Když sklárny ve Světlé nad Sázavou ukončily v roce 2008 výrobu, ocitlo se jejich 1200 zaměstnanců na dlažbě. Nezaměstnanost v celém regionu vyletěla vzhůru. Po vstupu nového vlastníka nastal obrat. Nynější podnik Crystalite Bohemia zaměstnává tři čtvrtiny původních pracovníků.
Vysočina nemá pověst sklářského regionu jako třeba Krkonoše nebo Jizerské hory, přesto sahá tradice výroby skla v okolí Světlé nad Sázavou až do šestnáctého století. Na fortel místních sklářů navázal také podnik, jehož základní kámen byl položen v roce 1967. Velký sklářský kombinát zahájil výrobu v roce 1970 a byl zaměřený především na sortiment s vysokým podílem ruční výroby. K první významné inovaci došlo v roce 1975, kdy byla zavedena automatická výroba strojně foukané kalíškoviny. Po roce 1990 se původně socialistický podnik Sklo Bohemia ve Světlé stal součástí velké skupiny Bohemia Crystalex Trading (BCT), která zastřešovala také známé sklárny Crystalex Nový Bor, sklárny v Poděbradech a další podniky. Skupina navíc byla majetkově propojena s porcelánkou Porcela Plus. V rámci skupiny byla produkce ve Světlé nad Sázavou inovována v letech 1998 až 2000, kdy začala výroba na dvou velkých lisech, které umožnily vznik skleněných produktů do velikosti 43 centimetrů a hmotnosti až šest kilogramů. To už ale českým sklárnám začínaly těžké časy. BCT postupně nabaloval dluhy u bank, které dosáhly čtyř miliard korun, další stamiliony dlužil podnik dodavatelům. Sklářské skupině s obratem půldruhé miliardy to zlomilo vaz a soud na ni v září 2008 vyhlásil insolvenční řízení. Všechny sklářské podniky BCT, s výjimkou sázavského Kavalieru, ukončily výrobu, zaměstnanci se hlásili na pracovních úřadech.
Překvapivý zájem o zkrachovalé sklo
Ve Světlé nad Sázavou znamenal konec podniku katastrofu. Bez práce zůstalo 1200 lidí, nezaměstnanost ve městě a okolí se dostala na jedenadvacet procent. Specializovaní dělníci ze skláren si jen obtížně hledali jinou práci, navíc nabídka volných míst byla v regionu minimální. Například ještě čtyři roky po pádu skláren, kdy práci stále hledaly stovky propuštěných dělníků, nabízel místní úřad jen 11 volných pozic. Záchranu městu a místním lidem nakonec nepřinesly ani snahy úřadů, ani výstavba desetihektarové průmyslové zóny, která zatím zeje prázdnotou. Nový život sklárnám vdechl investor. Lubor Cerva, který předtím úspěšně podnikal v oboru dovozu a vývozu pracovních pomůcek, koupil zavřený podnik v roce 2009.
„Po úspěšném prodeji své obchodní importní a exportní firmy jsem měl nutkání se věnovat výrobě, a to bez určení oboru. O výrobě samotné jsem měl minimální povědomí, ale bylo mi jasné, že to bude jistě mnohokrát složitější nežli běžný obchod, nicméně s menším počtem konkurentů,“ vysvětluje Lubor Cerva a pokračuje: „Zájem o zkrachovalé sklárny mě překvapil, bral jsem to za další mrtvý obor v regionu. Objevili se však místní podnikatelé, kteří již týden po krachu byli schopni za objekt sklárny včetně technologií nabídnout konkrétní částky peněz. Bylo jasné, že za tím něco musí být. Čistou shodou okolností jsem se následně setkal s finančním ředitelem zkrachovalého provozu a jeho popis skutečné situace mě přesvědčil. Sklárna ve Světlé byla do krachu svedena špatným hospodařením celého holdingu, nikoli svojí vlastní vinou.“
Sklo bez chemie
Firma Lubora Cervy Vivaria zvítězila ve výběrovém řízení na zkrachovalou firmu Sklo Bohemia v červnu 2009 a slíbila tehdy zaměstnat na 180 lidí. První sklářskou pec a tři výrobní linky spustili již pod novým názvem Crystalitu Bohemia v říjnu téhož roku. Firmě se dařilo, a tak ještě v prosinci spustili ve Světlé druhou pec. Zakázky přibývaly, v lednu roku 2012 proto v Crystalite Bohemia spustili již pátou pec, což je více, než kdy předtím v místních sklárnách fungovalo. „Ambice na pět pecí samozřejmě na začátku nepřipadaly v úvahu. Bylo těžké se odhodlat ke spuštění té první, ta byla také jedinou, která šla použít. Nikdo nemohl tušit, jaký zájem původní odběratelé o zboží projeví. Jakmile běžela první, bylo snadné stavět další,“ vzpomíná majitel skláren.
Do svého podniku dál mohutně investoval. Například v loňském roce firma spustila nejmodernější linku na výrobu vinných sklenic na světě s kapacitou 2200 kusů za hodinu. Náklady se vyšplhaly na pět milionů eur, investice umožnila zvýšit produkci podniku zhruba o pětinu. Kvůli instalaci nové linky byla odstavena jedna z menších tavicích pecí, takže ve Světlé nyní fungují čtyři s celkovou denní kapacitou 85 tun skloviny. Ročně tak jsou nyní sklárny schopné vyrábět kolem 20 milionů kusů sklenic, dalších sedm milionů kusů pak představuje dárkové zboží, jako jsou vázy, dózy, mísy, lahve či svícny. V závodě ve Světlé nad Sázavou nyní pracuje 590 lidí. Včetně skláren v Květné na Uherskohradišťsku zaměstnává Crystalite 750 lidí. Co stojí za úspěchem znovuzrozené firmy?
„Sklárna disponuje řadou technologických vymožeností, především schopností vyrobit těžké lisované kusy dekoračního skla. Vedle toho vyrábí i nápojové sklo, především vinné sklenice. Činí ji to velmi univerzální, podobně kombinovaný provoz ve světě nenajdete. Dokázali jsme velmi rychle obnovit vztahy se zahraničními zákazníky a získat jejich důvěru. Nepodlehli jsme pokušení budovat příliš velký a tím nepružný byrokratický režim postavený na starém modelu. Ovšem zásadní bylo rozhodnutí o zastavení výroby olovnatého skla,“ konstatuje Lubor Cerva.
Inovace stojí i za tímto krokem. Již v roce 2007 podnik začal v malém objemu vyrábět nový druh skloviny, která má stejné optické vlastnosti i barvu jako olovnatý křišťál. Ovšem neobsahuje žádné stopy škodlivého olova, jeho výroba je tak ekologičtější a zároveň levnější. Další vstřícný krok k životnímu prostředí představovala nová technologie leštění. Zatímco dříve se většina produktů upravovala a leštila chemicky směsí kyseliny fluorovodíkové a sírové, nyní se drtivá část leští směsí zemního plynu a kyslíku.
Plagiátorství Asie ohrožuje Čechy
Ani dobře rozjetá výroba neznamená, že majitel skláren nemá žádné starosti. Export citelně postihla krize mezi Ruskem a Ukrajinou, protože na východ míří významná část produkce. A riziko pro sklárny ve Světlé představují i neustále snahy asijských firem okopírovat místní produkci.
„Z toho musí mít hrůzu každý z výrobců. Jedná se samozřejmě o Čínu, kterou naše sklo velmi láká a pilně naši výrobu kopíruje. My tam stále ještě vyvážíme a na čínských exportních veletrzích vidíte naše výrobky prezentované jako jejich výrobky vlastní. Vyrobí potom kopie, ceny jsou samozřejmě poloviční, ochrana neexistuje,“ připomíná Lubor Cerva. Po mohutných investicích v roce 2014 čeká podnik v letošním roce především stabilizace.
„Pracovali jsme na opravách obou objektů, myslím tím i objekt sklárny Květná ve Strání na Moravě, a ztratili jsme mnoho času a peněz při pokusu o spuštění speciální technologie výroby vinných sklenic s taženým štýlkem, tedy nohou. Nyní probíhá finančně nesmírně náročná generální oprava naší první tavicí pece. To vše nás dovedlo k prakticky nulovému zisku a k němu se v roce 2015 musíme vrátit,“ plánuje Lubor Cerva.
