J i ř í R ü c k l
Berounský senátor Jiří Rückl (58) spojil život velkopodnikatele a politika. Majitel stejnojmenných skláren totiž již podruhé vyhrál senátní volby. Voliči tak dali jasně najevo, že prolínání byznysu a politiky jim v Rücklově případě nevadí.
Každá informace, kterou máte, je výhodou. „Samozřejmě jako senátor mám k dispozici informace, které druzí nemají. Určitě je tedy výhodou být podnikatelem i senátorem. Je to lepší i pro pověst fabriky, protože mnohým obchodním partnerům dělá dobře, že mají tu čest mluvit s panem senátorem. Jsem ale dalek, abych toho zneužíval. To by byla cesta do pekel, říká sklář Jiří Rückl. V horní parlamentní komoře patří mezi nejznámější podnikatele právě on a berounští voliči jasně ukázali, že jim podnikající zákonodárce ani v nejmenším nevadí. Možná si ho váží právě pro jeho styl podnikání.
Ráno od půl šesté řídí sklářské závody. Ty jeho rodině patřily již v minulém století a vyráběly sortiment od luxusního skla až po skleněné potrubí pro zařízení mlýnů. Krátce po druhé válce však stát sklárny znárodnil. „Pradědeček, zakladatel firmy, udělal v roce 1923 nesmírně moudrou věc a sice, že vytvořil ze své firmy akciovou společnost. Pravděpodobně i proto přežila hospodářskou krizi i válku. Ale protože to byla velká společnost, tak byla znárodněna spolu s bankami a hutěmi hned v první vlně v roce 1945. Takže se nám restituce vyhnuly, říká Rückl. Při privatizaci si potomci bývalých majitelů koupili sklárny od státu zpět, takže pan senátor je dnes jediným majitelem a předsedou představenstva akciové společnosti Rückl Crystal. Vlastní sklárny v Nižboru, Anníně a Otvovicích. Sklárny privatizoval i jeho bratranec přes druhé koleno, kterému patří sklárny Včelnička.
V půl druhé odpoledne, když sklárny osiří, probouzí se Rückl politik. V komunální politice uspěl kdysi jako místostarosta obce Nižbor a v roce 1996 se přehoupl do vrcholné politiky, když jako nezávislý na kandidátce ODA uspěl v senátních volbách a vstoupil do Valdštejnského paláce. Stal se členem ODA a v letošních volbách opět porazil kandidáta ODS (tentokrát Milana Knížáka), a podílel se tak na senátním triumfu čtyřkoalice. „Bylo to mé referendum, ve kterém lidé ukázali, zda se mnou jako senátorem byli v uplynulých dvou letech spokojeni. V horní komoře Parlamentu chce pokračovat v práci ve výboru pro hospodářství, zemědělství a průmysl a v něm střežit kvalitu zákonů, které rozdělí zemi na vyšší územněsprávní celky, a norem týkajících se vstupu České republiky do Evropské unie. „Práci senátora nelze vidět jenom v tom, že sedí v konírně Valdštejnského paláce a hlasuje. Je to především práce ve výborech. Pro mě je práce ve výboru pro hospodářství, zemědělství a dopravu naprostou prioritou, protože tam se projednává většina zákonů, které se regionů přímo týkají.
Spojit práci podnikatele a politika, a obojí na nejvyšší úrovni, je pro mnohé lákavá představa. Jiří Rückl ale připomíná, že je to úloha i velmi časově a fyzicky náročná. „Neříkám, že je to procházka růžovým hájem a mohu v sobotu a v neděli chodit do lesa kartáčovat veverky. Ale je to cesta, kterou cítím jako povinnost vůči regionu. Není to jenom moje ambice, protože já zde pokračuji v tradici naší rodiny. Všichni moji předkové byli skláři. Na přelomu sedmnáctého a osmnáctého století přišli do Čech a ti, kteří již mohli, tedy můj pradědeček, dědeček, otec a strýc, byli ve své obci i regionu silně veřejně činní lidé. Nikdy se neuzavírali jen do sebe a své sklárny. Snažili se propojit firmu s regionem. Už tím, že dávali obživu a jistotu svým zaměstnancům, tak do kraje prorostli a díky bohu zanechali stopu, na kterou se dá navazovat. Z rodu Rücklů byl navíc i velice vlivný diplomat první republiky. „Můj strýc, doktor Jan Jiří Rückl, byl papežským komořím a poradcem prezidenta Beneše. Dnes se při zkoumání archivů ministerstva zahraničí ukazuje, že to byl právě on, kdo stál za zvolením Eduarda Beneše prezidentem naší země. Byl to tichý a velice rázný diplomat, který dokázal přesvědčit slovenskou stranu, že je dobře zvolit právě Beneše.
Senátor Jiří Rückl absolvoval průmys-lovou školu sklářskou a Vysokou školu ekonomickou. Pokračoval v rodinné sklářské tradici a pracoval nejprve jako technik ve Sklounionu Teplice a později jako referent odboru sklo a keramika Ministerstva průmyslu ČSR. Možná někde tam se rodilo dnešní spojení sklářského podnikání a vysoké politiky. První dva roky po listopadové revoluci byl ředitelem personální politiky Ministerstva průmyslu ČR, pak ale v privatizaci koupil sklárny a začal podnikat.
Poslední Rücklovou akvizicí byla sklárna v Otvovicích. Loni na podzim ji koupil a letos do ní investuje třicet milionů na nákup dvou nových pecí. Senátní protikandidát Milan Knížák ho proto označil za zadluženého podnikatele, ale ve světle enormní neochoty bank půjčovat peníze je získání nového úvěru nikoli ostudou, ale vyznamenáním. Nejenom berounští voliči, ale i bankéři tedy Rücklovi a jeho záměrům důvěřují.
