Ubytovna pro zaměstnance logistického parku CTP Bor funguje rok. Čtyři stovky míst jsou beznadějně zaplněné. Nenajdete u nás signifikantnější místo „in the middle of nowhere“, kde jsou potřeba stovky rukou a nohou, přitom nejbližší zásobárna lidských zdrojů je vzdálená deset kilometrů.
A i ta dávno „vyschla“. Městečko Bor s necelými čtyřmi tisícovkami obyvatel (včetně mimin a starců) zdaleka nepokryje potřeby obří průmyslové zóny, která vcucne každý den kolem 1200 zaměstnanců. Agentury dodávající zahraniční zaměstnance už pro ně shánějí postele v okolí padesáti kilometrů a skupují všechny nemovitosti, kde mohou dělníky ubytovat.
Přestože i tak všichni nájemci hal trpí akutním nedostatkem lidí, nikdo z nich neodejde. Blízkost Německa, pro které jsme distribučním centrem, je zkrátka prioritou. Na tahu je tedy developer, který se do budoucna chystá park ještě rozšiřovat. CTP Invest slibuje, že brzy dokončí kantýnu, ordinaci praktického lékaře a zasedací prostory. A dodá další postele přímo v areálu. „V Boru momentálně budujeme dalších 400 lůžek, která budou k dispozici na konci roku 2018. Projekt ubytoven plánujeme i v dalších lokalitách v Česku a na Slovensku,“ říká David Vais z CTP Invest. Něco podobného chystají i další developeři. Není divu. „Získání pracovníků do skladových prostor je mnohdy nadřazeno výši nájemného,“ podotýká Lenka Šindelářová ze společnosti BNP Paribas Real Estate Czech Republic.
Pracovat a spát
Ekonomický růst spojený s deficitem 200 tisíc zaměstnanců a rozvoj e-commerce nutí developery přemýšlet, jak logistické parky polidštit, když už ani zavedení kyvadlové dopravy do vzdálených míst nestačí. Začínají proto mluvit o jakýchsi průmyslových městečkách a příjemných místech pro život. Jestli ale někdo čeká oázu symbiózy továrny či skladů, dělnických domů a městské infrastruktury, bude zklamán. Dnešní agenturní dělník chce především pracovat, jíst a spát. Tlak nájemníků, jejichž druhá otázka zní, kde budou bydlet zaměstnanci, každopádně ovšem zakládá nový trend. „V případě společnosti Alibaba, potažmo 4PX Express, byla podmínka zajištěného ubytování v blízkosti skladu již součástí smlouvy. Pokud tyto potřeby firmy nezohledňují, vzniká problém, jehož svědky jsme v Kvasinách, kde již hodnoty nájemného atakují ceny velkých měst,“ potvrzuje Jakub Holec, partner poradenské realitní společnosti 108 Agency.
Vzdušnou čarou 30 kilometrů od Boru – ve Stříbře – se hodlá v logistickém parku činit společnost Panattoni. Zájem o ubytování tam projevili všichni nájemci – namátkou Ideal Automotive, Leoni, Assa Abloy, Gea, Lear, Steelcase, Kion Group.
Ilona Švihlíková: Robotizace otevírá dveře dystopiím
„Panattoni Park Stříbro je první vlaštovkou v řešení nedostatečné rezidenční infrastruktury. Momentálně počítáme s kapacitou 200 osob, dle poptávky budeme plánovat další etapy projektu,“ říká Klára Sobotková, obchodní ředitelka Panattoni Europe pro Českou republiku a Slovensko. Bude tam prý výstavba spíše vesnického charakteru. „V dalších fázích bude projekt doplněn o občanskou vybavenost, tedy například o ordinaci praktického lékaře, obchody, stravovací zařízení, ale i sportoviště,“ dodává Sobotková. Ta si ještě nedávno pohrávala s myšlenkou, že do Stříbra přiláká mladé rodiny, kterým nabídne stabilní práci a příjemné bydlení. Jaká bude realita, uvidíme.
Jakéhosi městečka by se měli dočkat i v průmyslové zóně Triangle. Její vlast -ník – Ústecký kraj – nakoupil od ČEZ za 85 milionů dvě stovky mobilních buněk, ze kterých měla vzniknout administrativní budova, bydlení, ordinace, vzdělávací centrum a možná i hotel nebo školka pro zaměstnance. Pro zónu Triangle City je vyhrazeno kolem 11 hektarů. Už mělo být částečně hotovo, práce se ale zadrhly na krachu dodavatelské stavební firmy.
Na současný trend naopak nehodlá naskočit další velký developer – společnost P3. „Příliš nefandím představě, že by zaměstnanci měli v logistických areálech i bydlet,“ vysvětluje Tomáš Míček, ředitel P3 pro Česko. Předpokládá, že ubytovací kapacity firmy zvažují především pro zahraniční dělníky, proto vidí tento trend jako přechodnou záležitost.
Nestonají, nestávkují a není jim zima
„Toto je poslední rok, kdy na tomto pódiu vidíte stát člověka, a ne robota.“ Těmito slovy pobavil Amaury Gariel, ředitel regionu EMEA společnosti CBRE loni na podzim publikum na začátku svého vystoupení na konferenci o budoucnosti logistiky, kterou pořádala právě společnost P3. Ani letos se – nikoli překvapivě – na pódium nepostavila robotka Sofia, ale lidé. Gariel ovšem nastínil vizi budoucnosti, která dříve či později bude i v logistice patřit robotům. A to už z jednoho prostého důvodu, který dnešní konjunktura vlastně dokonale ilustruje. „Přiznejme si to. Na světě není jiná pracovní síla, která by byla ochotná pracovat za cenu elektřiny,“ podotkl na zmíněné konferenci Sean Culey, autor bestselleru Transition Point: Engines of Evolution. Nepřekvapuje ho proto, že do „robotického průmyslu“ jsou společnosti ochotné investovat. Například gigant Amazon ušetřil používáním robotů již 2,5 miliardy dolarů.
Masivnějšímu využívání robotů stále ještě brání jejich pořizovací cena. Tu ovšem začíná vyvažovat právě fakt, že stroje nestonají, nepotřebují pauzu na oběd, nevyžadují vyhřívanou halu. A dodejme po česku – nezakládají odbory. Navíc stroje ještě nikdy nebyly tak inteligentní nebo schopné jako dnes. Mohou kompletovat zboží ve skladu, pást ovce nebo sklízet hrozny na vinici. Zatímco v roce 2013 trvala robotovi jedna úloha tři minuty a dvacet sekund, o rok později mu stačila pouhá minuta a dvanáct sekund. Podle experta na byznys transformace Seana Culeyho by člověku srovnatelný pokrok trval až 50 tisíc let.
Vyšší standard. CTP Invest chce stavět ubytovny pro dělníky, v Brně v byznys parku už otevřel bydlení Domeq pro zahraniční studenty a mladé zaměstnance. Standard je ovšem vyšší než u ubytoven.
Někde už stroje práci lidí kompletně převzaly. Například v melbournském přístavním terminálu New Webb na člověka nenarazíte – celý terminál byl plně automatizován. Stejný osud prý čeká i ostatní australské přístavy, stejně jako ty americké, čínské či indické. Culey se domnívá, že adekvátním příkladem dosažené úrovně inteligence strojů jsou autonomní vozidla. Před šesti lety si nikdo nedokázal představit, že by se auta opravdu řídila sama. Množství dat, které je zapotřebí vyhodnotit ve zlomku sekundy, bylo pro inženýry prekérní softwarovou překážkou. Dnes kromě osobních aut v americkém Pittsburghu roboti řídí i třeba nákladní vozy v podzemních dolech v Austrálii. Rolls-Royce plánuje do roku 2035 spustit na moře plně autonomní nákladní lodě.
Přestože se teprve nedávno roboti učili zvládat chůzi nebo základní úkony jako například zvednout krabici, doba, kdy budou manuálně umět všechno, co lidé, už asi nebude daleko. Pokrok v tomto ohledu ohlásila společnost Boston Dynamics, jejíž robot si poradí s chůzí jak v hale, tak v přírodním terénu. Na opravdového „robocopa“ s intelektem, komplexností, individualitou a vědomím sebe sama si ještě počkáme.
„Základní technologie sice již máme k dispozici, ale musíme ještě hodně investovat do vývoje, takže ano, robocopa v blízké budoucnosti možná potkáme, ale určitě ne dříve než za deset let,“ odhaduje Pablo Gomez ze společnosti FM Logistic. Nejsou tedy naši developeři beznadějně zpátečničtí, když chtějí stavět ubytovny místo toho, aby se zaobírali evolucí robotů? „Rozvoj automatizace v Česku není opakem zmiňované přeměny logistických parků v místa přívětivá pro zaměstnance.
V horizontu pěti až deseti let její význam výrazně poroste, ovšem zatím je u nás pracovní síla stále levná, automatizace se intenzivně řeší v zemích, kde je mnohem dražší. Ano, i sem dorazí, Česko je distribuční centrum Německa a tak to vlivem geografické polohy zůstane, ale nečekejme podobně rychlý vývoj jako v Japonsku, kde dnes roboti vybalují a zabalují krabičky,“ soudí Jakub Holec z poradenské agentury 108 Agency.
Vytisknu se
Než ale do skladů dorazí roboti, zkoušejí ve světě ve jménu takzvané logistiky poslední míle stavět do výšky. Až polovina všech nákladů v obchodním dodavatelském řetězci většiny typů zboží připadá na dopravu, výdaje na nemovitosti tvoří statisticky pouhých pět procent nákladů. Ty ovšem prudce rostou s tím, jak se dostává logistika blíž ke konečnému městskému zákazníkovi v zájmu zkrácení doby potřebné pro doručení zboží. Trendem se proto stávají několikapatrové vertikální sklady v podobě jakýchsi městských hubů, umožňující nepřetržité zásobování během několika minut.
Muskova vize: Lidé se musí spojit se stroji, jinak budou bezvýznamní
Logistická centra o 27 poschodích jsou již realitou v Asii, na starém kontinentu se vertikální sklady objevují například v Paříži nebo v Římě. Každé město přitom vertikální logistiku pojalo po svém. V Hongkongu například zboží ve vertikálních skladech přepravují výtahy, zatímco v Paříži vyveze náklad po rampě do vyšších pater samotný kamion. U nás máme k vertikálním skladům nakročeno zatím maximálně formou mezaninů. Jeden vybudoval pro VF Corporation developer P3 Logistic Parks na severní hranici Prahy, u Zdib, kde se v několika podlažích nad sebou vychystává k distribuci zboží známých módních značek. „Kde nám to platná legislativa umožňuje, stavíme nové budovy ve standardu 12,2 metru. To však stále nejsou vertikální sklady, spíše mezaniny,“ vysvětluje domácí realitu Míček z P3.
Ještě ne. Drony zatím revoluci v logistice nespustí. Jsou příliš nákladné a rizikové z hlediska pádu, krádeže nebo střetu s drátem vysokého napětí.
Ne všechny vize se tedy naplní, a to ani v celosvětovém měřítku. Alespoň ne v dohledné době. Například drony nebudou ještě dlouho konkurovat pošťákům a zásilkovým službám. I když se zásilkové společnosti účastní festivalů dronů a jejich prostřednictvím doručují balíky v přímém přenosu, odborníci na logistiku s nimi zatím nepočítají. Zásadní překážkou je riziko pádu, krádeže nebo i špatná průchodnost ve městech, kde jsou drony ohroženy například dráty vysokého napětí.
Vizionáři spíše věří v to, že obor promění 3D a 4D tiskárny, které budou schopny v budoucnu „tisknout prakticky všechno, na co si vzpomeneme – od náhradních dílů přes tištěné spoje až po tryskové motory“, jak prognózuje Culey. Ze spotřebitelů se stanou výrobci svého vlastního zboží. Zákazníkům postačí koupit si pouze vzor, respektive vybrat si model a po zaplacení si zboží nebo výrobek vytisknou doma. Odborníci pro to využívají termín „prosumer“ jako kombinaci slov consumer a producer. O rychlosti rozšíření 3D tiskáren v distribuci zboží rozhodnou prý materiály, ze kterých se bude tisknout. Kromě plastu nebo titanu totiž technologie 3D tiskáren umožňuje tisknout dokonce i biologický materiál s využitím DNA. „V budoucnu tak budeme moci vytisknout sebe sama,“ zažertoval Sean Culey na závěr svého pražského vystoupení. Pak ovšem tiskárny změní logistiku víc než roboti. Sklady, tak jak je známe, prostě přestanou být potřeba.
Čtěte dále:
