z celkově úspěšné transformace ekonomiky a růst životní úrovně je hluboko pod možnostmi růstu ekonomiky v důsledku práce špatného zkorumpovaného vládnoucího managementu.“ Jak by mohly bezpečnostní složky fungovat, když je nikdo nekontroluje: „Ti, kteří mají označovat ty skutečně čisté a spolehlivé, sami nejsou čistí a spolehliví. Jak potom máme věřit, že prověrky probíhají spravedlivě? Jestli ti, kterým nebyla vydáno osvědčení náhodou jen nebyli ochotni někomu věnovat hodinky, a proto byli označeni za nespolehlivé? A poslanci, kteří mají kontrolovat bezpečnostní služby, se tváří udiveně, že něco není v pořádku, a vydávají silácká prohlášení.“ Tento manažer se začíná bát sám o sebe: „Hlavně to považuji za ohrožení své vlastní bezpečnosti. Představa, že zločinci a mafiáni ruku v ruce s příslušníky policie (snad jen s některými) a dalších státních bezpečnostních složek si v podstatě dělají, co chtějí, a jsou společně schopni kohokoliv nepohodlného zlikvidovat, je pro mne děsivá. Nejde jen o prokázaná propojení jako v kauze Berdych, ale už jen fakt, že jsou všichni spolu tak 'dobří kamarádi', je alarmující.“ Je zapotřebí věnovat pozornost tomu, co bude s citlivými údaji, s nimiž úřad pracuje: „Současný stav je výsledkem neblahého dlouhodobého působení ubohého amatéra Grosse v roli ministra vnitra, kdy mafiánské struktury dostaly zelenou, a jak se zdá, se nám tak nějak vymkly kontrole. Jediným řešením je některé bezpečnostní instituce včetně NBÚ zrušit a vybudovat úplně znovu. Teď si jen kladu otázku: copak se asi dělo a bude dít s tou spoustou důvěrných osobních údajů v archivech tohoto nedůvěryhodného úřadu?“ V následující reakci je obsažena obava, za co všechno bezpečnostní úřad odpovídá: „Zabrousil jsem na stránku úřadu, a když například čtu, že 'NBÚ vyvíjí a schvaluje národní šifrové algoritmy a vytváří národní politiku kryptografické ochrany', tak mě mrazí v zádech.“ Na to jak v České republice prorůstá politika a organizovaný zločin, upozorňuje autor poslední odpovědi: „Považuji to za megaskandál. Navíc je jisté, že se nic nevyšetří, takže výsledkem bude pouze další frustrace veřejnosti. Jména odsouzených zločinců se až příliš často vyskytují ve spojení se jmény vrcholových politiků a vysokých státních úředníků. Podivné útěky, profesionální vraždy, dobře načasované a profesionálně rozehrávané skandalizace politiků svědčí o tom, že v temném podpalubí křehké loďky zvané Česká republika se odehrává boj, ve kterém už nejde pouze o majetek a vliv, ale o jde existenci mnoha vlivných a bohatých. Někdo zřejmě udělal chybu, nesplnil, co měl, anebo naopak nedostal, co žádal, a spustil válku. Propojenost všech kauz mě ovšem děsí. Pokud je zasažen i NBÚ, a všechny bezpečnostní prověrky se tím pádem stávají cárem papíru, je situace nikoli vážná, ale zoufalá. Začíná mi to připomínat Slovensko za Mečiara.“
Odpovídalo 102 manažerů
