Doba spořádáného a usedlého brázdění sjezdovek je pryč. Lyže či snowboard už přestávají stačit, zimní výletníci žádají akci v moderním stylu. Kdo tento trend dokáže zachytit, má o zákazníky postaráno.
Netradiční zimní sporty Doba spořádáného a usedlého brázdění sjezdovek je pryč. Lyže či snowboard už přestávají stačit, zimní výletníci žádají akci v moderním stylu. Kdo tento trend dokáže zachytit, má o zákazníky postaráno.
Psát reportáž o netradičních zimních radovánkách už mi nepřipadá jako nejlepší nápad. Visím hlavou dolů v obří plastikové kouli, za sebou svah, který by mohl být mladším bratříčkem Everestu. Lidé okolo zvědavě natahují krky, snad aby viděli toho sebevraha uvnitř. Kolega naproti mně se konečně dostal do bezpečnostního postroje a nechutně optimisticky se na mě zubí. Na útěk už je asi pozdě, navíc nás právě kdosi postrčil dolů.
První pozvolné otáčky ještě vnímám okolí, po pár metrech se ale krajina mění v jednu barevnou šmouhu a obsah žaludku si zoufale hledá cestu ven. Občas tahle pračka bez vody najede na nějaký hrbol, následuje divoký let a překvapené vyjeknutí při dopadu. Poslední náraz do cílové bariéry, zvadle ležím a čekám na smrt. „Jak je?“ ozve se vesele zvenku. „Asi umřu. Ale dejte mi minutku a jdu znova,“ slyším ke svému nejvyššímu údivu vlastní odpověď. To už na jízdu v průhledné kouli neboli zorbu čeká pěkných pár zájemců.
Jděte s dobou
Ještě před pár lety bylo vrcholem dobrodružství vzít si na svah snowboard. Dnes už je jízda na prkně běžným standardem a novinek lační zájemci hledí jinam. A možností, jak zkombinovat více či méně prudký kopec a starou dobrou gravitaci, se jim nabízí nespočet.
„Nabídka je velmi široká, to své si najde snad úplně každý. V Česku už běžně fungují i technicky náročnější aktivity, jako snowrafting, tedy jízda ze svahu na raftu. Tuto zábavu využívají hlavně specializované agentury pro firemní akce. Tedy různé teambuildingy, rodinné výlety firemních zaměstnanců nebo seznamovací víkendy,“ popisuje Hynek Dvořák, produktový manažer firmy Yellow Point, která se podobnými aktivitami zabývá. „No, a na druhé straně jsou tu i jednodušší záležitosti typu snowtubingu, které se objevují u mnohých sjezdovek nebo třeba i horských hotelů a penzionů. V téhle kategorii většinou stačí svah, dráha nebo přiměřeně volný prostor a samotné zařízení na sjezd,“ doplňuje Dvořák.
Námořníkem na sněhu?
CO JE TO
Zorbing • Jízda uvnitř nafukovací průhledné koule zvané zorb. V ní je buď pasažér upoután, nebo se může volně hýbat.
• Zorb je možné využívat jak pro jízdu na sněhu, tak i na trávě, případně i ve městech z nafukovací rampy.
• Cena plastikové koule je velmi proměnlivá, začíná na několika desítkách tisíc korun. Cena jedné jízdy se pohybuje v řádu stokorun.
Snowrafting
• Jízda po sjezdovce na raftu. Ten může být velmi omezeně řízen speciálními pádly, vyžaduje široký bezpečný svah a protisvah na zastavení.
• Často se využívá gumové lano, které raft bezpečně zastaví.
• Náklady se odvíjejí od ceny běžného raftu. Za jednu jízdu se platí od stokoruny výš.
Snowtubing
• I v Česku velmi populární sport, v jehož rámci se jezdí na speciální nafouknuté duši sněhovým korytem.
• Vyžaduje vybudování dostatečně bezpečné dráhy a investici přibližně šesti tisíc korun do jednotlivých duší.
• Samotná jízda stojí zhruba dvacetikorunu.
Typickým příkladem první kategorie může být už zmíněný zorb, průhledná plastiková koule, v níž jeden až dva pasažéři sjíždějí kopec v uměle vytvořeném korytu. Zorbů je vícero druhů, v některých je sjezdař upoután, v jiných má možnost pohybu a může zkusit třeba i běžet. „Je to velmi oblíbená věc, ale hodí se skutečně především pro firemní využití, hlavně kvůli své finanční náročnosti. Originální zorb stojí tři čtvrtě milionu korun, čínské kopie jsou o řád levnější. Jenže přičíst je třeba i obsluhu a třeba nějakých deset tisíc korun pro rolbu, která udělá zábrany, aby koule nevyletěla z dráhy. Jen těžko by si tedy zorb na sebe vydělal z běžných lyžařů, kteří jdou okolo a svezli by se,“ upozorňuje Dvořák. Nemluvě o tom, že celá tato drahá koule má životnost zhruba jednu sezonu.
Na druhou stranu, požitek až z padesátikilometrové rychlosti na dvousetmetrové trati staví tento původně novozélandský sport na přední příčky zákaznické oblíbenosti. „A co je pro mě jako podnikatele nejzajímavější, zorb se dá využívat i v létě, na jízdu po trávě. Třeba my jej upoutáváme na dlouhé gumové lano a klient si pak užije jízdu vrcholící pádem na vodní hladinu. Zorb je nafukovací, takže bez problémů plave, po dopadu jej zase přitáhneme,“ uzavírá Dvořák.
Podstatně ostřejší pověst si v Česku vysloužil takzvaný snowrafting, tedy sjíždění svahů na běžném vodáckém raftu. Ten se potýká s následky nehody ze silvestra roku 1999, kdy člun se sedmi lidmi havaroval na doskočišti skokanského můstku v Harrachově a došlo k velmi vážným zraněním. „Raft se totiž pádly na sněhu řídí velmi obtížně, takže je třeba provozovat jej v podmínkách, kde je dostatek prostoru i přiměřený protisvah. Což u nás moc není. Právě proto se častěji používá takzvaný bangee snowrafting, kdy je loď upoutána na pružné lano, které ji zastaví. To je i náš případ,“ vysvětluje Jan Motl, majitel firmy Activeguide, která podobné aktivity nabízí. I tady přitom jde o sport vyhrazený spíše ohlášeným skupinám a firemním akcím než náhodným návštěvníkům sjezdovek. „Pro jednotlivce nabízíme snowbungeekayaking, což je už podle názvu jízda z kopce v kajaku, samozřejmě také na gumovém laně,“ doplňuje Motl.
Skupinu těchto specifičtějších aktivit uzavírá obtížně popsatelná jízda snow bublikem, jakýmsi ježkem v kleci, vytvořeném z nafouknutých trubek, ve kterém daný pasažér běhá. Celý válec tím tak trochu připomíná kolotoč pro křečky. „Funguje to podobně jako zorb, my jej používáme hlavně při různých týmových aktivitách,“ popisuje využití této méně často vídané specialitky Karel Malimánek z agentury K. I. Bungee.
Populární návrat do dětství
Spoustu zábavy a dobrý byznys jde ale udělat i podstatně jednodušším způsobem. Nejlepším příkladem může být snowtubing, jehož provozovny rostou v Česku jako houby po dešti. Princip je velmi jednoduchý, na speciální nafouknuté duši s textilním dnem se nadšení zákazníci řítí vymezeným korytem. Zdánlivě dětská zábava dnes s úspěchem láká zájemce všech věkových kategorií.
„My sami máme dokonce dva vleky určené jen na snowtubing. První, dvousetmetrový, je nejdelší v republice, povinně proto dáváme ke každé jízdě helmu. Ten druhý je už méně adrenalinový, určený hlavně pro mladší jezdce,“ nadšeně ukazuje Jan Motl. „A zdaleka to není záležitost jen pro děti, i pro dospělé je to solidní zážitek, navíc pokud si dole mezi jízdami dají například svařák. Celkově jde ale spíše o doprovodnou aktivitu, ke které si lidé odskočí mezi lyžováním. Na samostatný velký byznys to není,“ doplňuje podnikatel.
I přes zdánlivě jednoduchý koncept si totiž i tento sport vyžaduje určité náklady. Jedno nafukovací vozítko stojí zhruba šest tisíc korun a sněžný svah je potřeba pracně a náročně upravovat lopatami, protože rolba má s úzkou stopou problémy. Naopak velikou výhodou tohoto sportu je jednoduchost, při sezení v gumové duši má i naprostý amatér jen malou šanci něco pokazit a jízdu si nevychutnat.
Podobný princip, jen akčněji podaný, funguje i u tak zvaných airboardů. Osmdesát centimetrů nafukovacího lehátka, na kterém airboardista letí hlavou dolů z kopce, už dokáže pořádně rozpumpovat krev. I tento sport je ale k nalezení spíše na samostatných svazích nebo vyhrazených prostorách, představa sjezdaře chabě manévrujícího zaplněnou sjezdovkou asi není nejšťastnější.
„Z tohoto košíku nabízíme třeba i zařízení s názvem trikke-ski. Jde vlastně o něco jako trojkolku s lyžičkami, řídítky a speciálním kloubem uprostřed. Jezdec se naklání na obě strany a tím rozpohybovává trikke kupředu. Na menší svahy jde o velmi zajímavou záležitost, s trochou praxe jde ale sjet i solidní kopec,“ popisuje Hynek Dvořák. A podobných zařízení, vizuálně podobných skibobům, je možné na sjezdovkách najít celou řadu.
„My se teď chceme vrátit trochu nazpět a vybudovat dráhu pro normální sáně. U nás se podobná věc skoro nevidí, přitom v zahraničí jde o naprosto běžnou záležitost. Mohlo by to být další zajímavé lákadlo,“ promýšlí si novou investici Jan Motl. A nejlépe tím ukazuje na skutečnost, že i když dominance lyží a snowboardů možná nekončí, popisované netradiční aktivity získávají na síle i v Česku.
