FRANTIŠEK KAVALÍR Laboratorní i varné sklo musí odolat extrémně vysokým teplotám, aniž by se poškodilo. Recepturu na jeho výrobu znal již v první polovině 19. století český sklář František Kavalír, jehož výrobky si brzy získaly slávu po celém světě.
FRANTIŠEK KAVALÍR Laboratorní i varné sklo musí odolat extrémně vysokým teplotám, aniž by se poškodilo. Recepturu na jeho výrobu znal již v první polovině 19. století český sklář František Kavalír, jehož výrobky si brzy získaly slávu po celém světě. Vroce 1830 si František Kavalír se společníky Putzlem a Denkem pronajal od židovské firmy „Lazar Pick a synové“ skelnou huť v Ostředku. Po počátečním trápení, způsobeném neujasněnou strategií, se podnikatelé rozhodli vyrábět laboratorní sklo. Jejich úspěchy zanedlouho vyvolaly mezi konkurenty takovou závist, že mnozí naléhali na Picka, aby jim nájemní smlouvu vypověděl. Pick to vyřešil po svém - Putzl s Denkem museli odejít, Kavalír pozici uhájil. SÁZAVSKÁ HUŤ SVATÉHO PROKOPA Nashromážděný kapitál brzy poté umožnil Františku Kavalírovi koupit na levém břehu řeky Sázavy pod osadou Nechyba mlýn zvaný Kácek. Na přilehlých pozemcích vybudoval vlastní sklářskou huť, kterou na počest zakladatele a prvního opata Sázavského kláštera nazval Hutí sv. Prokopa. Výrobu zahájil 5. června 1837 a na dodávky surovin uzavřel smlouvy opět se společností Lazara Picka. Z tvrdého draselnovápenatého skla, které sám vyvinul, zamýšlel vyrábět laboratorní sklo pro pražské lékárny. Produkce byla sice technicky náročná, ale Kavalír byl v tomto odvětví prakticky bez konkurence. Proto jakmile mu v Ostředku vypršela smlouva na pronájem tamní hutě, přesunul se do Sázavy natrvalo. Když roku 1853 zemřel, bylo již Kavalírovo sklo značky KS natolik známé, že sázavskou sklárnu zahrnovali objednávkami zákazníci ze širokého okolí. Svými chemickými vlastnostmi totiž zdaleka předčilo výrobky ostatních skláren. DŘÍVE KAVALÍR, NYNÍ KAVALIER V 50. letech 19. století huť krátce spravovala vdova Antonie a poté ji převzal Kavalírův syn Josef, který ve spolupráci se starším bratrem Antonínem rozšířil výrobu laboratorního skla o křivule a baňky. Na počátku druhé poloviny století pak výrazně přispěl ke světové proslulosti českého laboratorního skla, ale také k tomu, že téměř monopolně ovládlo světové trhy. Z obchodních důvodů proto Josef Kavalír brzy pozměnil své příjmení na Kavalier. V roce 1855 se zúčastnil velké výstavy v Paříži a o sedm let později i Světové výstavy v Londýně, na které získal zlatou medaili. Tou dobou již sklárna samostatně exportovala a síť stálých zákazníků sahala od Spojených států až po Čínu. Sklářské pece se však tehdy v Čechách vytápěly ještě tvrdým dřevem, což bylo velmi nákladné. Novou techniku vytápění pomocí předehřátých plynů přinesl do firmy až Josefův syn Vladimír, který pobýval na stáži v Sasku. Po svém návratu v roce 1884 přiměl otce, aby tuto moderní metodu zavedl i na Sázavě. NOVINKY ZASTAVILA VÁLKA
Přechodem na technologii plynového vytápění se podařilo zvýšit jakost laboratorního skla a tím stoupla jeho konkurenceschopnost, zejména vůči německé firmě Schott & Co. Úspěch novinky způsobil, že Josef brzy ponechal v řízení huti Vladimírovi zcela volné ruce.
Ten svých schopností plně využil až po otcově smrti v roce 1903, když převzal vedení podniku. V roce 1907 mu navíc jeho bratranec Eduard odkázal sklárnu Nová Sázava u Manětína. Vladimírovou snahou bylo především udržet krok ve výrobě laboratorních skel. Od roku 1910 prováděl ve spolupráci s pražským vysokým učením technickým úspěšné zkoušky s tavením borokřemičitých skel a roku 1912 se rozhodl tato skla vyrábět v nové vlastní továrně, kterou v Sázavě vybudoval.
Uvedení novinky do provozu však zabránil počátek první světové války. Ztráta většiny zahraničních trhů a odchod kvalifikovaných dělníků na frontu způsobily firmě velké problémy. Brzy se projevil také nedostatek surovin a paliva, což vedlo až k dočasnému zastavení výroby. K dovršení všeho Vladimír Kavalier krátce po skončení války nečekaně zemřel.
VARNÉ SKLO PRO DOMÁCNOST
Poválečné obnovení výroby ochromila Rašínova měnová reforma a rychle se zadlužující sklárnu převzala v roce 1926 věřitelská banka. Výroba laboratorních skel však pokračovala až do německé okupace.
V roce 1945 se znárodněný podnik Sklárny Kavalier vrátil k tradičnímu výrobnímu programu, ale rostoucí požadavky trhu naznačovaly, že kapacita ani úroveň již nebudou dostačovat. Závod byl proto roku 1949 rozšířen o novou výrobní halu a v letech 1967 až 1973 kompletně modernizován. Byla zavedena výroba varného skla pro domácnost, které se stalo od 70. let hlavním výrobním a exportním programem podniku.
Akciovou společností se Sklárny Kavalier staly 1. prosince 1990 a po privatizaci přešly roku 1993 do soukromých rukou. Výroba varného skla zůstala hlavním programem, jen objem prodeje vzrostl dvojnásobně a sortiment se rozšířil o nové řady tohoto tradičního sázavského produktu.
FRANTIŠEK KAVALÍR (1796-1853) Český průmyslník a podnikatel ve sklářství František Kavalír se narodil 21. července 1796 v Krasoňovicích na Kutnohorsku. Vyučil se sklářem a jako tovaryš se roku 1821 v Těchobuzi u Pacova oženil s dcerou tamního sklářského dělníka Antonií Adlerovou. Po svatbě se začal věnovat obchodu s okenním sklem, které dovážel z hutí v Rakousku. Protože v okolí Těchobuze nikdo s tímto artiklem neobchodoval, dosáhl poměrně brzy slušného majetku. Po krátké práci v několika sklářských hutích si roku 1830 se společníky Putzlem a Denkem pronajal sklářskou huť v Ostředku, v níž začal s výrobou laboratorního skla. V roce 1835 koupil na Sázavě pozemek, na kterém ještě téhož roku začal budovat vlastní sklářskou huť, jíž dal jméno po svatém Prokopovi. Výrobu zahájil roku 1837 a novou sklárnu vedl až do své smrti v roce 1853. VLADIMÍR KAVALIER (1861-1919)
Vnuk Františka Kavalíra Vladimír se narodil 21. března 1861 v Sázavě. Od dětství navštěvoval pražské školy a později studoval na pražské technice obor technická chemie. Prošel praxí ve velkých německých sklárnách na severu Čech a v Sasku, kde se seznámil s novou technikou vytápění sklářských pecí. Po návratu na Sázavu své poznatky využil v otcově sklárně a prosadil se také ve vedení podniku. Po roce 1903 rodinnou firmu převzal a v roce 1907 získal k sázavské huti i huť manětínskou. Po celou dobu se věnoval zvyšování odolnosti vyráběného skla a provedl také úspěšné pokusy s jeho tavením. Z výsledků těchto testů vycházela sklárna ještě dlouho po jeho smrti.
