Skládky, kam se podíváš

Životní prostředí ing.

Za dva měsíce vyprší termín, dokdy mohou investoři žádat Evropskou unii o dotaci na stavbu spaloven komunálního odpadu, které zároveň produkují teplo a elektřinu. Neboli na stavbu zařízení na energetické využití odpadu, jak se říká odborně. „Dosud byla podána jen jedna žádost, jedná se o projekt Krajského integrovaného centra na využívání odpadů v Moravskoslezském kraji. Žádost již akceptoval Státní fond životního prostředí. Podle našich informací už investor také požádal stavební úřad města Karviná o vydání územního rozhodnutí,“ upřesňuje mluvčí ministerstva životního prostředí Michaela Jendeková. Ve hře jsou ještě dva další projekty – spalovna v Chotíkově u Plzně a v Komořanech na Mostecku. Oba projekty jsou však stále jen ve stadiu posuzování dopadů na životní prostředí. Celkem může ministerstvo rozdělit na tyto projekty až osm miliard korun z evropských fondů. Podmínkou ovšem je, že si uchazeči řeknou o peníze do konce června a zároveň stihnou spalovnu postavit do konce roku 2015. To znamená, že do základního kamene musejí kopnout již v příštím roce, aby zařízení stihlo naběhnout do plného provozu.
Když půjde vše jako na drátkách, přibudou tedy k již fungujícím třem spalovnám další tři. „Jenže to rozhodně nebude stačit. V zemi by jich mělo vyrůst aspoň deset. Ve stejně velkém Švýcarsku jich funguje třicet,“ namítá profesor Jaroslav Hyžík, který se zabývá odpadovým hospodářstvím na mezinárodní úrovni.

Recyklace kulhá Zatím ale není vůbec jisté, zda se podaří postavit alespoň tři plánované spalovny. Ostře se proti nim staví občanská sdružení a ekologičtí aktivisté, kteří by raději miliardové dotace věnovali na vylepšení recyklace. Obávají se nadměrného výskytu nežádoucích zplodin v okolí spaloven. Podle statistik ministerstva životního prostředí za rok 2009 nashromáždily české rodiny, obce a drobní živnostníci 3,7 milionu tun smetí, což je 356 kilogramů na hlavu. S tímto údajem jsme sice na nejnižší příčce evropského žebříčku, ale poněkud pokulháváme v čistotě jeho zpracování (viz Skládky vedou). Více než devadesát procent odpadu totiž končí na skládce, energeticky se využívá jen něco přes osm procent.
Například v Dánsku, Švédsku, Nizozemsku, Rakousku, Německu či Belgii na skládkách mizí jen zanedbatelné množství smetí. Všechny tyto země vykazují nejen vyšší podíl recyklace a kompostování odpadků, ale také je v mnohem větší míře spalují v zařízeních na energetické využití odpadu.
Česku chybí nejen tyto spalovny, ale má stále ještě i značné rezervy v recyklaci. K dalšímu využití dokáže vytřídit jen okolo čtvrtiny veškerého komunálního odpadu, zatímco například zmíněné Švýcarsko, které patří k nejekologičtějším zemím, až polovinu. Ostatně toto kritérium mělo Česko dle Plánu odpadového hospodářství ČR splnit již loni. A to se ani náhodou nepovedlo. Ekologové přitom míní, že i Češi by mohli třídit ještě více odpadků. „Měli bychom více třídit, více recyklovat. Je potřeba zavést kompostování biologických odpadů a jejich třídění už v domácnostech,“ navrhl při veřejné diskusi ekolog Jindřich Petrlík ze sdružení Arnika, když protestoval proti výstavbě spalovny v Karviné. Profesor Hyžík souhlasí, že by se mělo recyklovat, jak ale současně upozorňuje, švýcarská hranice je maximálně dosažitelným limitem.

**Komplikace s metanem**

Jiné statistiky, počítané odlišnou metodikou, uvádějí, že ročně vznikne asi 4,4 milionu tun komunálního smetí, z toho až čtyři pětiny končí na skládkách. K těm ovšem Evropská unie zaujala odmítavý postoj. Všechny členské státy se musely zavázat, že nejpozději do konce roku 2020 skládkování radikálně omezí. Podle odhadů bude v tomto období vyprodukováno 2,7 milionu tun směsného komunálního odpadu, tedy toho, jenž zbude po vytřídění materiálově využitelných složek a bioodpadu. Z tohoto množství ovšem bude moci skončit na skládkách jen okolo čtvrtiny. Zbytek se musí zlikvidovat, zatím se ale neví jak.
Nyní v tuzemsku funguje na dvě stě skládek, přičemž jejich kapacita by do roku 2020 měla vystačit. „V odpadu na skládce je značný podíl biologické složky, a proto se tam tvoří metan. Ten až s pětadvacetinásobnou intenzitou oproti kysličníku uhličitému rozšiřuje ozonovou díru, proto se Evropská unie staví ke skládkám tak rezolutně. Metan lze sice také jímat na výrobu energie, ale vzhledem k tomu, že skládka je otevřeným prostorem, nelze zamezit únikům plynu,“ vysvětluje ředitel firmy AVE CZ Roman Mužík. Jeho společnost patří ke trojce největších domácích odpadových firem. Za první půlrok svého fiskálního roku zvýšila obrat na více než dvě miliardy korun, čímž začala šlapat na paty jedničce trhu, společnosti Marius Pedersen. Trojlístek doplňuje firma A.S.A.
Skládkování je stále nejlevnějším způsobem, jak se komunálního odpadu zbavit. Za tunu smetí se platí 600 korun, vytvoření skládky přijde na 150 milionů korun. Naproti tomu spalovna s kapacitou 150 tisíc tun odpadu stojí zhruba tři miliardy korun, například uvažovaná spalovna u Plzně vyjde na 2,5 miliardy korun. „Za tunu odpadu se platí 1250 korun. Příjmy spalovny jsou přitom dvojí, nejen za odpad, ale také za produkovanou elektřinu či teplo. Směsný odpad má totiž zhruba stejnou výhřevnost jako hnědé uhlí,“ zdůrazňuje Mužík. Společnost AVE, která provozuje v Rakousku dvě velké spalovny s kapacitou 300 tisíc tun, by přitom ráda v Česku vybudovala dvě zařízení na energetické využití komunálního odpadu. Nejdražší možností, jak se odpadu zbavit, vhodnou přitom jen pro menší aglomerace, je takzvaná mechanicko-biologická úprava odpadů, kdy se lisem ze smetí vyexpeduje biologická složka, jež se může dále použít. „Zbytek lze z poloviny skládkovat, druhá polovina by se ovšem také měla spalovat. Zpracování tuny smetí vyjde na 2200 korun,“ doplňuje Mužík.

Dražší skládky

Pro stavbu spaloven mluví i návrh zdražit poplatky za ukládání smetí na skládky. Novela odpadového zákona, kterou připravuje resort životního prostředí, zvyšuje poplatek na 800 korun za tunu. Naproti tomu cena za spalování odpadků se může právě díky dotaci z evropských peněz držet na stabilní úrovni. Unie může na stavbu přispět až čtyřiceti procenty z celkové investice. Boj českých ekologů a občanských aktivistů proti výstavbě spaloven profesor Hyžík naprosto nechápe. Uvádí příklad zemí, jejichž postoj k životnímu prostředí lze označit za více než přátelský a které houfně stavbu infrastruktury na energetické využití odpadů podporují. Celkově v Evropě funguje takových zařízení na čtyři sta. Například provoz v samém centru Vídně funguje zároveň jako teplárna.
Lidé se ovšem spaloven bojí, protože nevěří, že i přes technologický pokrok jejich komíny vypouštějí čistší dým. Ve své studii to nedávno uvedla Vysoká škola ekonomická. Autoři zároveň upozornili, že bez postavení nových spaloven nemá Česko šanci splnit požadavek EU. Tři nyní fungující spalovny (v Praze Malešicích, Brně a Liberci) mají kapacitu 700 tisíc tun ročně, ty uvažované by mohly zvýšit podíl spalovaného odpadu o dalších 450 tisíc tun. Jak nedávno upozornil viceprezident Hospodářské komory Pavel Bartoš, ve vzduchoprázdnu zůstane viset zhruba půl milionu tun smetí, s nímž si Česká republika bude muset nějak poradit. Cesty jsou různé – platit pokuty nebo odpad vyvážet třeba do Německa. A to by mohlo vyjít podstatně dráže.