Sklizeň života

7. 6. 2005

Biotechnologie zůstávají riskantním oborem, ale pokroky jsou ohromující

Nejtěžší zdravotní problém, na který si Julia Barchittaová v posledních dnech stěžuje, jsou puchýře na chodidlech. Vzhledem k tomu, že už tři roky žije s metastazujícím karcinomem ledvin – nemocí nechvalně známou tím, jak obtížná je její léčba - je toto konstatování pozoruhodné. Až do května minulého roku měla jednašedesátiletá děkanka Centra pro profesní rozvoj a empirické učení při Wagner College v New Yorku štěstí, neboť reagovala na interferon, lék, který zabírá u pouhých deseti až dvaceti procent pacientů. Postupně si však proti interferonu vybudovala rezistenci a její tělo začaly stravovat tumory.
Julia Barchittaová dobře věděla, jak těžký může být boj proti rakovině. Krátce poté, co lékaři v jejím těle objevili nádor, její muž uslyšel podobnou diagnózu. Onemocněl rakovinou plic a čtyři měsíce nato zemřel. Proto se Barchittaová rozhodla, že poslouží jako pokusný králík. Loni v červnu souhlasila s návrhem, aby se v centru pro léčbu rakoviny Memorial Sloan-Kettering Cancer Center zúčastnila klinického testování léku s názvem Sutent, který patří do nové třídy víceúčelových léčiv proti rakovině (multitargeted cancer drugs). Sutent vyvinula inovativní firma Sugen, již v roce 2002 pohltil obří Pfizer. Když Barchittaová dostala nabídku, ani na chvíli neváhala. „Pravda je taková, že statistika nedává člověku s rakovinou ledvin velkou naději,“ prohlašuje, „Neměla jsem co ztratit.“ Barchittaová však patří k lidem, kteří vyhráli. Sutent v jejím těle odboural všechny znaky rakoviny a jediným vedlejším účinkem léku jsou puchýře na chodidlech. „Naučila jsem se chodit do práce v teniskách,“ dodává Barchittaová.

Schopnost změnit vyhlídky.

Podobné příběhy vedou mnohé lékaře k přesvědčení, že zdravotní péče už brzy dosáhne bodu obratu. Neznamená to, že by většina pacientů mohla být okamžitě vyléčena. Téměř všichni nemocní nadále polykají malé kousky chemikálií, kterým my všichni říkáme tabletky a jež představují starou gardu medicínských prostředků. Nicméně časy se mění. Třicetileté období biologického pokroku, mapování lidského genomu a uskutečňování neobvyklých chemických manipulací rozpoutalo vlnu objevů biologických léků, z nichž mnohé jsou pozměněnými lidskými proteiny. Tyto molekuly mohou změnit vyhlídky pacientů trpících celou řadou různých nemocí, ještě před pěti lety nevyléčitelných. V posledních týdnech se například objevily zprávy o překvapivém pokroku v možnostech léčení rakoviny a stařecké slepoty, chorob až dosud nedávajících nemocným příliš velké naděje na uzdravení. Zejména pacientům s rakovinou může biotechnologický výzkum přinést mnoho dobrého. Před deseti lety bylo ve fázi klinického testování méně než deset onkologických léků, přičemž většinou se jednalo o vysoce toxické chemoterapeutické prostředky. Naproti tomu dnes se na lidech zkouší více než 400 léků a téměř všechny náleží ke skupině biotechnologických medikamentů, které se zaměřují na konkrétní cíl a slibují minimální vedlejší účinky.
Biotechnologie konečně dospěla. Takové tvrzení může probudit vzpomínku na rozruch, rozvířený v souvislosti s biotechnologií už tolikrát v minulosti. Stále více vědeckých pracovníků a manažerů z oblasti biotechnologie ale tvrdí, že současné nadšení vychází z nových skutečností: léky tentokrát skutečně existují. Biotechnologiemi již bylo vyvinuto 230 léků a dalších příbuzných produktů. Jen za poslední rok americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) schválil dvacet biotechnologických léků, mezi které patří medikamenty pro léčení nespavosti, roztroušené sklerózy, úporných bolestí, chronické nedostatečnosti ledvin, inkontinence, oparů a rakoviny. Podle odhadu neziskové organizace Tufts Center for the Study of Drug Development by nejméně 50 až 250 biotechnologických léků, nacházejících se v závěrečných fázích klinických zkoušek, mělo uspět a získat souhlas FDA. Biotechnologické léky tak téměř třikrát převyšují úspěšnost farmaceutického průmyslu. „Současný stav je pokračováním objevů, které byly zahájeny na začátku osmdesátých let,“ uvádí Joseph Schlessinger, vedoucí katedry farmakologie na Yale School of Medicine a spoluzakladatel Sugenu, společnosti, která vyvinula Sutent. „Dnes prožíváme zlatý věk ve vývoji léčiv,“ dodává.
Dlouho sužovaní investoři mají dnes konečně důvody k optimismu. Velkou část minulého roku firmy zabývající se biotechnologiemi svým hodnocením zaostávaly za celkovými výsledky trhu a jen některé z 1500 společností v oboru vykazují zisky. Léčiva se však velice dobře prodávají. Poradenská firma Ernst & Young se domnívá, že prodejem devíti nových biotechnologických léků schválených v roce 2004 budou letos vytvořeny celkové tržby v částce tří miliard dolarů. Do roku 2007 by jen prodeje těchto devíti léků měly vzrůst na hodnotu osmi miliard dolarů. „Myslím, že jako celek začne odvětví do roku 2008 generovat zisky,“ domnívá se Dr. Mark Monane, ředitel pro biotechnologický výzkum u poradenské firmy pro finanční investování Needham & Co.
Biotechnologický průmysl se snaží těžit z vlastního úspěchu, učit se ze zkušeností a ověřovat nové myšlenky rychleji než kdykoli v minulosti. Podle všeobecného očekávání by měl Sutent nejpozději začátkem příštího roku získat souhlas FDA pro použití u pacientů, kteří trpí rakovinou žaludku a vybudovali si odolnost proti Gleevecu, převratnému onkologickému léku uvedenému na trh před pouhými čtyřmi lety. V prosinci loňského roku FDA schválil Macugen firmy Eyetech Pharmaceuticals, první lék ve své třídě proti degeneraci makuly, hlavní příčině stařecké slepoty. Do konce tohoto roku FDA pravděpodobně rozhodne o Lucentisu od společnosti Genentech, léku, který by měl svými účinky Macugen předčit.
Objevují se první náznaky toho, že dlouho očekávaný věk personalizované medicíny již není daleko. Firmy zabývající se technologií se sice naučily, jak přicházet s novými, průkopnickými léčivy, ale zatím se jim nedaří stejně dobře určovat, komu tyto léky pravděpodobně nejvíce pomohou. Počet pacientů, kteří zejména na léčbu rakoviny zareagují, se často zastaví na dvaceti procentech. Farmaceutické firmy unavené těmito chabými výsledky se proto více a více zaměřují na vývoj diagnostických testů, které umožní zvolit vhodnou léčbu podle pacientova genetického profilu, čímž se zvýší úspěšnost a omezí vedlejší účinky. „Věřím, že revoluce v personalizované medicíně je otázkou pouhých několika let,“ předvídá Dr. George Demitri z Dana-Farber Cancer Institute v Bostonu.
Revoluce v medicíně, již vedou biotechnologické firmy, je ve skutečností evolucí – je projevem pomalé akumulace výsledků celých desetiletí věnovaných výzkumu. Od roku 1973, kdy byly poprvé ve velkém měřítku na buněčných kulturách vyprodukovány užitečné lidské proteiny, snili nespočetní vědečtí pracovníci jeden společný sen: pomocí genové manipulace či genového zaměřování chtěli vytvořit nové molekuly, které by dokázaly ovlivnit průběh nemoci. „Zajímavé je, že biotechnologie ve skutečnosti posunuli kupředu akademici, nikoli pracovníci výzkumu a vývoje v průmyslových podnicích,“ konstatuje Allan B. Haberman, šéf farmaceutické poradenské firmy Haberman Associates ve Waylandu ve státě Massachusetts.
Na rozdíl od tradičních firem zabývajících se výrobou léčiv byli akademičtí vědečtí pracovníci ochotní začít prosazovat biotechnologický přístup k vývoji léků, i když věděli, že je čeká dlouhá cesta. Erbitux, lék proti rakovině tlustého střeva, jejž vyvinula firma ImClone System a který dostal povolení v loňském roce, by dnes neexistoval nebýt úsilí jeho objevitele Dr. Johna Mendelsohna. Tento vědec a zároveň klinický lékař strávil dvacet let hledáním firmy, která by měla zájem o komerční využití jeho zjištění, že růst některých tumorů lze zastavit blokací růstu určitého druhu enzymu. Dokonce i společnost Novartis se téměř vzdala Gleevecu, v uplynulém desetiletí nejúčinnějšího medikamentu používaného při léčbě rakoviny. Člověkem, který Novartis přiměl k tomu, aby podpořil vývoj Gleevecu, byl nezávislý odborník na rakovinu Dr. Brian J. Druker z Oregon Health & Science University.
Tradiční farmaceutické společnosti se biotechnologiím po léta vyhýbaly. Nebyly ochotné sázet na neprověřené postupy a situaci nepomáhalo ani to, že rané úspěchy biotechnologického oboru v osmdesátých a devadesátých letech narážely na jednu překážku za druhou. Dnes velké farmaceutické firmy doplácejí na svou předchozí nechuť riskovat. Velcí hráči pracují na vývoji pár slibných výrobků, jenže většinou zůstali závislí na modelu postaveném na prodejních hitech mezi léčivy. Podle propočtů Boston Consulting Group sice biotechnologické firmy vyprodukovaly 67 procent léků, které byly v minulém roce zařazeny do klinického testování, ale jejich podíl na částce 40 miliard dolarů vynaložené na výzkum a vývoj, se pohyboval kolem pouhých tří procent.
Mantrou biotechnologií byl dlouhou dobu „důraz na dosud nesplněné potřeby“. Mnohé z nyní vyvíjených léčiv právě to potřeby řeší. Tato strategie se vyplatila Genentechu, jehož tržní kapitalizace je vyšší než kapitalizace třetí největší farmaceutické společnosti v USA Mercku. A to zčásti díky řadě onkologických léčiv, jež překvapivě dosáhla prodejů v řádu miliard dolarů. „Soustředění se na prodejní hity a opomíjení ostatních léků může vést až k určitému stupni krátkozrakosti,“ upozorňuje generální ředitel Genentechu Arthur D. Levinson, „Proto se nezřídka stává, že se předpovědi potenciálu léčiv mýlí.“
Velké farmaceutické společnosti by se konečně rády zapojily do hry. Navazují partnerské vztahy s biotechnologickými firmami, nakupují je či se případně snaží napodobit jejich úspěchy a předstihnout je ve výzkumu a vývoji. Společnost Novartis před dvěma lety přesunula své celosvětové výzkumné středisko ze Švýcarska do Cambridge ve státě Massachusetts v naději, že se divize začne chovat jako nezávislá biotechnologická firma. Kromě toho Novartis získal do svých služeb akademika Dr. Marka Fishmana z Harvard Medical School, kterého řízením centra pověřil.
Snaha farmaceutického průmyslu kopírovat biotechnologické odvětví, nebo jím prolnout by měla přispět k urychlení tempa zdravotnických inovací. Profitovat by měly zejména tři léčebné a výzkumné oblasti:

Rakovina.

V žádné jiné terapeutické oblasti biotechnologie nezpůsobily takový pokrok jako v onkologii. Nová léčiva, zaměřující se na nádorové buňky a zároveň minimálně poškozující zdravé tkáně, vedla ke změně v modelu léčby. Lékaři dnes o rakovině hovoří jako o chronickém, vyléčitelném stavu. Loni povolil FDA čtyři léky ze skupiny konkrétně zacílených přípravků proti rakovině – Avastin, Tarcevu, Iressu a Erbitux. Avastin od Genentechu jako první onkologický medikament vůbec prodloužil život pacientům s rakovinou plic, prsu a tlustého střeva.
Celkový obraz však pro veřejnost zůstává skličující. Tři desetiletí poté, co prezident Richard M. Nixon vyhlásil rakovině válku, zůstává tato nemoc hlavní příčinou smrti u lidí pod hranicí 85 let a stále zabíjí v USA každého čtvrtého člověka. „Vývoj dnes pracuje na celé řadě léků z kategorie konkrétně zacílených přípravků proti rakovině,“ uvádí Dr. Roy S. Herbst, specialista na rakovinu plic v M. D. Anderson Cancer Center na University of Texas. „Musíme si však zachovat realistický pohled na věc. Zatím nejde o možnost definitivní léčby. Je to pouhý začátek,“ říká.
Mnozí odborníci na biotechnologie však věří, že díky široké škále vznikajících onkologických léčiv už startovací čáru nechali za sebou. Na rozdíl od pacientů s chorobami srdce, kteří si mohou zvolit některý se sedmi téměř identických statinů snižujících hladinu cholesterolu, onkologické léky se objevují v mnoha různých formách. Existují léčiva, která blokují faktory způsobující růst nádoru, způsobují vyhladovění nádoru zpomalováním růstu krevních cév, slučují radioaktivní izotopy s bílkovinami, které nádory vyhledávají, a využívají očkovacích látek, aby naučily imunitní systém těla napadat rakovinné buňky.
Ve vývoji je rovněž další skupina léků z kategorie víceúčelových léčiv proti rakovině, pro které by FDA mohl začít vydávat povolení již v příštím roce. Do nově se utvářející skupiny takzvaných multikinázových inhibitorů patří i Sutent, lék, který drží při životě Julii Barchittaovou. Tyto medikamenty blokují proteiny, které cirkulují v krvi a jsou odpovědné za růst nádoru a vytvoření vyživující krevní cévy. Dalšími pozorně sledovanými kandidáty na souhlas FDA jsou sorafenib, lék vyvinutý společnostmi Bayer a Onyx Pharmaceuticals k léčbě rakoviny ledvin, a lapatinib, lék proti rakovině prsu z dílny GlaxoSmithKline.
Tyto medikamenty mohou být vhodné zejména k aplikaci na nejobtížněji léčitelné druhy rakoviny a mohou dát naději pacientům s nejhoršími formami nemoci. Zářným příkladem je enzastaurin, tabletka firmy Eli Lilly určená k léčbě vracejícího se glioblastomu, nejagresivnější formy rakoviny mozku. „Je to nemoc, která pacientům prakticky nedává naději a pro niž existuje jen velmi málo odpovídajících způsobů léčby,“ tvrdí Dr. Howard A. Fine z National Cancer Institute. Enzastaurin blokuje dvě metabolické cesty, jež tumor nezbytně potřebuje k růstu, a uzavírá vyživující cévu. Při pokusu, který Dr. Fine vedl, enzastaurin způsobil smrštění nádoru u 25 procent z 92 nemocných, což je nezvykle vysoký podíl kladně reagujících pacientů.
Smrštění nádoru samozřejmě neznamená jeho likvidaci. Specialisté na rakovinu nicméně doufají, že se vznikem dalších léčiv z nich dokážou vytvořit takové směsi, které onkologické pacienty udrží při životě roky. Uznávaný badatel v oboru rakoviny Dr. M. Judah Folkman z Dětské nemocnice v Bostonu věří, že nejdůležitější je, že nové léky dávají pacientům naději: „Dnes máme pacientům co nabídnout, a pokud jim díky tomu prodloužíme život, možná se mezitím opět objeví něco nového.“

Diagnostika.

Nejzávažnější problém většiny hlavních současných léků je, že nepůsobí na 25 až 60 procent pacientů. Vlivem biotechnologií se tento podíl začíná snižovat. V lednu byl zahájen první test, kterým bude na základě DNA možné určit, jak bude jednotlivec reagovat na různé druhy léků.
Přístroj o velikosti nehtu na palci, vyvinutý firmami Roche Pharmaceuticals a Affymetrix z kalifornské Santa Clary, dokáže najít zhruba třicet odlišností ve dvou genech, které určují, jakým způsobem játra metabolizují běžně předepisované medikamenty, jako jsou antidepresiva, betablokátory a léky přinášející úlevu od bolesti. Z jediné kapky krve dokáže čip poznat, zda pacient neodbourává lék příliš rychle na to, aby mu mohl pomoci, či zda jej naopak neodbourává příliš pomalu a více se vystavuje nebezpečí vedlejších účinků. Firma Roche, lídr v oboru diagnostiky, doufá, že do konce roku uvede na trh další podobný čip, který na základě DNA rozezná 25 různých typů leukémie, a čip, který identifikuje tumor-supresorový gen p53, jenž u pacientů s rakovinou často mutuje. Tyto testy pomohou lékařům zvolit nejlepší způsob léčby. „Pravděpodobně budeme schopní diagnostikovat zdravotní problémy dřív, než pro ně dokážeme najít nějakou léčbu,“ domnívá se generální ředitel Roche Franz B. Humer.
Nalezení odpovídající léčby možná nebude až tak vážný problém. Pacienti i lékaři společně dychtivě očekávají, až biotechnologie stvoří léčiva, ušitá na míru individuálnímu genetickému nastavení člověka. Diagnostika však dlouho zaostávala za vývojem léků, zčásti i proto, že jsme nemocem až dosud tak špatně rozuměli. „V minulosti byla medicína reakcionářskou disciplínou. Čekali jsme, až lidé onemocní, a teprve potom jsme je léčili,“ vysvětluje Peter D. Meldrum, generální ředitel společnosti Myriad Genetics, „Většina léků dostupných na trhu léčí pouze symptomy, nikoli příčiny.“
Ani farmaceutické firmy nikdy neměly zájem na vývoji diagnostických testů. Jejich cílem naopak bylo, aby co nejvíce pacientů užívalo jejich léky, a tak jim zajistilo maximální možné tržby. Avšak strašlivé vedlejší účinky, kvůli nimž musel být lék proti bolesti z dílny Mercku Vioxx stažen z trhu, podtrhují obrovská rizika tohoto přístupu.
Biotechnologický průkopník Genentech na ro šel z jiné strany, když v roce 1998 představil lék proti rakovině prsu Herceptin. Byl to první lék proti rakovině, nabízený zároveň s genetickým testem, který dokáže identifikovat 25 až 30 procent obětí tohoto druhu rakoviny, u nichž by Herceptin měl fungovat. Herceptin se následně ukázal jako nesmírně úspěšný. Abbott Laboratories dnes připravují podobné testy, kterými bude možné určit pacienty s největší potenciálem reakce na Iressu a Erbitux, léky působící pouze u deseti, respektive u 25 procent nemocných.
Badatelé věří, že větší počet pacientů se dočká pomoci, až vědci určí další variace genů nebo proteinů, známé jako biomarkery, které se vážou k určitým chorobám. Společnosti vyvíjejí testy, zjišťující, kdo má nejsilnější náchylnost vůči určité nemoci, a tak umožňují preventivní opatření. Firma Myriad Genetics už uvedla na trh čtyři diagnostické testy, s jejichž pomocí lze rozpoznat genetické předpoklady k rakovině prsu, tlustého střeva a kůže. Smyslem těchto testů není jenom upozornit pacienta na to, že by měl sepsat poslední vůli. Dozví-li se žena například, že čelí velikému riziku rakoviny prsu, existují léky, které může začít užívat, aby pravděpodobnost nemoci snížila.
Hnací silou pro vývoj testů je nejen potřeba léčit, ale také ekonomika. Biotechnologické způsoby léčení rakoviny mohou stát dvacet až čtyřicet tisíc dolarů měsíčně. Dávat je široké populaci pacientů, z nichž většina na ně nebude reagovat, „by znamenalo obrátit v trosky soukolí služeb veřejnosti“, jak zdůrazňuje Patrick F. Terry, spoluzakladatel Personalized Medicine Coalition. Tato skupina společností, státních orgánů, akademiků a skupin pacientů podporuje spolupráci při hledání biomarkerů, které by podobné havárii zabránily. „Dosažené úspory v nákladech budou hovořit samy za sebe,“ dodává Terry.

Kmenové buňky.

Calvina Millera z Union City v New Jersey v roce 2001 postihlo pět infarktů v průběhu šesti týdnů. Srdce bývalého hasiče bylo natolik poškozeno, že neměl dostatek energie ani na nejjednodušší úkony. O dva roky později při cestě Thajskem se doslechl o klinických zkouškách, při nichž jsou kmenové buňky extrahovány z kostní dřeně pacientů a vstřikovány do jejich nemocných srdcí. Badatelé doufali, že buňky prorostou krevními cévami a usnadní tok krve k srdci. Miller se do programu na místě přihlásil. Po jediném cyklu léčby byl výsledkem naprosto ohromen. Před implantací kmenových buněk v lednu dokázal vyšlapat pouze dvě patra schodů. Nyní už zvládne deset.
Vědci věří, že kmenové buňky představující další metu pro biotechnologický lékařský výzkum jednoho dne vytvoří široké možnosti pro regeneraci tkáně. Prozatím nesmírně vzdáleným cílem je, aby kmenové buňky dokázaly opravit nebo nahradit nemocné orgány, přerušenou míchu, poškozené klouby a mozkové buňky poškozené Alzheimerovou nebo Parkinsonovou nemocí. Výzkumu embryonálních kmenových buněk byla věnována většina mediálních zpráv zaobírajících se touto oblastí, obzvláště poté, co jihokorejští vědci v květnu oznámili, že z klonovaného lidského embrya získali vícenásobné linie kmenových buněk. Je však pravděpodobnější, že nové léčebné metody spíše dodá mnohem méně kontroverzní výzkum kmenových buněk dospělých lidí.
Vědci se budou muset ještě hodně učit, než poznají, jak dospělé kmenové buňky fungují, nebo jestli vůbec mají nějakou využitelnou funkci. Pokrok je ale patrný. Lékaři z Medical Center při University of Pittsburgh, kteří s vědeckými pracovníky v Thajsku spolupracovali na pokusu, jehož se účastnil Calvin Miller, dostali v květnu povolení FDA k zahájení americké studie dospělých kmenových buněk pacientů čekajících na transplantaci srdce. Ještě předtím, začátkem tohoto roku, udělil FDA firmě Aastrom Biosciences souhlas s rozšířením pokusů, v němž několik zúčastněných zdravotnických zařízení využívá dospělé kmenové buňky k nápravě vážných zlomenin kostí.
Firma Osiris Therapeutics zahájila dvě klinické zkoušky, jimiž chce ověřit, zda dospělé kmenové buňky dokážou léčit nemocná srdce a poraněná kolena. V lednu FDA zaručil stejné firmě urychlené posouzení experimentální léčby reakce štěpu proti hostiteli (graft vs host disease), života ohrožujícího stavu postihujícího pacienty po transplantaci kostní dřeně. Od FDA to bylo první takové urychlení týkající se léčby za pomoci kmenových buněk.
Přes ohromné množství testů prováděných na lidech v oblasti dospělých kmenových buněk otázky stále převládají nad odpověďmi. Dospělé kmenové buňky vykazují menší flexibilitu než buňky embryonální, které se vyvíjejí v kteroukoli z mnoha lidských tkání, ale zároveň se snáze ovládají. Zmíněné pokusy v Thajsku i další podobné experimenty ukazují, že některé typy dospělých kmenových buněk pravděpodobně disponují přirozenou schopností zaměřit se například na poškozenou srdeční tkáň. Není však jasné, jak fungují, jakmile svého cíle dosáhnou. Až dosud nikdo nedokázal, že se kmenové buňky skutečně změní v buňky srdeční. I když se symptomy některých pacientů očividně zmírnily, Dr. Amit N. Patel z University of Pittsburgh říká, že stupeň zlepšení stavu zůstává nejistý.
Badatelé proto upozorňují, že dospělé kmenové buňky patrně nesplní všechna očekávání. Mnozí z nich se spíše spoléhají na buňky embryonální a jejich výzkum, který byl zákazem financování z federálních zdrojů zpomalen, považují za nutnost. „Znám několik velmi talentovaných odborníků, kteří se zabývají biologií vývoje a kteří by se tohoto úkolu mohli ujmout,“ tvrdí Jose Cibelli, profesor biotechnologie zvířat na michiganské univerzitě, „Nechtějí ale toto téma otevřít.“
Některé státy by se rády pustily cestou, kterou federální vláda jít odmítá. Kalifornie se zavázala věnovat na výzkum embryonálních kmenových buněk tři miliardy dolarů během následujících deseti let. Zákonodárci v Connecticutu schválili na stejný účel miliardu. Také v Massachussetts legislativci 31. května přehlasovali guvernéra a schválili zákon umožňující klonování embryí za léčebnými účely. Věda nepochybně půjde tam, kde jsou peníze. Jak podotýká ředitel centra pro vědy zabývající se nervovým systémem při Rutgers University Wise Young, technologie využívající kmenových buněk „se mají šanci stát nejvýznamnějším posunem ve vědeckém poznání, jaký se za posledních deset let podařil“.
Nepochybně stojí za připomenutí, že před dvaceti lety vědci totéž tvrdili o biotechnologických objevech, které se v té době jevily jako nedosažitelné. Od té doby se opakovaně střídaly vlny nadšení s vlnami beznaděje, ale věda šla vytrvale kupředu. Jak dobře vědí početní pacienti, kterým se dostalo pomoci, medicína by byla deprimujícím podnikáním, kdyby biotechnologie nakonec očekávání nesplnila.

PŘÍŠTÍ VLNA Velké farmaceutické společnosti i jejich menší kolegové vyvíjejí stovky biotechnologických léků. Zde najdete několik průkopnických medikamentů, které by se brzy měly dostat na trh:

Léky čekající na schválení FDA

Abatacept (Bristol-Myers) - Revmatická artritida - Narušuje imunitní buňky, které způsobují zánět
Revlimid (Celgene) - MDS, maligní krevní choroba - Blokuje růst krevních cév
Ranexa (CV Therapeutics) - Angina - Pozměňuje způsob, jakým srdce získává energii, napravuje efektivitu pumpování krve
Riquent (La Jolla) - Lupus - Blokuje imunitní buňky, které se dostaly mimo kontrolu

Léky, které budou brzy předloženy FDA Acomplia (Sanofi-Synthélabo) - Obezita, závislost na nikotinu - Blokuje receptor příjemných pocitů mozku
Gardasil (Merck) - Lidský papilomavirus - První vakcína proti tomuto viru, hlavní příčině karcinomu děložního krčku
Sutent (Pfizer) - Rakovina ledvin a žaludku - Lék, který blokuje růstové faktoru a vyživující cévu

Léky v závěrečných fázích testování Provenge (Dendreon) - Rakovina prostaty - Vakcína, která učí imunitní systém atakovat rakovinné buňky
Telcyta (Telik) - Rakovina vaječníku a plic - Blokuje enzym, v nadměrné míře produkovaný určitými rakovinnými buňkami
Lucentis (Genentech) - Degenerace makuly - Blokuje růst krevní cévy, která může způsobit slepotu u lidí staršího věku

Čas navíc JULIA BARCHITTAOVÁ, 61, se dvakrát dokázala uhnout kulce v podobě rakoviny. Před lety se vyléčila z rakoviny tlustého střeva. V červnu roku 2002 jí byla diagnostikována rakovina ledvin s velmi zhoubnými účinky. Julia Barchittaová však slibně reaguje na experimentální lék Sutent a nádory z jejího těla zcela zmizely. Barchittaová, která má tři děti a dvě vnoučata, věří, že kdyby Sutent přestal působit, může se objevit nový lék. „Dokud jsme naživu, naděje trvá,“ říká. Dělají dobře srdci Po pěti infarktech, které utrpěl v roce 2001, měl CALVIN MILLER tak málo energie, že nedokázal vykonávat ani nejjednodušší úkony. „Připadal jsem si, jako bych neustále nosil na zádech padesátikilový pytel cementu,“ popisuje své pocity bývalý hasič. V lednu v rámci klinické zkoušky v Thajsku Miller podstoupil implantaci kmenových buněk z kostní dřeně do srdce. Cílem zkoušek je zjistit, jestli dospělé kmenové buňky mohou zlepšit tok krve poškozeným srdečním svalem. Miller tvrdí, že se cítí natolik dobře, že usiluje o další cyklus léčby, aby se jeho srdce ještě více posílilo.