FIREMNÍ DANĚ - Jak dlouho budou nízké daně firem lákat do Česka zahraniční investory? To je otázka. Velké země Evropské unie totiž chtějí odlivu peněz zabránit. Zatím se snaží sjednotit daňový základ pro právnické osoby v celé Unii. Kdy přijdou na řadu daňové sazby?
Nižší daně pro firmy přitahují do České republiky, ale i do dalších nových zemí Evropské unie zahraniční investory. Některým členským státům se ale odchod podniků za nižšími daněmi přestává líbit. Francie a Německo se dožadují nápravy a tlačí na sjednocení daňového základu pro právnické osoby v celém evropském společenství. Jednotný daňový základ by znamenal, že v celé Unii budou platit stejné odčitatelné položky. Daňové sazby by ovšem zůstaly rozdílné. Zatím. Někteří odborníci se obávají, že sjednocování základu vytvoří tlak i na harmonizaci daňových sazeb.
České předsednictví Evropské unie v roce 2009 se zřejmě této otázce nevyhne. I když jeho hlavním mottem má být Evropa bez bariér, pod pojmem bariéry si Češi představují úplně něco jiného, než jsou rozdílné daně. Ani sjednocení základu pro právnické osoby vláda Mirka Topolánka příliš nefandí. Také proč, jestliže daňové rozdíly přinášejí České republice zatím spíš jen výhody.
DANĚ V EVROPSKÉ UNII
V Evropské unii si výši přímých daní určují jednotlivé členské státy. V oblasti zdanění společností má Unie dva cíle: předcházet škodlivé daňové konkurenci mezi členskými státy a podporovat volný pohyb kapitálu. Členské státy jsou vázány takzvaným kodexem chování – má jim zabraňovat, aby poskytovaly daňové úlevy, které by měly nekalý vliv na investiční rozhodnutí. Unijní předpisy nebo kodex chování také zaručují, že se v oblasti daní bude ke společnostem přistupovat přibližně stejně. Tak například – zdaňování přeshraničního vyplácení úroků, honorářů a dividendy sesterským nebo mateřským společnostem se posuzuje ve všech členských státech stejně a vychází se z toho, že příjem se daní v zemi příjemce. Shodně se v Unii přistupuje ke zdaňování skupin společností a k přeshraničnímu vnitropodnikovému prodeji zboží a služeb. Probíhá diskuze o stejném základu daně pro společnosti. Sazby daní by nicméně nadále zůstaly záležitostí jednotlivých členských států.
Daňový ráj pro velké
Od postupného snižování daní pro právnické osoby až na devatenáct procent už v roce 2010 si vláda slibuje další rozvoj ekonomiky. Díky reformě veřejných financí je dokonce velká šance, že se Česká republika stane rájem holdingových společností, které si zde budou zakládat svá sídla či v případě společností z Evropské unie alespoň své stálé provozovny. Reforma totiž rozšířila daňové osvobození také na dividendy přijaté od firem se sídlem mimo Unii. Navíc se nově zavádí osvobození od daně z příjmu právnických osob u kapitálových výnosů z prodeje akcií a podílů dceřiných společností.
Proto Češi odmítají návrh Bruselu, podle kterého by si nadnárodní firmy počítaly konsolidovaný daňový základ na úrovni celého holdingu. Dceřiné společnosti by pak měly stanoven podíl na celkovém základu podle určitých kritérií – v úvahu zatím přichází počet zaměstnanců, velikost aktiv a tržby, nebo jejich různá kombinace. Cílem návrhu je podle Evropské komise zjednodušit postupy, zlepšit účinnost, minimalizovat výjimky a zmenšit prostor k daňovým únikům.
Podle vicepremiéra a ministra práce a sociálních věcí Petra Nečase by na to však Česká republika mohla doplatit. Harmonizace daní by umožnila snadnější transfer zisku, což by bylo velmi výhodné pro velké nadnárodní společnosti ze starých členských zemí. „Tento návrh vychází z logiky: dobře, ať od nás odchází výroba směrem na východ, ale my si ten zisk stejně přetáhneme k nám,“ kritizuje záměr Nečas.
Jen přes moji mrtvolu
Sjednocení základu daně by zřejmě nepřineslo České republice žádné výhody. Naopak. Proto se tomu vládní politici brání. „Jsme výrazně proti, je to krok k harmonizaci přímých daní, a to je pro nás absolutně nepřijatelné,“ říká Nečas. Navíc by to podle něj poškodilo země, které mají nižší daně, a to jsou právě nové členské státy.
Podobně smýšlí i ministr financí Miroslav Kalousek: „V žádném případě nejsem ochoten přistoupit na sjednocený základ daně v rámci celé Evropské unie.“ Jednotnému výpočtu se však nebrání. „Umím si ale představit, a to by bylo velmi výhodné, shodnout se na jednotné metodice pro stanovování základu daně,“ připouští Kalousek. Je možné podle něj uvažovat, aby se podniky ve všech zemích Unie při výpočtu zdanitelného základu řídily stejnými předpisy. To by mohlo i podle odborníků podpořit mezinárodní obchodní aktivitu a investice.
V současnosti země Evropské unie uplatňují různé odpisy a zvýhodnění, takže se v nich liší základ, na který se uplatňuje daňová sazba. Ale někteří finanční analytici nepovažují za výhodné ani sjednocení v metodice výpočtu. „To je totální ekonomický nesmysl. Náš systém je nastaven tak, aby motivoval firmy odpočty k investicím do výzkumu a do informačních technologií, do větší vzdělanosti. Každá země má systém, který odpovídá její vizi,“ vysvětluje analytik Aleš Michl.
FIREMNÍ DANĚ V EU
(sazby v roce 2007)
země - daň Bulharsko - 10,0 %
Kypr - 10,0 %
Irsko - 12,5 %
Lotyšsko - 15,0 %
Rumunsko - 16,0 %
Litva - 18,0 %
Maďarsko - 18,6 %
Polsko - 19,0 %
Slovensko - 19,0 %
Estonsko - 22,0 %
Slovinsko - 23,0 %
Česká republika - 24,0 % x)
EU27 - 24,5 %
Řecko - 25,0 %
Rakousko - 25,0 %
Nizozemí - 25,5 %
Finsko - 26,0 %
Portugalsko - 26,5 %
Dánsko - 28,0 %
Švédsko - 28,0 %
Lucembursko - 29,6 %
Velká Británie - 30,0 %
Španělsko - 32,5 %
Belgie - 34,0 %
Francie - 34,4 %
Malta - 35,0 %
Itálie - 37,3 %
Německo - 38,7 %
x) od ledna 2008 se snížila na 21 procent.
Pramen: Ministerstvo financí ČR
Sazby si necháme
I kdyby se metodika výpočtu daňového základu v budoucnu sjednotila, o výši sazby by však měly podle Kalouska všechny země rozhodovat dál samy. To si myslí i prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek: „Mluví se o tom, zda by neměla být stejná pravidla pro zjišťování daňového základu u daně z příjmů. Mohlo by to být jako u daně z přidané hodnoty, společná a průhledná pravidla ve všech členských státech, ale daňovou sazbu by si v rámci dohodnutých mantinelů určovala každá země sama.“
Drábek je také rozhodně proti tomu, aby se sjednocovaly i daňové sazby. „Ztratili bychom výhody, které plynou z toho, co bylo výsledkem politické diskuze. A to bychom nechtěli,“ vysvětluje Drábek.
„Jde-li o souvislost s jednotným daňovým základem, je výše daní poměrně bezpředmětná, neboť zmíněná iniciativa se týká pouze pravidel pro stanovení základu daně, nikoliv daňové sazby. Výše výsledné daně je dána jednak rozsahem zdanitelných příjmů, tedy základem, a jednak nominální sazbou daně. Jinými slovy – pokud dojde k harmonizaci základu daně na úrovni evropského společenství, ještě to neznamená, že si státy ponechají stejné sazby jako v současné době,“ říká mluvčí ministerstva financí Ondřej Jakob.
Podle ministerstva financí by měl být základ daně co možná nejširší, neboť jen takový přístup by umožnil členským státům nadále rozhodovat o uplatnění sazby a celkovém zatížení příjmů společností na jejich území. Ministerstvo potvrzuje, že možnost konsolidace zisků a ztrát v rámci skupiny společností není v současné době pro Českou republiku přijatelná.
Ale na politické scéně se objevují i odlišné názory. „Daňová konkurence stejně jako sociální dumping není to, čím bychom měli cizině konkurovat,“ namítá místopředseda komunistů Jiří Dolejš. Komunisté, kteří byli proti snižování daní z příjmů, počítají s tím, že v Evropě je v průměru vyšší daňová zátěž, takže by harmonizace přinesla do České republiky vyšší zdanění. „Vždy jsme říkali, že jsme pro vyšší zdanění, aby měl sociální stát z čeho žít,“ obhajuje Dolejš.
Bezmocné předsednictví?
Je však otázkou, jak bude moci Česká republika snahu o sjednocení daňového základu ovlivnit, i když bude příští rok stát v čele evropského společenství. Země, která Evropské unii předsedá, má totiž nepsanou povinnost snažit se dotáhnout do konce návrhy, které na ni vyšly. Zároveň nesmí jednání výrazně ovlivňovat, spíš je jen „moderuje“. Přesto jsou vyhlídky na dohodu o shodném daňovém základu nejisté, protože v daňových otázkách je potřeba souhlasu všech 27 členských států. Zatím je pro jen dvanáct států včetně Rumunska a Bulharska, osm má různé výhrady, sedm dává najevo obavy nebo je zcela proti. Spolu s Českem zatím návrh odmítá Velká Británie, Irsko, Litva, Slovensko, Malta a Kypr.
„Vzhledem k tomu, že by tato záležitost poškodila drtivou většinu nováčků a že by ani například Velká Británie nebyla ochotna přistoupit k této formě harmonizace propojení daní, tak je velká šance, že k tomu nedojde,“ věří Nečas. Také prezident Hospodářské komory Jaromír Drábek zůstává v klidu: „Já bych to neviděl jako takovou hrozbu. Po zkušenostech vím, že v Evropské unii každé sjednocení trvá celá léta. Ustanovení o akciových společnostech se vytvářelo dvacet let. Rozdíly mezi členskými státy nejsou tak zanedbatelné, aby se daly překlenout jednorázovou dohodou. Myslím, že to je dlouhotrvající proces.“
Přesto to zatím není úplně vyloučeno. V minulosti už se stalo několikrát, že státy se dohodly na věci, kde se nejprve jevila možnost dohody velmi nepravděpodobná. Evropská komise by byla pro to, aby konsolidovaný základ daně byl v dobrovolném režimu zaveden už v roce 2010.
