Po velkém autě přijde ještě větší, nebo naopak nejmenší
Podobně nedosažitelně jako vysněný svět Utopia připadala před deseti lety mnoha lidem v tehdejším Československu vize, že Škodovka se stane předním evropským výrobcem automobilů se šíří modelů od nižší střední třídy až po manažerské limuzíny. Když před týdnem přinesl německý odborný časopis Auto Bild počítačovou montáž představující velkou Škodu, kterou má výrobce představit za rok na autosalonu ve Frankfurtu nad Mohanem, vyvolalo to zájem, ale nijak velké překvapení. Z druhořadé automobilky východního bloku se už dávno stal pod německým patronátem uznávaný výrobce a obdivovaný tahoun českého exportu. Nové auto je připomínkou toho, kde mohla být česká ekonomika, pokud by se v první polovině devadesátých let hledalo více Mladých Boleslaví a méně plzeňských Soudků či ostravských Pastrňáků. Automobilka změnila výrazně tvář celého českého strojírenství a otevřela dveře do světa středním a malým českým podnikům. Z dřívějších vazalů tehdejšího AZNP, kteří byli vyděšeni hrozbou ztráty odbytu přicházející s náběhem každého nového modelu, se stali sebevědomí podnikatelé hledající svou šanci na světovém automobilovém trhu v úzké spolupráci a často i v kapitálovém propojení s nejznámějšími značkami. A tak přestože si české ruce sáhly jen na pár procent dílů, z nichž se dnes staví octavie a fabie, nikdo v oboru nepláče. Co nedocení nákupčí Volkswagenu, našlo dávno uplatnění u stejně náročných zákazníků od Fordu či General Motors. Je to snad učebnicový příklad toho, jak tlak náročného zákazníka dokáže měnit výrobce a jak ti snadno přivykají novým standardům kvality i každodennímu tlaku na snižování nákladů. Jaký je to kontrast s firmami, které se nyní potácejí pod křídly Revitalizační agentury. Zprivatizované českou cestou a kuponovou metodou celé roky pláčou po státní pomoci a ochraně, která by jim dala čas najít si své místo na slunci. Jako by jejich šéfové neviděli, kolik času svým pláčem promrhali. Nyní však už přišel jejich okamžik. Z kolosů se stanou středně velké subdodavatelské podniky hledající své místo ve výrobních a obchodních řetězcích světových firem. Tak, jak ho hledali před lety výrobci autobaterií, svíček, brzd, plastových výlisků a dalších dílů. Je to už poslední šance. Zatímco ony budou hledat někoho, kdo by přišel s kapitálem, tak ve Škodě budou připravovat a postupně uskutečňovat svou vlastní expanzi. Investice v Rusku, Indii či záměry v Íránu jsou pro naprostou většinu zbytku českého průmyslu nedosažitelným snem. Nebylo by proto dobré zapomínat, že to až takovým snem nemuselo být, pokud by si někteří lidé dosud pobývající na vysokých politických postech dali kdysi říci a podívali se trochu kolem sebe. Samozřejmě ne všechno šlo prodat zahraničním investorům, každopádně jsme nemuseli zůstat na široširém moři neúspěchu s prakticky jediným větším ostrovem pozitivní deviace. Ve všem tom škodováckém opojení by ale nemělo zaniknout, že ne každý den je posvícení. Úspěšné prodeje jsou do značné míry dány konjunkturou na automobilovém trhu a nelze se neptat, jak dlouho ještě potrvá. Co se asi s automobilovým trhem může stát, pokud současné ceny pohonných hmot zůstanou na této výši ještě pár let, nebo budou dokonce ještě stoupat? Nepřijdou po letech tučných zase roky hubené? Volkswagen, který v systému koncernových platforem vytvořil jakési lego, z něhož jednotlivé děti velkého VW skládají s různou úspěšností dobře prodejná auta, sáhl hluboko do rezerv. Měl by obstát tudíž i v těžších podmínkách. Jenže snižování nákladů vede také k silné unifikaci toho, co prodejci mohou nabídnout. Udržet osobitost a charakter značky, aby zákazník měl důvod koupit právě tohle auto a ne jiné, je velmi podstatné i v době, kdy hamburger v Tokiu chutná stejně jako na Václaváku. A při sbližování kvality i ceny to může být v budoucnu ještě mnohem podstatnější. A tak zcela rozhodně lze konstatovat, že není dobojováno a že v automobilovém byznysu stejně jako v ostatních odvětvích ani nikdy nebude. Země Utopia zkrátka patří do knih a ne na mapu. A tak po velké škodovce přijde na řadu ještě větší, nebo možná naopak ta úplně nejmenší. Možná bude vypadat dokonce téměř tak, jako mystifikace vyrobená grafiky týdeníku EURO pro obálku tohoto čísla stejnou technikou, s jakou se k obrázku dobral německý časopis. Pro českou ekonomiku bude jen dobře, zda i v těchto dalších případech vyvolají úniky informací podobnou pozornost jako Auto Bild v minulém týdnu.
