Členové sociálnědemokratického kabinetu, kteří se za rok svého působení ve Strakově akademii stali aktéry nějakého skandálu, mají jedno společné: nevybíravý slovník a netaktnost. Ačkoliv při půlročním hodnocení jejich práce označil předseda vlády za jedinou chybu mediální neobratnost, odvolání za podobné prohřešky jim nehrozí. Peloton vládních skandalistů totiž vede premiér sám.
Miloš Zeman, premiér: „Sudetoněmecký landsmanšaft k organizacím, které podpořily česko-německou deklaraci, rozhodně nepatřil. A podobně jako z naší strany tam nejsou komunisté nebo republikáni, nevidím důvod, proč by tam z německé strany měl být landsmanšaft. (Prohlásil to 26. července 1998 na své návštěvě Německa. Vysloužil si kritiku německých představitelů.)
„I v politické straně se hromadí toxické zplodiny a organismus buď je, nebo není schopen tyto toxické zplodiny vylučovat. (…) Nejhorší je ten Nový Jičín, to bych opravdu rád viděl, jakého debila jsme tam postavili. (Na adresu neúspěšných kandidátů ČSSD v senátních volbách; 17. října 1998.)
„V některých našich denících jsem zaznamenal články, které ve mně vyvolávaly subjektivní dojem, jako by je psali placení agenti Franze Neubauera. (23. října 1998)
„Počet pitomců na metr čtvereční je zdaleka největší v české žurnalistice. Novináři jsou blbí, neříkám, že všichni, ale podstatná část z nich. (27. června 1999).
„Na ministerstvu zahraničí bylo v minulosti uzavřeno na šedesát smluv jak s jednotlivými novináři, tak s mediálními agenturami, které sloužily k osobní prezentaci předminulého ministra zahraničí. (Útok na Josefa Zieleniece, důkazy dosud nepředloženy; 24. června 1999.)
„Ivan Brezina (bývalý redaktor časopisu Reflex) měl důvěrnou smlouvu s ČEZ, to znamená, že psal na objednávku. To pokládám za projev korupce. (Ani v tomto případě premiér důkazy nepředložil; 29. června 1999).
„Abych byl upřímný, tak je to namířeno hlavně na vietnamské stánkaře, respektive, abych nebyl považován za rasistu, na všechny stánkaře. (Takto premiér 29. června 1999 zdůvodnil, proč chce zavést registrační pokladny do tržnic.)
Egon Lánský, vicepremiér pro zahraniční politiku: „Ve Švédsku jsem se naučil, že opravdová demokracie je o informovanosti veřejnosti, o jejích právech i povinnostech. V tomto smyslu tedy v České republice žádná demokracie neexistuje. (Lánský to řekl při pracovním obědě se švédskou ministryní zahraničí; 19. srpna 1998.)
„Nezdá se mi dobré, jestli v této zemi operuje soukromá firma za okolností, které orgány českého státu nemohou ovlivnit. (Důvod k nesouhlasu s umístěním irácké a íránské redakce Rádia Svobodná Evropa do pražské Bubenče; 21. srpna 1998.)
„Měl by držet hubu, to je podstatné. (Vzkaz šéfovi jihočeské policie, který se v médiích vyjádřil k hraničnímu incidentu vicepremiéra, kdy chtěl policista zkontrolovat, zda Lánský nejede v kradeném autě; 23. srpna 1998.)
Antonín Peltrám, ministr dopravy: „To, co dělají teď, je svinstvo - vyhánět lidi. V tomhle ročním období. (Takto ministr odsoudil nálety NATO v Jugoslávii; 1. dubna 1999.)
Jaroslav Bašta, ministr bez portfeje: „Musím na vás ještě jednou zařvat? (Odpověď na několikrát opakovanou otázku redaktora Lidových novin, proč se sešel s lidmi z tajných služeb; 14. září 1998.)
„Kdo by vyzvídal složení Koordinační a analytické skupiny s cílem vyzradit je nepovolané osobě, nebo kdo údaje o složení KAS za tímto účelem sbírá, popřípadě kdo z nedbalosti umožní vyzrazení těchto údajů, dopouští se trestného činu. Nezveřejňujte ten seznam. Stejně by to mělo minimální informační hodnotu. (Výhružka Lidovým novinám; 12. ledna 1999.)
Ivo Svoboda, ministr financí: „Musíme s tím něco udělat. Vypustil to Michopulos, protože má vztek, že nedostal vejvar. (Řekl 4. února 1999 hlasitě do mobilního telefonu v kuloárech Poslanecké sněmovny plné novinářů poté, co se ministra zeptali, zda ČSSD získala půjčku od firmy TIA. Když na něj novináři naléhali, aby odpověděl, hrozil, že na ně pošle policii.)
„To vám říkat nebudu. K tomu, abyste napsal lež, mé vyjádření nepotřebujete. (Odpověď na otázku, jaké navrhne složení dozorčí rady FNM; únor 1999.)
Ivan David, ministr zdravotnictví: „Jako psychiatr jsem se musel setkávat s lidmi, kteří věděli, že nejsou duševně zdrávi, nyní musím jednat s lidmi, kteří o své chorobě netuší, například s novináři. (Únor 1999.)
Miroslav Grégr, ministr průmyslu a obchodu: Na tiskové konferenci 14. dubna 1999 po zasedání kabinetu začal, aniž byl pověřen, vyzrazovat jména podniků, které by měly být zařazeny do revitalizačního programu vlády. Vicepremiér Pavel Mertlík, který s ním na tiskovce byl, jen nevěřícně kroutil hlavou a klepal si na čelo.
