MAJITELÉ LESŮ - České lesy nejsou v nejlepším stavu. V posledních letech je ohrožuje kůrovec, imise, živelní pohromy a přemnožená zvěř. Vlastníci lesů jsou zoufalí, stát jim ukládá hodně povinností a téměř žádná práva. V letitém sporu s myslivci, kteří se mají starat o zvěř na jejich pozemcích, stále prohrávají. Myslivecká lobby má mocné zastánce mezi politiky i státními úředníky.
Hospodaření na několika desítkách nebo pár stovkách hektarů lesa dnes prý nikoho neuživí. Obrovskému monopolu Lesů České republiky, který vládne nad 60 procenty lesní půdy, nemohou menší vlastníci konkurovat. A potýkají se s dalšími problémy. Lesy na mnoha místech poškodila vichřice Emma, která dovršila zkázu po orkánu Kyrill. Výsledkem jejich řádění je přetlak dřeva na trhu a dramatický pokles cen. Navíc ještě hrozí kůrovcová kalamita.
Nízké tržby za dřevo, které je většinou jediným přínosem z hospodaření, mohou způsobit vážné potíže právě menším majitelům lesa. Mohou jim totiž chybět peníze na zalesňování holin a další investice, třeba na ochranu lesa proti přemnožené zvěři.
Místo smrků pořádné buky
„Naše lesy opravdu nejsou v nejlepší kondici. Mají značně pozměněnou druhovou skladbu i prostorovou strukturu,“ kritizuje náměstek ministra životního prostředí František Pelc. V Česku totiž převládá podíl jehličnatých dřevin (76 procent) nad listnatými, přestože v přirozených lesích tomu bylo zhruba naopak. „Zdravotní stav lesů negativně ovlivňují imise škodlivých látek z průmyslu i rostoucí dopravy, v lesích máme přemnoženou spárkatou zvěř a začínají se nepříznivě projevovat i důsledky globální klimatické změny,“ vyjmenovává Pelc. Právě jehličnany jsou na škodliviny nejvíce citlivé.
Ministerstvo zemědělství je v klidu. Podobně jsou na tom prý i okolní země. Podle vedoucího sekce lesního hospodářství ministerstva zemědělství Martina Žižky je dokonce i v nastupující kůrovcové kalamitě srovnání s okolními zeměmi pro naše lesy příznivé. „Pravděpodobně máme méně kůrovce než naši sousedé v Bavorsku, Rakousku, Sasku, Polsku a Slovensku,“ tvrdí.
Sice připouští, že pokles imisí síry v polovině devadesátých let, na který naše lesy velmi pozitivně zareagovaly, se znehodnocuje rychlým nástupem imisí dusíku, ozónu a dalších škodlivin, ale stejné je to i jinde. „Tento stav je v okolních zemích rovněž přibližně stejný. Velmi nebezpečný trend nastává v nárůstu škod zvěří. Jedná se zase o celoevropský problém, snad mimo Středozemí,“ dodává.
Myslivci chtějí mít co střílet
Právě přemnoženou zvěř považují vlastníci lesa za jeden z největších problémů. Myslivci podle nich uměle udržují vysoké stavy, aby měli co střílet. „Ještě nikdy nebyly tak ohromné počty zvěře. Zalesníme část lesa, a pokud plochu neoplotíme, okamžitě jsou stromky zničeny,“ stěžuje si předseda Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů František Kučera, který je správcem lesního majetku města Pelhřimova.
Obhospodařují 2000 hektarů lesů, a tak mohli vytvořit honitby ve dvou lokalitách. „Můžeme si sami regulovat stavy zvěře, ale myslivci v okolních honitbách udržují zvěř ve vysokém počtu, a ta se stejně stahuje k nám a působí škody,“ dodává Kučera.
„Celkové škody způsobované spárkatou zvěří na lesních ekosystémech se skládají ze ztráty na produkci dřeva na straně jedné a vícenáklady na komplikovanější pěstební péči, zejména o mladé lesní porosty, na straně druhé,“ vysvětluje Pelc. Tyto škody lze podle něj odhadnout na 1,5 miliardy ročně. „Přitom do této sumy není zahrnuta vlastní ekologická škoda na ekosystémech jako celku. Ta bude pravděpodobně ještě vyšší. Bez redukce stavů zvěře na únosné stavy se nám nikdy nemůže podařit obnovit přírodě blízké lesy s plnohodnotnými ekologickými i udržitelnými produkčními funkcemi,“ dodává. Náhrady za škody způsobené zvěří se domáhají vlastníci těžko. Legislativa je tak složitá, že prakticky znemožňuje vymáhání práva.
Nabízí se tedy otázka, proč se přemnožená zvířata nestřílí, jestliže všichni uznávají, že tolik poškozují lesy? „Problém spočívá ve skutečnosti, že myslivci mnohdy vysoké stavy vůbec nepřipouštějí a jimi hrazené škody, které vlastníci lesů nejsou schopni důsledně prokazovat a vymáhat, jsou pouze symbolické. K tomu jim napomáhá nevhodný systém mysliveckého plánování, založený na fiktivním sčítání zvěře a velmi omezené kompetence orgánů státní správy myslivosti,“ je přesvědčen Pelc. Také vlastníci lesů si stěžují, že nemají dost možností, jak stavy zvěře a škody, které jim v lese působí, příliš ovlivnit. Myslivost je totiž možné provozovat jen v rámci uznané honitby.
Ministerstvo zemědělství naopak svaluje odpovědnost na vlastníky lesů. „Je poněkud zvláštní, že stížnosti na špatné myslivecké hospodaření vycházejí od těch, kteří jsou jako jediní oprávněni rozhodovat o tom, zda a komu budou honitby pronajaty a jak bude v honitbách se zvěří hospodařeno. Vlastník lesa je v mnoha případech i vlastníkem, respektive držitelem a uživatelem honitby, případně honitbu pronajímá sám nebo jako člen honebního společenstva. V případě, že zjistí nedostatky, jsou majitelé oprávněni ukončit nájemní smlouvy na obhospodařování honiteb a případně se zvěří hospodařit sami,“ diví se Žižka z ministerstva zemědělství. Kdyby prý držitel honitby s výší plánovaného odlovu zvěře nesouhlasil, museli by myslivci přizpůsobit své hospodaření jeho požadavkům.
V honitbách většinou rozhodují myslivci
V čem je tedy problém? Tvorba honiteb je skutečně postavena na právu vlastnickém k honebním pozemkům. Ale základní podmínkou je dosažení minimální celkové výměry 500 hektarů souvislých pozemků. Stát nutí vlastníky vytvořit honební společenstvo, ale nechrání jejich práva, jak tomu bylo před rokem 1948. „V praxi to vypadá tak, že si myslivci obejdou všechny lidi ve vsi, kteří mají nějaký menší polní nebo lesní pozemek, a požádají je o plnou moc na jednání v honebním společenstvu. Tak získají většinu, vlastník, který má desítky nebo stovky hektarů, jako třeba já, pak nemůže nic ovlivnit a někdy nemá ani informace,“ vysvětluje předsedkyně Sdružení vlastníků honebních pozemků Věra Petrová.
Sama je členkou honebního společenstva s 3500 hektary. „Co zmůžu se svými 280 hlasy proti předsedovi, který vlastní mnohem méně hektarů pozemků, ale má plné moci na 2800 hlasů,“ povzdechne si. Za příklad dává Německo a Rakousko, kde činí minimální výměra honiteb kolem sta hektarů, myslivost v ní provozují většinou sami vlastníci. „Když přemnožená zvěř poškozuje úrodu a les, je to škoda na jejich majetku. Pokud by jejich zvěř způsobila škodu na cizím majetku, musí ji nahradit,“ upozorňuje Petrová.
Ministerstvo zemědělství oponuje. „Nový zákon o myslivosti z roku 2001 dal v odpovědnosti za kvalitu mysliveckého hospodaření důraz na práva vlastníků pozemků. Rozhodování o tom, jak budou honitby vytvořeny, které druhy zvěře budou obhospodařovány, jakým způsobem budou honitby využívány nebo jak budou sestaveny plány mysliveckého hospodaření ponechal na výlučném rozhodnutí vlastníků pozemků a následně na takzvaných držitelích honiteb, kteří jsou vytvořeni právě z vlastníků těchto honebních pozemků,“ tvrdí Žižka. Vlastníci honebních pozemků se podle něj nemohou vzdát odpovědnosti za kvalitu mysliveckého hospodaření a udržování odpovídajících početních stavů zvěře v přírodě. Za škody způsobené zvěří si tak podle něj vlastně mohou sami.
Ústavní soud: myslivost je ve veřejném zájmu
Ale i někteří pravicoví poslanci nesouhlasili s tím, že myslivecký zákon zvýhodňuje myslivce na úkor majitelů pozemků a obrátili se v minulosti na Ústavní soud. Ten však jejich námitky smetl ze stolu. Myslivost včetně lovení zvěře je třeba podle soudu vnímat jako „cílevědomou regulovanou činnost v zájmu ochrany přírody“. „Je to vlastně ochrana zvěře a je to tedy i plnění úkolů státu ochraňovat přírodní bohatství,“ zdůvodnila rozhodnutí soudkyně Dagmar Lastovecká.
Majitelé lesů se ptají: Lesy nejsou přírodním bohatstvím, které je také potřeba chránit? Petrová navíc upozorňuje, že úplně zmizely polní honitby a s nimi i polní zvěř. Nejsou zajíci, koroptve, bažanti, ale naopak přibývá nekvalitní srnčí zvěře a divočáků, kteří škodí v lese i na polích. „Kdyby myslivci ochraňovali přírodu, vypadalo by to tady úplně jinak. Oni ale přírodu devastují, a tím devastují majetek majitelů pozemků,“ zlobí se Petrová. Myslivci chápou podle ní své počínání spíš jako druh zemědělské prvovýroby, jejímiž produkty jsou zvěřina, kůže, trofeje, poplatky za odstřel. Pak prý tedy nejde o veřejnou činnost, o níž mluví platný zákon o myslivosti. Jen kvůli veřejnému zájmu je totiž možné omezit práva vlastníka. Ale myslivci mají ze své činnosti zisk, podle zákona si mohou „přivlastňovat ulovenou nebo nalezenou uhynulou zvěř, její vývojová stadia a shozy paroží, jakož užívat k tomu v nezbytné míře honebních pozemků“.
Ostatně i současný ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který je sám myslivec a zároveň majitel lesů, poznamenal k rozhodnutí Ústavního soudu, že z myslivců se stali páni na cizích pozemcích. Proč ne? Mají silné zastání v parlamentu. Mnozí politici jsou sami myslivci.
Předseda Českomoravské myslivecké jednoty, exministr zemědělství Jaroslav Palas naopak pochopitelně nález Ústavního soudu uvítal: „Hlavním smyslem zákona je vytvoření podmínek pro zachování rovnováhy při obhospodařování a ochraně populací volně žijící zvěře tak, aby nemohlo dojít na nátlak kterékoli skupiny obyvatel k vyhubení jakéhokoli druhu zvěře, jak se to stalo v minulosti s druhy, jako je například medvěd, vlk, rys či jelen atd.“ S vyhubením jelenů to ovšem nebude tak zlé, jak tvrdí exministr. Vědí o tom své lesníci v Krušných horách, které jsou devastovány jelení zvěří. Podle odborníků jsou tam její stavy sedmkrát vyšší, než by měly být. Ostatně i odbor rybářství, myslivosti a včelařství ministerstva zemědělství doporučil opatření pro redukci početních stavů spárkaté zvěře a jmenuje jelena, daňka, siku, muflona a srnce. Uvádí, že jimi způsobené škody se nepodařilo snížit.
Národní lesnický program II problém nevyřeší
Ministerstvo zemědělství ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí připravuje Národní lesnický program II pro období do roku 2013, který vymezí priority a další směřování lesního hospodářství v Česku a který má schválit vláda. Zatím se zdá, že se toho příliš nezmění. Podle Pelce z ministerstva životního prostředí bylo nejvíce problematické sladění pozic právě ohledně zvěře. Některé požadavky ministerstva životního prostředí a vlastníků lesů z návrhu vypadly. „Těžko dospějeme ke změnám,“ míní skepticky Kučera ze sdružení vlastníků lesů.
A po jakých změnách vlastníci lesů volají? Vedle snížení výměry minimální honitby chtějí menší podíl státních lesů, odstranění některých nesmyslných požadavků ze strany státu, ale také třeba obnovování polních cest, vrtání nových studní a budování remízků v polích, prostě aby se konečně v českých lesích mohlo hospodařit v souladu s přírodou.
