motor rostoucí produktivity práce
V průběhu téměř celého předloňského i počátkem loňského roku byly mnohé ekonomické prognózy značně pesimistické. Řada odborníků ze světa byznysu, mnozí akademici nebo politici Demokratické strany USA a komentátoři v nich vyjadřovala obavy, že hrozí zpomalení růstu americké ekonomiky. Ve zpětném pohledu nás vcelku pobaví, když si připomeneme, kolikrát všichni ti škarohlídi přirovnávali ozdravný proces amerického hospodářství k dlouhodobé stagnaci japonské ekonomiky. Hlavní obava se však týkala možnosti, že by největší hospodářská velmoc světa mohla případně stagnovat i řadu let a strhnout sebou také globální ekonomiku.
Když několik amerických cenových indexů zaznamenalo krátkodobý pokles, začali i někteří úředníci Fedu (centrální banky USA) mluvit o tom, že deflace povede k prohloubení hospodářské krize. Řada odborníků rovněž upozorňovala na ostrý pokles počtu trvale zaměstnaných osob a vzestup nezaměstnanosti na 6,4 procenta z nejnižší hodnoty zaznamenané v devadesátých letech, kdy nedosahovala ani čtyř procent.
NIKDY JSEM NEPŘESTAL TVRDIT, že pesimisté přehlížejí podstatné faktory, pro něž musíme před výkonností amerického hospodářství smeknout - vzdor jeho recesi a pomalému zotavování. Spojené státy byly vystaveny rychlé sérii potenciálně ničivých šoků, jejichž účinek by slabší ekonomiky bezpochyby srazil na kolena. Začaly splasknutím technologické bubliny, kterou nafoukla nerealistická očekávání, jež vyhnala ceny akcií a investice v mnohých oborech na úroveň vpravdě nesmyslnou. Pak přišly nečekané, smrtící útoky z 11. září 2001 a následná válka proti Tálibánu a al-Káidě v Afghánistánu, válka v Iráku a obtíže se správou této země po ukončení bojových akcí. V neposlední řadě poškodily Ameriku gigantické účetní podvody v Enronu, WorldComu a dalších firmách, které otřásly důvěrou světa v hospodářství USA.
Hospodářská recese, která začala v březnu 2001, však oficiálně trvala pouze osm měsíců. Následné ozdravení ekonomiky postupovalo jen zvolna, třebaže nebylo nezvykle pomalé, a celkový objem výroby během celého procesu zotavování vzrůstal. Nejznepokojivějším rysem oné doby byl bezpochyby prudký pokles zaměstnanosti, potvrzovaný americkým Úřadem pro statistiku pracovního trhu a jeho údaji o počtu trvale zaměstnaných osob. Z vlastního šetření úřadu však vyplývalo, že míra zaměstnanosti dosahovala mnohem příznivějších hodnot než za nejhorších propadů zaznamenaných během většiny předchozích recesí v USA.
Pesimisté se fatálně zmýlili, neboť zcela přehlédli povzbudivý statistický ukazatel, který se během horších časů amerického hospodářství neměnil: rychlé zvyšování produktivity práce. Míra produktivity obvykle v průběhu recese a v počátečních fázích opětovného ozdravování ekonomiky prudce klesá, a to mimo jiné v důsledku nedostatečného využití kapacit výrobních zařízení a pracovního potenciálu zaměstnaných dělníků. Přestože bylo v letech 1995-2000 zaznamenáno neobvyklé zvyšování křivky produktivity práce, její růst se po většinu období recese a následujícího zotavování amerického hospodářství kupodivu spíše zrychloval než zpomaloval. Produktivita práce vykazovala ve třetím čtvrtletí loňského roku celoroční nárůst o 9,4 procenta, což bylo vůbec nejvýznamnější zvýšení zjištěné během jediného čtvrtletí za několik posledních desetiletí.
Uvedený růst je klíčovým ukazatelem a odráží se v něm nesmírná síla hospodářství Spojených států. Jejími primárními zdroji jsou totiž podnikatelský duch, flexibilita a dynamika pracovníků, jakož i relativně volné a otevřené trhy, které umožnily americké ekonomice využít výhody technologické revoluce, uvedené do pohybu rozvojem počítačových technologií, internetu, bezdrátových komunikací, biotechnologií a dalších hlavních inovací posledních let. Často kritizované snižování daní prováděné Bushovou administrativou bezpochyby umožní rychlejší růst ekonomiky v dlouhodobém horizontu, ale při současném zotavování ekonomiky hrálo podle všeho jen drobnější úlohu.
Předvídání krátkodobých pohybů ekonomiky je obtížné, ale na prahu nového roku čtenáři obvykle očekávají od ekonomů prorocké nahlédnutí do skleněné koule. Zde je tedy má stručná předpověď letošních hospodářských vyhlídek. Produktivita práce a celkový objem výroby porostou v USA rychlým tempem, třebaže ani jeden z uvedených ukazatelů zdaleka nedosáhne hodnot zaznamenaných ve třetím čtvrtletí loňského roku. Úroveň zaměstnanosti se rovněž bude i nadále zvyšovat a nezaměstnanost významně klesne pod současnou hodnotu, jež se nachází těsně pod prahem šesti procent.
Pokud americká ekonomika splní uvedená očekávání, přinese to značný užitek i zbytku světa, protože americký průmysl a spotřebitelé dovezou více zboží, surovin i pracovních zařízení. A co je ještě důležitější, prokáže tím, že žádný z aspektů dnešní ekonomické situace nebrání rychlému růstu výroby a produktivity v Evropě, Japonsku i v dalších oblastech s vyspělým hospodářstvím.
Stagnaci těchto ekonomik v uplynulém desetiletí způsobila nerozumná regulace, špatná daňová politika a nedostatečná právní úprava konkurzů - nikoliv tedy základní ekonomické síly. Nejnovější liberalizace trhu práce a nižší daně v Německu a několika dalších evropských zemích, a také zvolna rostoucí ochota Japonska bojovat s bankovní krizí a omezovat nadměrnou regulaci - představují jasné známky naděje. Jednotlivé státy mohou zaznamenat i další posun, pokud konečně začnou využívat také významný hospodářský potenciál, kterým jsou moderní technologie a poznatky současné vědy.
Gary S. Becker je nositelem Nobelovy ceny za rok 1992; vyučuje na Chicagské univerzitě a je členem Hooverova institutu. BusinessWeek.
Copyrighted 2002 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
Překlad: Michael Makovec, www.LangPal.com
