Nenáviděná investiční banka se po 3,5 letech dostala z bankrotu. Ze svých dluhů splatí jen pětinu
Je to tři a půl roku, co se otřásla zem a jeden z největších finančních titánů na světě spadl do pekel. Krach Lehman Brothers je a bude historiky považován za vrcholný okamžik finanční krize roku 2008. Nyní se naskytla ideální příležitost tehdejší události ještě jednou zhodnotit kritickým pohledem. Minulý týden totiž banka Lehman Brothers, respektive to, co z ní zbylo, vystoupila z bankrotu.
Roky soudů
„Práce, kterou naši zaměstnanci dělali včera a kterou budou dělat dneska, se žádným způsobem nezmění,“ sdělil agentuře Reuters Steven Cohn, hlavní administrátor pokladny zkrachovalé banky už od jejího pádu v září 2008. Změnu to ale přece jen přineslo více než podstatnou. Dosud musel každou větší finanční operaci s majetkem banky schválit soud. Nyní budou Lehmani moci rozprodat zbytek majetku a splatit některé pohledávky. Pochopitelně ne všechny. Z celkových 300 miliard dolarů (v době bankrotu dokonce 639 miliard), které původně finanční dům dlužil, jich splatí asi pětinu, tedy 65 miliard. Mezi její nejvýznamnější aktiva patří developerská firma Archstone, smutný pozůstatek hypotečního boomu tehdejší doby. Ať už se firmě, která se z 26tisícového giganta proměnila ve firmičku se 400 zaměstnanci, podaří splatit jakkoli velkou část z obrovského dluhu, soudy se potáhnou ještě roky. Například bývalí konkurenti JP Morgan a Nomura se chystají své žaloby teprve podat. Vyplacení pohledávek je ale jen jedním z mnoha aspektů, jimiž se americká společnost musí s touto finanční katastrofou vypořádat. Dalším z nich je otázka spravedlnosti a potrestání viníků, k čemuž patrně v plné míře nikdy nedojde. Zajímavá je v tomto ohledu osobnost veřejného nepřítele číslo jedna Richarda Fulda, bývalého CEO banky. Ten se během několika měsíců proměnil z obdivovaného a uznávaného bankéře (byl prakticky nejdéle sloužícím CEO na Wall Street) na zosobněného viníka krize.
Žádné poučení
Jak je dnes dostatečně jasné, Fuld sám rozhodně nebyl tím, kdo rozpoutal hypoteční boom a rozhodně také nebyl jediným šéfem investiční banky, který na bezhlavé investici do hypotečních zástavních listů založil svůj obchodní model. Lehman Brothers dlužila na hypotečním trhu 24 dolarů za každý dolar svého vlastního majetku, což ale nebylo zdaleka nejvíc. Pravdou ovšem je, že Fuld mohl pád své milované banky odvrátit. Záchranu mu nabízel například Warren Buffett nebo Korejská rozvojová banka. Fuld ale jejich nabídky odmítl, protože podle něj neodrážely skutečnou cenu Lehmanů. Stejně jako většinu tehdejších manažerů jej však žádný trest nestihl. Co víc, hned rok na to začal opět pracovat jako investiční bankéř v menší společnosti Legend Securities. Každý Američan si tam jistě s radostí poběží pro radu se svými úsporami.
Stejně tak začíná být jasné, že Wall Street, a s ním i celá kultura finančního trhu, se ze svého tehdejšího počínání žádným způsobem nepoučily. Investiční banky utratily desítky miliony dolarů na lobbing za zmírnění regulačních opatření, která měla krizi napříště zabránit. To se jim do značné míry povedlo. S hypotékami se sice v těchto dnech na mezibankovním trhu neobchoduje, ale spíše než kvůli poučení je to proto, že nevynášejí tolik peněz. Kritizované bonusy, které banky vyplácejí svým šéfům, v loňském roce opět stouply o 30 procent na 126 milionů dolarů (řeč je o 50 největších společnostech na Wall Street). Žádný div, že americká společnost se s tehdejšími událostmi vypořádává prostřednictvím radikalizovaných hnutí, jako je Occupy Wall Street. Z rozvášněného davu, ať jsou jeho záměry sebelepší, ovšem málokdy vzejde něco dobrého.
