Klaus a Grégr se přeli o potopu
Diskusní pořady Interview21 nazývá jejich pořadatelka a moderátorka Jana Bobošíková komunikací pro 21. století. Minulý týden v den oznámení hrubého domácího produktu za první čtvrtletí takto komunikovali o ekonomice Václav Klaus a Miroslav Grégr, aniž by si porozuměli. Vinou Klausova časového zaneprázdnění odpadla přestávka, což byla chyba. Ale na druhé straně šlo i o pořadatelsky efektivní krok, vyzkoušený Járou Cimrmanem: absence přestávky zamezí útěku posluchačů. Tak se také stalo. Zúžil se ale prostor pro kuloární diskuse a setkání, která jsou u akcí tohoto typu mnohdy důležitější než veřejná vystoupení. Objevy si nekonaly. Slušně zaplněné Kongresové centrum ČNB žádnou diskusi na ostří nože nezažilo. Nic objevného se také neurodilo. Pozornost paradoxně budily hlavně občasné exkurze mimo věcnou rovinu zadaného tématu. Například když Klaus přirovnal Grégrovu strategii posílení národohospodářského růstu (velký třesk) ke strategii urychlení ekonomického rozvoje z konce osmdesátých let a řečnicky se zeptal, zda to náhodou nepsali stejní úředníci našich ministerstev. Načež Grégr, jehož smysl pro humor je pověstný, prohlásil, že není žádný socialistický plánovač a začal citovat nález Státní bezpečnosti o jeho protisocialistických a protisovětských názorech a jednání v letech 1968 a 1969 a o propagaci kapitalistických metod v ekonomice. „Posuzuji váš projekt z jara 2001, nikoliv jednání ze srpna 1969, odpověděl na to Klaus. Sám Grégr nudné komunikaci pro 21. století možná vědomě, možná nevědomě nahrál tím, že své úvodní vystoupení pojal stylem uspávače hadů. V každé větě procenta a miliardy. Průmysl, stavebnictví, investice, spotřeba, inflace, nezaměstnanost, obchodní schodek, běžný účet, srovnání s Evropskou unií a CEFTA. Bylo to druhý den potom, co si Klaus vjel docela pěkně do vlasů s Vladimírem Špidlou v televizi Prima, a milovníci akčních pořadů si mohli jen s uspokojením uvědomit, že Grégr slíbil po volbách skončit, zatímco Špidla s Klausem tady zůstanou. Bude alespoň legrace. Odložená poptávka. Klaus reagoval na údaje o hrubém domácím produktu podle vlastních slov s rozpaky, protože „Maruška (šéfka Českého statistického úřadu Marie Bohatá) se usměje a pak řekne, že se staťák trošku mýlil a že je úplně všechno jinak . Nicméně nyní předseda doufá, že číslům můžeme věřit. Pozitivní je, že za téměř čtyřprocentním meziročním růstem hrubého domácího produktu v prvním čtvrtletí je oživená domácí poptávka. „S moudrou politikou vlády a ministerstva průmyslu a obchodu to ale nemá bezpochyby nic společného. Klaus tvrdí, že jde o odloženou poptávku, kdy lidé roztrhali košili, ale mnoho měsíců v ní ještě chodili, teď si konečně pořídili novou a ono se to projevilo v datech za první čtvrtletí. Poté už profesor přešel ke svému oblíbenému tématu dvojího deficitu, který si Grégr nechal na potom: „Jeho bagatelizace (toho deficitu – pozn. red.) je tragická, děsivá, smutná, řekl Klaus. Pronášet silná slova mu brání jen pocit politika, že když bude silná slova pronášet, mohou ovlivnit realitu. Zmínil se tedy alespoň o tom, že svádět obchodní schodek na dovoz paliv je „naprostý nesmysl a „nepřetržitá mystifikace , protože index směnných relací za první kvartál je pod stovkou. To měl pravdu. Ne však když podíl obchodního schodku vypočetl v prvním čtvrtletí na více než deset procent hrubého domácího produktu, protože číslo 48,1 miliardy, které použil, je deficitem za pět měsíců. Za první čtvrtletí to bylo „jen 27 miliard. Děleno sumou HDP krát sto to představuje necelých šest procent, což ale také není málo. Malý – vyšší. Jak kdo vidí vládní dluh, není pro zasvěcené příliš objevné. Grégr říká, že je malý ve srovnání s většinou vyspělých států a vyplývá především z politik předchozích, tedy Klausových vlád. Klaus ho označuje za vyšší, než se říká, a kumuluje ho vláda socialistů. Zajímavým Grégrovým tahem byla ale citace Samuelsona ospravedlňujícího státní dluh v boji proti recesi. „Nechci se přetahovat o Samuelsona, paríroval Klaus. „Na počátku sedmdesátých let také napsal, že do roku 1990 Sovětský svaz dožene životní úrovní a HDP na hlavu západní Evropu. Klaus je bezesporu lepší a kultivovanější diskutér i řečník než Grégr. Jediný potlesk na otevřené scéně však paradoxně sklidil místopředseda vlády. To poté, když Klaus Grégrovo vyjádření „s politikou po volbách končím komentoval slovy: „Tedy po vás potopa. „Po vás už potopa byla, nezaváhal Grégr a sál se smál a tleskal. A ještě jednou, ale už problematičtěji, Grégr zaujal. To když moderátorka přehrála ze záznamu, co si o velkém třesku myslí veličiny v sestavě Miroslav Topolánek, Karel Kühnl, Pavel Štěpánek, Marie Bohatá, Deloitte & Touche a Miroslav Ševčík. Kromě Deloitte („Je to realistický program ), jehož objektivita je ovšem zpochybněna účastí na zpracování strategie, a státní úřednice Bohaté ostatní vyslovili zásadní výhrady. Pokud jde ale o Ševčíka, Grégr ocitoval jeho osobní dopis, v němž se distancuje od závěrů spolupracovníka Liberálního institutu Miroslava Zajíčka, který v MF Dnes označil velký třesk za nesmysly a šílenosti. Nalejvárna. Klaus, jak předem oznámil, musel odejít. Druhá polovina komunikace pro 21. století se tak stala „nalejvárnou o blahodárnosti velkého třesku. Rozumným ho shledal nejen Grégrův náměstek Zdeněk Vorlíček, který si vzal
- prostřednictvím citátů – na pomoc i šéfa Národohospodářského ústavu Jana Švejnara a Seneku, ale i prezident Svazu průmyslu a dopravy Stanislav Kázecký a Pavel Stehlík z Deloitte & Touche. Naléhavě chyběl oponent, Grégr si lebedil, a dokonce si zahrál se slovy „velký třesk – velký průser . Ale nebylo to úplně marné. Opravdu, proč je a priori špatné soustředit prostředky na podporu nabídkové stránky hospodářství, když její nedostatečná výkonnost má z valné části přímo na svědomí jednu půlku dvojdeficitu a nepřímo ovlivňuje i tu druhou? Problém je ale v poptávkové, tedy nákladové stránce posilovací strategie. Tu mělo spolu s časovým rámcem ministerstvo průmyslu konkretizovat do konce června. Grégr však o tom pomlčel, i když jeho několik závěrečných slov trvalo půl hodiny.
